Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Vojtěch Sucharda
Novopačtí rodáci  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
Stránky Říše loutek
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1884 - †  1968, Česká republika, 

Český akademický sochař, řezbář, restaurátor a loutkář Vojtěch Sucharda se narodil 16. ledna 1884 v Nové Pace ve slavné sochařské a řezbářské rodině Suchardových. Byl bratrem sochaře Stanislava Suchardy. V Nové Pace také absolvoval měšťanskou školu a zároveň se vyučil loutkářství v dílně svého otce. V roce 1899 Sucharda odešel do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu, kde se dal zapsat do oddělení profesora Kastnera.

V roce 1908 se Sucharda oženil s Annou Brichovou, svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy a dcerou ředitele měšťanské školy Ludvíka Bricha z Blatné. Tehdy Suchardovi jeho bratr Stanislav nabídl odkoupení poloviny jeho staré vily, druhou polovinu prodal své sestře Anně, provdané Boudové. Boudovi tehdy vlastnili přízemí a Sucharda se svou manželkou bydleli v horním bytě s ateliérem, kde oba pracovali: Sucharda se zabýval volnou plastikou a vytvářel dřevořezby a jeho manželka dělala šperky a vyšívala. Později měli dvě dcery Annu a Olgu – Anna vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění a věnovala se malířství a Olga se provdala do Jugoslávie.

Od roku 1907 Sucharda spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem v chrámu Sv. Víta v Praze. Hilbert, který byl zastáncem principů vídeňské památkářské školy, byl zvolen stavitelem dómu roku 1899 valnou hromadou Jednoty pro dostavění chrámu Sv. Víta, a pro pomoc se sochařskou výzdobou si vybral právě Suchardu. V kapli Sv. Václava Sucharda vytvořil na tumbě dva andílky se svícny se zlaceného bronzu a dva reliéfy s anděly. Také vyřezal reliéfy pro archivní dobovou truhlu. V nové části chrámu vytesal 250 hlavic na sloupech s rostlinnými, zvířecími i figurálními motivy, v ochozu plastiky Pelikána a Holoubka a v průčelí chrámu dva vysoké reliéfy zobrazující stavitele dómu. Hilbert mu také zadal výzdobu chrámu Sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích, Sucharda dále pracoval v kostele Sv. Jiljí v Nymburce a v kostele Sv. Petra a Pavla v Mělníku. Suchardovu práci na chrámu Sv. Víta přerušila první světová válka.

V roce 1913 pozval architekt Feiffer Suchardu ke spolupráci na plastikách pro palác Koruna na Václavském náměstí. Sucharda vytvořil tři monumentální postavy rytířů se splývajícím rouchem, věž pak zakončil ornamentální korunou. V této době také Sucharda se svým bratrem Stanislavem pracoval na výzdobě průčelí muzea v Hradci Králové, které postavil jejich blízký přítel Jan Kotěra.

Již před válkou Sucharda restauroval sošky na pražském orloji, který vyhořel v roce 1945. Po válce měl vytvořit kopie ohořelých sošek, což však odmítl s tím, že udělá apoštoly nové. Původně své apoštoly navrhl s referencemi na městský život, nicméně jeho návrh se nakonec neuskutečnil, čímž Sucharda velmi trpěl. Opravený orloj byl opět uveden do chodu v roce 1948.

Po vypuknutí první světové války se Sucharda zapojil do bojů, byl však v ruském zajetí a válku prožil v Nižním Novgorodě. Tam vytvořil plastiku Pod českým praporem a Vojna a mír, a v Rusku také učil občany i vojáky vyřezávat ze dřeva. Po válce Sucharda vytvořil několik pomníků padlým na Moravě.

Když se Sucharda v roce 1918 vrátil do osvobozené vlasti, rozhodl se, že společně se svou ženou vytvoří pro pražské děti loutkové divadlo. K tomuto rozhodnutí ho vedlo nejen zhlédnutí loutkového představení, ale také velká inspirace jeho slavného loutkářského a řezbářského rodu, jehož pověst prostupovala nejrůznější obory umělecké tvorby, vždy k prospěchu české kultury a českého umění. V roce 1920 tedy vznikla umělecká scéna Říše loutek, kde Suchardovi působili téměř čtyřicet let. První představení se konalo 26. září 1920, v prvním desetiletí sehrála Říše loutek 81 her a 930 představení, například Stroupežnického Švanda dudák se hrál celkem šestačtyřicetkrát a Tři zlaté vlasy sedmatřicetkrát. Oba manželé Suchardovi vytvořili vynikající divadlo světové úrovně, ve kterém Sucharda vyřezával loutky i konstrukci scény. Divadlo nejdříve sídlilo v Bubenči v bývalé školní kapli v Sládkově ulici, v roce 1928 se přestěhovalo do novostavby Ústřední městské knihovny na Starém Městě v Praze, kde sídlí dosud.

Suchardova manželka Anna pro divadlo navrhovala dekorace a pohádkové i historické kostýmy, mimo jiné také vydala publikaci Album krojů se střihy pro loutky. Zabývala se též dramaturgií a napsala, přeložila a upravila pohádky pro divadelní zpracování z děl Erbena i Thákurovy indické pohádky. Suchardová byla všestrannou umělkyní, pracovala v divadle, malovala na sklo, vystavovala v Kruhu výtvarných umělkyň, jehož byla předsedkyní. Anna Suchardová zemřela po delší nemoci v roce 1944. Sucharda se v roce 1947 znovu oženil s pražskou Němkou Alžbětou Bálkovou, která měla obchod s galanterií a před válkou byla kadeřnicí v německém divadle.

Sucharda se velmi intenzivně věnoval dřevořezbě – pro architekta Jana Kotěru komponoval do primátorské síně dvě dřevořezby nazvané Věda a Technika. Zachovaly se jen v polovičním měřítku, originály shořely v roce 1945 za požáru Staroměstské radnice. Pro ministerstvo zemědělství udělal tři dřevořezby (Orba a setba, Sklizeň a Sázení a kácení lesa) ve vysokém reliéfu. Dále pracoval na výzdobě nádraží Františka Josefa (Hlavní nádraží) a ve spolupráci s bratrem Stanislavem na reliéfech pro novou radnici na Starém Městě. Pro Říši loutek vytvořil tři zlacené reliéfy a portrét Anny Suchardové ve dřevě. V Loretě pracoval na kopii barokní kašny sochaře Bruderleho. V té době vzniklo i několik dívčích aktů – Probuzení pro vilu v Kobylisech, Děvče s vínem a Polibek. Pro kapucínský klášter v Praze na Hradčanech vytvořil dřevořezby Sv. Tadeáše a Sv. Antonína.

Sucharda zemřel po krátké nemoci 31. října 1968 v pražské bubenečské nemocnici. Ve strašnickém krematoriu se s ním rozloučili přátelé z Říše loutek, výtvarní i divadelní umělci i rodáci z Nové Paky, jimž všem byl věrným a laskavým přítelem.


Konečná verze – 26. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate