Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:   Toyen
Surrealismus  
Ženy v umění  
Devětsil  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1902 - † 1980, Česká republika, Francie

Česká malířka a grafička Toyen se narodila 21. září 1902 na pražském Smíchově jako Marie Čermínová. Ke své rodině se nehlásila, zřekla se jí, aby se osvobodila od své minulosti. Pro svůj umělecký život si zvolila záhadný pseudonym Toyen, který nebyl ani ženského, ani mužského rodu, a který jí odpoutával od předsudků spojených s pohlavím.

V letech 1919 až 1920 Toyen docházela na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, největší vliv na její tvorbu však mělo její seznámení se s Jindřichem Štýrským v roce 1922. Se Štýrským se Toyen přátelila až do jeho smrti v roce 1942, společně vytvořili zvláštní tvůrčí spojenectví, navzájem se inspirovali a doplňovali, sdíleli svoje umělecké myšlenky i inspirace.

V roce 1923 Toyen stala členkou avantgardní skupiny Devětsil. Tato skupina podporovala levicové umění, které mělo být přístupné všem společenským vrstvám a které mělo poukazovat na inspiraci životem a cítěním proletářů. Členy Devětsilu byli mimo jiné také Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Jiří Wolker, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek, Karel Teige, Jindřich Štýrský i Julius Fučík. V této době Toyen malovala převážně ve stylu pozdního kubismu a purismu, ale také naivního umění.

Koncem roku 1925 odjela Toyen se Štýrským do Paříže, kde pod vlivem tamních avantgardních směrů o rok později společně vyhlásili vznik nového uměleckého směru, který nazvali artificialismus a který byl jakousi poetickou alternativou surrealismu. Tento směr navazoval na magický realismus Devětsilu, umění podle něj mělo navozovat lyrickou atmosféru, potvrzenou estetickými dojmy obrazu. První výstava Toyen a Štýrského se konala v roce 1926 v pařížské Galerie de l’art contemporain.

Po svém návratu do Prahy v roce 1928 se Toyen začala více přiklánět k naukám surrealistů a v roce 1934 se vedle Karla Teigeho, Jindřicha Štýrského a Jindřicha Heislera stala jednou ze zakládajících členů Surrealistické skupiny. Tato skupina úzce spolupracovala s francouzskými surrealisty, v roce 1935 na její pozvání do Prahy přijeli také André Breton a Paul Eluard, kteří skupině poskytovali jakési vzdálené duchovní vedení. Jejich návštěva znamenala pro Toyen počátek jejich dlouholetého přátelství a vzájemné inspirace.

Po okupaci a nástupu druhé světové války byl přerušen vývoj avantgardního umění v Čechách. I Toyen byla nucena tvořit v utajení a nevystavovala, její surrealistické dílo bylo nacisty považováno za zvrácené umění. Po skončení války krátce vystavovala, nicméně s narůstající napjatou atmosférou v Praze opustila již v roce 1947 Československo a odešla s básníkem Jindřichem Heislerem do Paříže, kde zůstala až dokonce života. V Paříži dále vystavovala se surrealisty a stala se jednou z nejuznávanějších autorit tohoto hnutí.

Toyen byla jednou z nejvýznamnějších postav českého surrealismu, byla svobodnou a osobitou umělkyní i ženou v českém i světovém umění 20. století. Z konvencí společnosti se vymykala svým bohémským životem, svou tvorbou se stavěla proti měšťáctví a pokrytectví v umění i společnosti. Odmítala přijmout tehdejší pojetí ženské role a sama sebe brala jako rovnou mužům, nejen ve svém umění, ale i ve svém osobním životě.

Toyen žila pro svou tvorbu, avantgardní umění pro ni bylo prostředkem k osvobození od konvencí tehdejšího života. Malování pro ni bylo přirozenou vnitřní potřebou, sama se nikde neprosazovala, nepřizpůsobovala se požadavkům galeristů a výtvarných kritiků. Své samostatné výstavy obvykle pojímala jako manifestaci přátelství se surrealistickými básníky, kteří pro ni psali verše či texty do originálně upravených katalogů – její českou monografii z roku 1938 napsal básník Vítězslav Nezval, do francouzské z roku 1953 přispěli André Breton, Benjamin Péret a Jindřich Heisler.

Toyen byla svobodnou osobností i ve vnímání sexuality, ke které se stavěla velmi otevřeně a neobvykle. Svoje erotické kresby a obrazy začala malovat v druhé polovině 20. let, kdy česká společnost považovala takové umění za dekadentní pornografii. Toyen přispívala do všech vydání Erotické revue a její kresby také zdobily neobvyklou knihu Jedenadvacet (1938), která byla původně zamýšlena jako svatební dar. Hlavní hrdinkou ilustrací této knihy byla pro Toyen žena, muž byl zredukován na penis, který se měnil v jakýsi fetiš – ‚byl chován v kleci, držen na rukavičce a sledován, jak ejakuluje, bylo možné na něm tančit a ležet vedle něj. Ženy nad ním měly moc, přivlastňovaly si jej pohledem a dotekem, měnil se jim ve figurku na šachovnici, živou loutku, uchovávanou na hraní, je trofejí vítězství...‘

Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate