Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Antonín Slavíček
Impresionismus  
Díla:
Červnový den
Cesta do Žamberka
Doma v Kameničkách
Kvetoucí sad na Okoři
Pod Letnou
Procházka parkem
Rybník
Sluneční paprsky v lese
Ve Stromovce (Zahradní restaurace ve Stromovce)
Zátiší s ovocem
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1870 - † 1910, Česká republika, 

Český malíř Antonín Slavíček se narodil 16. května 1870 v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. Jeho starší bratr byl talentovaným malířem a byl pro malého Slavíčka velkým vzorem, ale bohužel brzy zemřel. Když poté zemřela jeho matka, staraly se o něho jeho dvě sestry. Už jako chlapec velmi dobře kreslil a k povolání malíře se rozhodl v době svých studií na gymnáziu ve Spálené ulici v Praze. V šestnácti letech odešel do Mnichova, kde krátce studoval umění.

V letech 1887 až 1899 Slavíček studoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Julia Mařáka. Svá studia několikrát přerušil, v roce 1888 patrně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V roce 1893 také poprvé vystavoval své krajinomalby na výstavě Umělecké besedy.

Po ukončení studií na Akademii Slavíček opustil Mařákův realismus a hledal vlastní vyjádření a svůj styl, který našel v impresionismu. Záhy se stal mistrem ve spodobnění krás české krajiny a proměnných nálad v přírodě. Barevnost jeho krajin souzněla s jeho impresionistickým vnímáním a jeho snahou zachytit monumentalitu přírody pomocí barevných skvrn, které začal ve své tvorbě používat v roce 1898.

Slavíček je považován za přední postavu českého impresionismu a krajinářství. Slavíček maloval krajiny na venkově zpočátku v Hostišově na Táborsku (1900), později v Kameničkách u Hlinska (od roku 1903). V Kameničkách pak vytvořil přes sedmdesát obrazů, které jsou považovány za jeho vrcholnou tvorbu. Svými krajinami chtěl zachytit atmosféru venkova, výhledy na malebnou českou krajinu i chalupy venkovanů. Jeho touhou tehdy bylo s úctou zobrazit těžký a tvrdý život lidí, který mu připadal mnohem opravdovější než život ve městě. Právě zde plně uplatnil svou myšlenku impresionismu, který byl stvořen pro zachycení pokorné a klidné nálady v krajině.

V roce 1905 Slavíček začal malovat zákoutí Prahy, která se stala jeho další inspirací a hlavním tématem jeho pláten. V roce 1907 Slavíček navštívil Paříž, která ho okouzlila nejen bohatostí svých uměleckých sbírek, ale také svou nevšední atmosférou a duchem. Z Paříže se vrátil plný tvůrčí energie a inspirace a na podzim se zúčastnil konkurzu na výzdobu pavilonu hlavního města Prahy na výstavě k šedesátiletému jubileu panování císaře Františka Josefa I. Namaloval tehdy dvě monumentální plátna s pohledy na Prahu od Ládví a z Letné, které ho stály mnoho energie. Po dokončení obrazů v roce 1908 odjel do Hostišova, kde opět maloval venkovské krajiny.

Od podzimu 1908 začal Slavíček pracovat na obraze Svatovítské katedrály v Praze, který byl jeho dalším pokusem o rozšíření myšlenek impresionismu. Tyto obrazy však zůstaly nedokončeny, neboť Slavíčka postihla celá řada osobních potíží – nejdříve onemocněla jeho žena, a tak byl nucen přerušit práci a odjet s ní na léčení do Dubrovníku. Tam si na skalách zlomil ruku a po návratu do Prahy, když mu ruka zahojila a on odjel s rodinou na pozvání svého přítele na faru do Německé Rybné v Orlických horách, ho při koupání v říčce Zdobnici 10. srpna 1909 ranila mrtvice a ochrnul na pravou polovinu těla. I když se pomalu zotavoval a začal levou rukou malovat drobná zátiší, záhy dobrovolně výstřelem ukončil svůj život.

Slavíček byl od 12. dubna 1895 ženat s Bohumilou (Mílou) Brynychovou, kterou rovněž často maloval. Svou manželku poznal na dívčím gymnáziu Minerva. Aby si jako malíř mohl vzít tak bohatou nevěstu, musel se za něj zaručit sám slavný Julius Mařák a ujistit poručníky nevěsty, že je velmi dobrým malířem a že svou rodinu uživí. Slavíčkova manželka byla sirotkem z bohatého statku ze Štolmíře u Českého Brodu a přinesla do manželství dostatek peněz, takže se Slavíček nemusel starat o finance.

Slavíček měl se svou manželkou tři děti: Evu (1896 – 1953), Jiřího (1901 – 1957) a Jana (1900 – 1970), který byl rovněž známým malířem. Jeho zetěm byl legionářský spisovatel a básník Rudolf Medek (1890 – 1940), jehož syny byli malíř Mikuláš Medek (1926 – 1974) a politik Ivan Medek (nar. 1925). Po Slavíčkově smrti se jeho manželka provdala za malíře a Slavíčkova žáka Herberta Masaryka, syna první československého presidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který však zemřel na tyfus v roce 1915 v uprchlickém táboře v Haliči.

Slavíček zemřel 1. února 1910 v Praze, byl pohřben na Olšanských hřbitovech.


Konečná verze – 12. 3. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate