Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Joseph Mallord William Turner
Impresionismus  
Romantismus  
Realismus  
Díla:
Benátky, pohled východně od Guideccy: Východ slunce
Bojová loď Temeraire tažená do svého posledního kotviště k rozebrání
Chapter House, Salisbury Cathedral
Dido budující Kartágo; neboli vzestup Kartágské říše
Goldau
Interiér katedrály v Salisbury
Ledovec a pramen Arveronu, cestou na Mer de Glace
Melrose Abbey
Mír - Pohřeb na moři
Norham Castle, východ slunce
Otrokáři házející přes palubu mrtvé a umírající (Loď otroků)
Počátek barev
Pohled přes město při západu slunce: Hřbitov v popředí
Požár Parlamentu, 16. října 1834
Příčná loď převorství Ewenny, Glamorganshire
Procesí lodí se vzdáleným kouřem, Benátky
Průsmyk Sv. Gotharda
Slunce zapadající nad jezerem
Sněhová bouře: Paroloď při vplutí do zálivu
Staffa, Fingal's Cave
Stín a tma - soumrak potopy
Sv. Erasmus v kapli biskupa Islipse, Westminster Abbey
Velký kanál, Benátky
Výbuch Vesuvu
Východ slunce s mořskými příšerami
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1775 - †  1851, Velká Británie, 

Anglický malíř Joseph Mallord William Turner se narodil 23. dubna 1775 v Covent Garden v Londýně. Jeho otcem byl holič a parukář William Gay Turner, jeho matka Mary, rozená Marshallová, měla od úmrtí Turnerovy mladší sestřičky Helen v roce 1786 velké psychické problémy. V roce 1799 byla poslána do ústavu, kde také v roce 1804 zemřela.

Kvůli neradostným rodinným okolnostem byl malý Turner v roce 1785 poslán ke svému strýci do Brentfordu, kde začal trávit svůj volný čas procházkami v krajině a malováním, které mu nabízelo únik od jeho neradostné situace. Později byl zapsán na internátní školu v Margate v Kentu, kde maloval na březích Temže. Svoje obrázky pak posílal svému otci, který je hrdě vystavoval ve výloze svého krámku.

V roce 1789 v pouhých čtrnácti letech Turner vstoupil na Royal Academy Schools v Londýně – byl přijat hlavně na doporučení Sira Joshuy Reynoldse, který ihned rozpoznal jeho nevšední talent. Za svých studií se inspiroval hlavně tradičním klasicismem, používal hlavně akvarel, svou první olejomalbu vystavil až v roce 1796. Později maloval ve stylu dynamického romantismu a dále svůj styl vytříbil až do stadia, kdy se stal bezprostředním vzorem pro francouzské impresionisty. Akademikem se Turner stal ve věku dvaceti šesti let, o pět let později se stal na Akademii profesorem perspektivy. Působil v mnoha vedoucích pozicích a v roce 1845 byl dokonce krátce presidentem Akademie.

Turnerova počáteční tvorba byla odrazem jeho cest po Evropě, v roce 1802 pobýval ve Francii a Švýcarsku, nějakou dobu také studoval v Louvru. Jeho oblíbeným městem byly Benátky, kam jezdil za inspirací celý svůj život. V Anglii si oblíbil hlavně hrabství Dorset a byl častým hostem lorda Lamonta v jeho Petworth House v západním Sussexu. Namaloval rovněž celou řadu zajímavých akvarelů z okolí Londýna, ve kterých použil hlavně klasické historické kompozice.

Turner se ve své tvorbě zabýval zachycením proměn barev a světla v atmosféře, maloval téměř výhradně technikou čistých barevných skvrn, kterými zobrazil pocity s bezprostředností abstraktního umělce. Vášnivě miloval soumrak a jiskřivé efekty slunečního světla pronikajícího londýnskou mlhou, které dokázal zachytit jako osamělý, nedefinovatelně zázračný sen. V jeho pojetí romantismu se zvýšilo dramatické napětí a změnila se barevná skladba obrazů, pro svoje cítění barev a slunce býval Turner přezdíván ‚malíř světla‘.

Turner byl Johnem Ruskinem obdivován pro jeho ‚dokonalou schopnost pravdivého zachycení nálad přírody‘. Nebyla to pouze příroda, ale působení živlů, které Turnera fascinovaly nejvíce – maloval lodě v bouři, požáry (hlavně požár Parlamentu 16. října 1834), přírodní jevy jako sluneční svit, bouře, déšť nebo mlhu. Postavy v jeho obrazech byly téměř vždy vydány na milost přírodě, kterou obdivovaly a považovaly za projev Boží síly a moci, čímž se Turner inspiroval hlavně v literárním díle anglických romantiků Johna Miltona a Lorda Byrona, jejichž citáty často používal v katalozích svých děl. Světlo pak pro Turnera představovalo projev Boží milosti a ducha, který projasňoval beznaděj člověka v přírodě.

Jeden z příběhů o Turnerovi se dokonce zmiňuje o tom, že aby dosáhl bezprostřednosti a dramatu obrazu, dal se přivázat ke stěžni lodě. Právě jeho vztahem k přírodě se inspirovali francouzští impresionisté, kteří se zabývali hlavně barvami a jejich dynamikou, zatímco Turner ve svých obrazech objevoval duchovní rozměry krajiny, které impresionisté spíše opomíjeli.

Ve své době byl Turner pouhou výstřední figurkou tradičního umění, byl to podivný a uzavřený člověk. Stranil se lidí a ve svém ateliéru zaměstnával jako pomocníka pouze svého otce, se kterým také žil dlouhou dobu v jedné domácnosti. Když pak v roce 1829 jeho otec zemřel, upadl Turner do depresí a téměř přestal komunikovat se svým okolím. Na sklonku života žil osaměle a mimo světskou slávu v malém domku na břehu Temže, kam shromáždil většinu svých obrazů, jež hodlal odkázat své vlasti. Z jeho současníků jeho obrazům rozuměla jen malá hrstka kritiků, dnes však Turner bývá považován za jednoho z předních mistrů britského umění. Nikdy se neoženil, i když měl se svou milenkou Sarah Danby dvě dcery.

Turner zemřel 19. prosince 1851 u své milenky Sophie Caroline Boothové v domě číslo 119 na Cheyne Walk v londýnské čtvrti Chelsea. Byl pohřben v katedrále Sv. Pavla po boku Sira Joshuy Reynoldse.


Konečná verze – 30. 3. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate