Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:   Titian
Renesanční umění  
Díla:
Adam a Eva
Autoportrét
Danaë
Dívka v kožešině
Flora
Isabella d’Este (Isabella Gonzagová)
Judita
Karel V. stojící se svým psem
Madona s dítětem
Madona s dítětem ve večerní krajině
Mladá žena při toaletě
Muž s modrým rukávcem
Panna s dítětem
Portrét Clarissy Strozziové
Portrét Filipa II. 01.
Portrét Filipa II. 02.
Portrét Giulia Romana
Portrét houslisty
Portrét Jacopa da Strady
Portrét Laury Dianti
Portrét mladé ženy
Portrét muže (Vévoda z Norfolku)
Portrét muže v červené čapce
Portrét Pietra Aretina
Portrét Ranuccia Farneseho
Portrét Vincenza Mostiho
Salome
Saský kurfiřt Johann Fridrich
Spící Venuše
Sv. Máří Magdaléna
Taquin a Lukrécie 01.
Tarquin a Lukrécie 02.
Urbinská Venuše
Venuše a Cupid
Venuše se zrcadlem 01.
Venuše se zrcadlem 02.
Vzkříšení
Žena se zrcadlem
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1485 - †  1576, Itálie, 

Italský malíř Titian (někdy také Tiziano Vecelli nebo Tiziano Vecellio, ve své době podle místa narození Da Cadore) se narodil v Pieva di Cadore v italských Dolomitech na podhůří Alp jako druhorozený syn v rodině zámeckého správce Gregoria Vecellia a jeho manželky Lucii. Přesné datum jeho narození není známo, neboť Titian chtěl působit starším a věrohodnějším dojmem, a tak za svůj rok narození uváděl období mezi roky 1485 až 1490. Jeho rodina byla rodinou právníků, úředníků a notářů, nikdo z jeho předků a příbuzných nikdy malířem nebyl. Díky své výchově však Titian věděl, jak zacházet s penězi a zároveň zůstat pokorným, ke konci svého života byl jedním z nejbohatších a nejrespektovanějších malířů své doby.

Když bylo Titianovi devět let, jeho rodiče ho společně s jeho starším bratrem Francescem poslali do Benátek, kde oba bratři pobývali v domě svého strýce Antonia. Benátky byly v té době na vrcholu své slávy, hostily bezpočet malířů, architektů a básníků celé Evropy – do Benátek přišel v roce 1500 Leonardo, o čtyři roky později Dürer. Na studium umění mladého Titiana však měl největší vliv jeho blízký přítel Giorgione, který zemřel v roce 1510 na mor. Strýc Antonio brzy objevil a podporoval talent svých mladých synovců, i když k malířství se nakonec přiklonil pouze Titian, neboť Francesco se rozhodl pro kariéru obchodníka a vojáka.

Titiana umění zajímalo a stále se zdokonaloval, až byl přijat do malířské dílny Giovanniho Belliniho, jednoho z nejprestižnějších umělců své doby a oficiálního malíře Benátek. U Belliniho Titian získal bohaté zkušenosti, v kombinaci s jeho agresivním temperamentem u něj došlo k vývoji výjimečné výrazové energie, která byla zřejmá i v jeho raných malbách, v jeho dílně se také seznámil s mnoha dalšími žáky, jako byl například Lorenzo Lotto a Giorgione. Titian si brzy získal velký respekt v kruhu malířů, kritiků i milovníků umění a otevřel si s Giorgionem vlastní malířskou dílnu, kde malovali osvobozeni od poněkud zkostnatělého vlivu Belliniho.

První významnou zakázku dostal Titian brzy po svých pětadvacátých narozeninách, jednalo se o monumentální obraz bitvy pro Dóžecí palác. Malba se však nedochovala, neboť byla zničena požárem v roce 1577. Touto zakázkou Titian získal různé obchodní výhody, které položily základ pro jeho pozdější bohatství. Titianův bývalý mistr Bellini na úspěch mladého malíře žárlil, na podzim 1516 však zemřel, a tak jeho pozice oficiálního malíře Benátek přešla na talentovaného Titiana. V té době Titian pracoval jak na zakázkách pro veřejná místa, tak na portrétech pro soukromé sbírky. Každý aristokrat, církevní představitel, bohatý měšťan a obchodník té doby chtěl mít jeho obrazy a jeho zákazníci byli ochotni platit astronomické ceny za každá nová plátna. Jeho drobnější klientelou byli mistři různých cechů a sběratelé umění z Německa.

Titianova dílna byla založena na čistě komerční bázi. Titian byl jedním z prvních malířů, který uznal hodnotu svého podpisu na malbě a dokonce později v roce 1566 představil koncept copyrightu, když si najal dva rytce, kteří za poplatek vyhovovali podle jeho maleb tisky. Tato praktika je pochopitelná, o Titianova díla byl takový zájem, že jen těžko stíhal dokončovat své nejdůležitější zakázky.

Největším obdivovatelem Titiana byl v té době kardinál Pietro Bembo, osobní tajemník papeže Lva X. Bembo zastával vedle své pozice kardinála také místo oficiálního historika Benátek, sepisoval reformu italského jazyka a jako osobnost představoval typický vzor renesančního člověka a intelektuála. V roce 1513 pozval Titiana, aby přešel do Říma na papežský dvůr. Titian tehdy tuto nabídku odmítl, neboť měl novou a lákavější nabídku pracovat na dvoře ferrarského vévody Alfonsa d'Este. Titian pro něj maloval a vykonával různé drobné umělecké práce, ale také nakupoval obrazy na výzdobu jeho paláce. Jeho nejdůležitějším úkolem byla výzdoba vévodovy studovny, která však byla bohužel v roce 1598 zničena. Ve stejné době jako Titian pobývali na ferrarském dvoře také dva největší italští básníci renesance – Ludovico Ariosto a Torquato Tasso. I po skončení pobytu na Ferraře tam byl Titian vždy vítán s otevřenou náručí.

Na Ferraře Titian ještě více zdokonalil svůj úžasný talent pro portréty. Jeho postavy na plátně byly oživeny obrovskou silou, byly zároveň popisy jak jejich fyzického vzhledu, tak jejich duší – mluvily a myslely. O jednom z jeho portrétu papeže Pavla III. bývala dokonce po dlouhá léta vyprávěna anekdota: Titian obraz maloval v papežově sídle a po dokončení ho umístil na terasu na uschnutí. Kolemjdoucí obrazu vzdávali hold a zdravili ho v domnění, že je to sám papež.

V roce 1523 získal moc v Benátkách dóže Andrea Gritti. Z Benátek chtěl udělat nové hlavní město Itálie, a tak v té době došlo k nesmírnému rozvoji obchodu i umění a renovovaly se mnohé budovy. Titian byl dóžetem zaměstnán jako hlavní umělec, s výhodami pro něj i jeho rodinu. Jeho dílna v San Samuele byla vysoce organizovaná, Titian pečlivě vybíral své žáky a spolupracovníky. V jeho dílně s ním také pracoval jeho bratr Francesco a později i syn Orazio. Titian zaměstnával agenty pro styk s veřejností, kteří za úplatek šířili jeho slávu dokonce i do zahraničí. V době, kdy bylo Titianovi třicet pět let, byl dobře finančně zajištěný, maloval pro Benátky a šlechtické dvory ve Ferraře i rodinu Gonzagových na dvoře v Mantui.

I v osobním životě byl Titian spokojený. Žil s Cecilií Soldanovou, mladou dívkou z Feltre, která mu porodila dva syny – Pomponia a Orazia. Titian se s ní oženil až po narození Orazia v roce 1525. Cecilia měla chatrné zdraví a zemřela v roce 1530, pár dní po porodu dcery Lavinie. Titian se nikdy znovu neoženil a žil dál svým uměním v ústraní. V životech svých dětí hrál významnou roli, malířem se však stal pouze Orazio.

Spolupráci s císařským dvorem začal Titian v roce 1530, kdy se účastnil korunovace císaře Karla V. v Bologni. Karel se stal Titianovým hlavním patronem a dokonce mu v roce 1533 udělil rytířský titul Zlaté ostruhy a privilegium volného přístupu na jeho dvůr. V té době také Titian spolupracoval s urbinským vévodou Francescem Mariou della Rovere. Pro císaře Karla V. a později pro jeho syna Filipa II. Titian namaloval mnoho hodnotných děl, která jsou dnes umístěna v museu del Prado v Madridu. Ještě před abdikací Karla V. ve prospěch Filipa II. si Titian s Filipem dopisoval a získal v něm velkého obdivovatele. Na jeho žádost také Titian namaloval malby s mytickou tématikou, které sám Filip nazval ‚namalovanými básněmi‘.

Zlom v Titianově životě přinesl rok 1542, kdy se seznámil s rodinou Farnese, která se stala nesmírně mocnou potom, co jeden z jejích členů byl zvolen papežem Pavlem III. Na papežovu žádost se Titian spolu se synem Oraziem v roce 1545 přestěhoval do Říma, kde byl pro něj pronajat byt s výhledem na Vatikánské zahrady, ve své pozici nahradil Michelangela. V Římě studoval nová i stará umělecká díla zblízka a pod vlivem svých dojmů namaloval úžasné portréty církevních hodnostářů. Jeho přítomnost byla neustále vyžadována jak v Římě, tak ve Florencii u Medičejských i na císařském dvoře v Augsburgu.

V roce 1557 byl Titianův syn Orazio pobodán zlodějem na ulici v Miláně a rok poté zemřel jeho milovaný bratr Francesco. V roce 1554 se provdala jeho dcera Lavinia za jistého Cornelia Sarcinelliho ze Serravalle, v roce 1560 však zemřela při porodu. Pod vlivem těchto událostí Titian věnoval všechnu svou sílu malování pro španělský královský dvůr, ne však v portrétech, nýbrž v tvorbě oltářů s tématy mytologií a svatých alegorií. Svým brilantním uměním Titian položil základy renesance a stal se vzorem pro díla Velázqueze, Rubense, Rembrandta, Goyi i Delacroixe.

V roce 1566 o Titianovi ve své knize Životy nejlepších malířů, sochařů a architektů Giorgio Vasari napsal: ‚Titian si zaslouží být milován a studován všemi umělci a v mnoha oblastech obdivován a napodobován jako někdo, kdo vytvořil a stále tvoří díla nekonečné slávy. Jeho obrazy budou uctívány jako skutky svatých mužů.‘ Titian však stárnul. V roce 1576 zasáhla Benátky smrtící epidemie moru a město ztratilo celou čtvrtinu obyvatel. Titianova dílna se brzy vyprázdnila, morem byl nakažen i Titianův syn Orazio, který následně musel opustit otce a odejít na místo vyhrazené nakaženým, kde zemřel o pár měsíců později 20. října 1576.

Titian zemřel zcela sám a opuštěn 27. srpna 1576 v Benátkách. Benátský senát se proti všem morovým opatřením rozhodl Titiana nepohřbít v hromadném hrobě, nýbrž podle jeho posledního přání v kostele Santa Maria Gloriosa dei Frari.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate