Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Sonia Delaunay- Terk
Orfismus  
Ženy v umění  
Art Deco  
Dadaismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1885 - † 1979, Ukrajina, Francie

Francouzská malířka ukrajinského původu Sonia Terková se narodila 14. listopadu 1885 v Gradižsku jako Sarah Sternová. Jako malé dítě se Terková přestěhovala do Petrohradu, kde žila v rodině svého strýce, vlivného židovského právníka Henriho Terka. Terková byla ke svému strýci poslána proto, že se o ni její matka nemohla starat – strýc Terkové se svou manželkou Annou sice nabízeli, že by holčičku adoptovali, nicméně její matka byla až do roku 1890 proti. Terková byla svými novými rodiči vychovávána k lásce ke kultuře, cestovala s nimi po celé Evropě, kde navštěvovala významná muzea a galerie. Její noví rodiče ji také přejmenovali na Soniu.

Když bylo Terkové šestnáct let, začala se věnovat v Petrohradě studiu umění. Její učitel jí doporučil, aby odjela studovat na Akademii do Karlsruhe, kde bydleli její příbuzní. V roce 1905 pak odešla do Paříže, která byla centrem evropského avantgardního života. V Paříži se ubytovala společně s dalšími čtyřmi ruskými děvčaty v penzionu na rue Campagne Premier, kde často pořádaly divoké večírky s tancem a zpěvem. Terková se zapsala na Académie de la Palette na Montparnassu, nicméně nebyla příliš spokojena se stylem výuky, a tak studovala umění také samostatně. V této době se však seznámila s uměním van Gogha, Gauguina, Rousseaua a fauvistů Matisse a Deraina, které v ní vzbudilo lásku k výrazným barvám.

V Paříži se Terková také setkala s charismatickým německým majitelem galerie a prodejcem umění Wilhelmem Uhdem, kterého si 5. prosince 1908 v Londýně vzala za manžela. Uhde pak Terkové pomohl při vystavování jejích obrazů a vstupu do uměleckého světa a Terková zase pomohla jemu, aby zakryli fakt, že byl homosexuálem. Terková na Uhdem obdivovala jeho lásku k umění a lehkost, s jakou o něm dokázal mluvit a zaujmout své posluchače a kupce obrazů. V této době Terková namalovala celou řadu obrazů ovlivněných fauvismem, které pak Uhde vystavoval ve své galerii.

V roce 1909 se Terková seznámila s Robertem Delaunayem, se kterým ji od počátku pojil vášnivý vztah. Terková se tedy v srpnu roku 1910 rozvedla s Uhdem, 15. listopadu téhož roku se provdala za Delaunaye a 18. ledna následujícího roku porodila jejich syna Charlese Delaunayho. Protože rozvodem s Uhdem Terková přišla o finanční jistoty, posílala jí z Petrohradu peníze její teta. Delaunayovi tak mohli ve svém domě pořádat četná setkání mladých umělců a milovníků umění.

Delaunay-Terková se svým manželem Robertem sdílela nadšení pro barvy a jejich harmonické užití. V roce 1912 se stali spoluzakladateli nového uměleckého směru, který pojmenoval jejich přítel Guillaume Apollinaire jako orfismus. Apollinaire byl velkým přítelem Delaunayových, kteří mu poskytli útočiště v jejich domě, když byl podezírán z toho, že se podílel na krádeži Mony Lisy z Louvru.

V roce 1914 se Delaunayovi přestěhovali nejdříve do Madridu a poté na šest let do Portugalska, aby se vyhnuli bojům první světové války. V Portugalsku je také zastihla zpráva o Velké říjnové socialistické revoluci, která pro Delaunay-Terkovou znamenala konec finanční podpory od její tety z Petrohradu. Delaunay-Terková se tedy rozhodla věnovat se umění více, aby tak nahradila chybějící peníze do rodinného rozpočtu. Umění se do té doby věnoval především její manžel, Delaunay-Terková vždy stavěla jeho umění do popředí, podporovala ho a žila v jeho stínu prakticky až do roku 1941, kdy zemřel. Život s Delaunayem pro ni nebyl nejlehčí, Delaunay velmi často trpěl návaly hněvu a nevěnoval se příliš rodině ani výchově syna.

V roce 1921 se Delaunayovi vrátili do Paříže. Delaunay-Terková brzy začala spolupracovat s dadaistou Tristanem Tzarou, který ji uvedl do světa módy. Delaunayová začala navrhovat látky a šaty s výraznými geometrickými vzory a její modely nosily i herečky v Hollywoodu. V roce 1924 si Delaunay-Terková otevřela vlastní módní ateliér a už o rok později se se svými designy účastnila také výstavy Exposition Internationale des Arts Décoratifs a přednášela na Sorbonně o vlivu barev a malby na oděvní design. Ve 30. letech 20. století Delaunayovi žili především z příjmů, které přinesla do rodiny Delaunay-Terková. Její pracovní nasazení se však také podepsalo na jejím zdraví, když byla diagnostikována s rozedmou plic.

V roce 1941 zemřel Robert Delaunay. Brzy po jeho skonu uspořádala Delaunay-Terková velkou retrospektivu jeho díla, nicméně také procházela hlubokou osobní krizí. Prodala téměř všechen svůj majetek a pronajala svůj byt v Mougins. Místo toho přespávala v hotelích a domovech svých přátel po celé Francii. Když se pak v lednu roku 1945 vrátila do Paříže, pobývala se svým synem Charlesem, který se těšil úspěchu na hudební scéně, nicméně měli spolu mnohé neshody, protože Charles neschvaloval nestálý životní styl své matky. Umění se Delaunay-Terková začala opět věnovat až v roce 1950, kdy spolupracovala na cyklu litografií s Hansem Arpem.

V roce 1964 se Delaunay-Terková seznámila při návštěvě pařížské opery s básníkem a spisovatelem Jacquesem Damasem. Brzy mezi nimi vzniklo blízké přátelství, kdy na sebe oba navzájem dohlíželi – Delaunay-Terková mu pomáhala překonávat problémy s pitím a depresemi, Damase jí naslouchal a podporoval ji v jejím umění.

Delaunay-Terková zemřela 5. prosince 1979 ve svém ateliéru v Paříži.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate