Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Josef Tulka
Novopačtí rodáci  
Generace Národního divadla  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1846 - †  1882, Česká republika, 

Český malíř Josef Tulka se narodil 3. ledna 1846 v Nové Pace v rodině krupaře Jana Tulky. Kolem roku 1852 se jeho rodina přestěhovala do nedalekých Úbislavic, kde se jeho otec stal hostinským a obchodníkem s ovocem. V letech 1852 až 1858 Tulka začal v Úbislavicích chodit do školy, kde se v jedné třídě učilo česky a v druhé německy. Byl velmi dobrým a nadaným studentem, kromě kreslení a malování se věnoval také zpěvu, divadlu a poezii.

V letech 1859 až 1867 Tulka studoval na gymnáziu v Jičíně a poté se proti vůli svých rodičů, kteří chtěli, aby vystudoval teologii, rozhodl již v septimě odejít na studie na pražskou Akademii, kde studoval v letech 1867 až 1871 pod vedením profesorů Roma, Lhoty a Trenkwalda. Aby se jako začínající malíř uživil, hrál v divadelním orchestru a opisoval noty.

Svou první samostatnou práci Tulka vytvořil na doporučení profesora Trenkwalda v Thunovském paláci v Praze. Jednalo se o cyklus Lidský život (Od kolébky až do smrti), ze kterého největšího ohlasu dosáhly celky Universitní studium, Láska a Zasnoubení. Po dostudování Tulka působil jako učitel kreslení nejprve u hospodářského rady Horského v Býchorách u Kolína a později na několika pražských reálkách i gymnáziích. V letech 1875 až 1878 opět na doporučení profesora Trenkwalda pracoval spolu s Františkem Ženíškem a Maxem Pirnerem na výzdobě votivního chrámu (Votivkirche) ve Vídni.

V roce 1879 se Tulka zúčastnil konkurzu na výzdobu lunet v lodžii Národního divadla. Jeho návrhy byly přijaty, a když obdržel cestovní stipendium, odebral se na tři měsíce studovat památky Terstu, Benátek, Padovy, Florencie, Perugie, Orvieta a Říma. Po svém návratu namaloval v Národním divadle celkem pět lunet: Poesie dává lidstvu bohy, Láska mateřská a láska milenců, Poesie, štěstí a žal, Píseň utlačené svobody a Vlastenectví, na kterých podle svých nákresů pracoval v letech 1880 až 1881. Tyto lunety jsou dobře viditelné z Národní třídy. Tulka se zúčastnil otevření divadla a zažil i jeho požár v roce 1881. Velkým požárem divadla nebyly jeho lunety poškozeny a neshořelo ani lešení pod nimi, a tak je mohl Tulka v klidu dokončit.

Počátkem ledna 1882 se Tulka náhle rozhodl opustit Prahu a odejít do Itálie, kde chtěl znovu najít tvůrčí sílu a inspiraci a snad i vstoupit do kláštera. Před svým odchodem spálil většinu svých děl, nákresů i sedmatřicet poznámkových sešitů a deníků se svými skicami, poznámkami a básněmi – ještě před zničením napsal jejich seznam. 5. ledna psal z Vídně o cestě do Terstu, odkud odeslal svůj poslední dopis, dále se ještě dal zapsat do hotelu v Padově, kde také jeho stopa mizí. Pátrali po něm i jeho přátelé, nicméně bez výsledku.

Když se v padesátých letech 20. století opravovala budova Národního divadla, došlo i na Tulkovy lunety, které se časem pokryly silnou vrstvou prachu a sazí. Památkářská komise rozhodla, že Tulkovy lunety jsou zničené a že by měly být nahrazeny mozaikou a vypracováním návrhu byl pověřen Max Švabinský. Při osazování mozaik zjistil významný restaurátor František Petr, že Tulka provedl svou práci dokonalou technikou fresky, což mimo jiné také svědčí také o Tulkově svědomité přípravě a studiu, které podstoupil na své cestě do Itálie. Fresky byly poté očištěny a opět zazářily ve své původní podobě.


Konečná verze – 30. 3. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate