Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Artemisia Gentileschi
Baroko  
Ženy v umění  
Díla:
Autoportrét jako alegorie malířství
Bathsheba
Judita a Holofernes I.
Judita a Holofernes II.
Judita a její služka
Kající se Máří Magdaléna
Minerva
Portrét kondotiéra
Sv. Cecílie hrající na loutnu
Sv. Kateřina Alexandrijská I.
Sv. Kateřina Alexandrijská II.
Zuzana a starší
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1593 - † 1656, Itálie, 

Italská malířka Artemisia Gentileschi se narodila 8. července roku 1593 v Římě. Byla dcerou významného římského malíře Orazia Gentileschiho (1563 – 1639), který byl také jejím malířským mistrem. I když měl Gentileschi syny, které rovněž učil malovat, byla jeho dcera Artemisia ze všech jeho dětí zdaleka nejtalentovanější a dosáhla mnoha úspěchů.

Protože žádná oficiální malířské akademie nechtěla Gentileschiovou přijmout za svoji žákyni, pokračovala Gentileschiová ve studiu pod vedením malíře Agostina Tassiho, který byl přítelem a spolupracovníkem jejího otce. V roce 1612 však došlo k nešťastné události, kdy Gentileschi podal na Tassiho žalobu za znásilnění svojí dcery. I když Tassi byl ochoten vzít si Gentileschiovou za manželku, aby neutrpěla její pověst, svoje rozhodnutí si později rozmyslel.

Po Tassiho odmítnutí následovalo zdlouhavé sedmiměsíční vyšetřování a proces, který znamenal pro Gentileschiovou mnohé utrpění a bezpochyby ovlivnil její pozdější malířský styl. Při vyšetřování události se ukázalo, že Tassi plánoval vraždu své první manželky, měl poměr se svou švagrovou a chtěl ukrást několik Gentileschiových obrazů. Gentileschiová se také musela podrobit značně traumatizujícímu gynekologickému vyšetření a byla podrobena výslechu za použití palečnic. Tasso byl nakonec poslán na rok do vězení. Gentileschiová se od této doby snažila s touto událostí ve svých obrazech vyrovnat a tak malování používala jako jakousi arteterapii.

Měsíc po ukončení procesu zařídil Gentileschi sňatek své dcery s průměrným malířem Pierantoniem Stiattesim, za kterým se Gentileschiová přestěhovala do Florencie. Tam také získala svou velmi významnou zakázku na výzdobu slavné Casa Buonarroti a následně se stala dvorní malířkou Medičejských. Ve Florencii se Gentileschiové narodili čtyři synové a dcera Prudenzia. Dospělosti se dožila pouze její dcera, nicméně o jejím dalším osudu se nedochovaly žádné zmínky. I když se Gentileschiová snažila předat svým dětem svoje malířské dovednosti, její děti její talent ani nadšení pro malování nezdědily.

Ve Florencii se Gentileschiová těšila velkému úspěchu a byla jako první žena přijata do malířské Akademie (Accademia del Disegno). Uznávala ji celá řada jejích malířských kolegů a byla velkou oblíbenkyní vévodkyně Cristiny Medičejské, která byla manželkou vévody Cosima II. Medičejského. Byla dobrou přítelkyní Galilea Galileiho, se kterým si také dopisovala. Kvůli svému úspěchu v doméně mužů byla také Gentileschiová nucena čelit mnoha pomluvám týkajícím se jejího soukromého života. Kvůli dluhům svého manžela byla v roce 1621 Gentileschiová nucena opustit svou úspěšnou kariéru ve Florencii a vrátit se do Říma.

V Římě se Gentileschiové nevedlo příliš dobře, nebyla tak úspěšná a vyhledávaná jako za svého působení ve Florencii. Někdy mezi lety 1627 a 1630 pobývala v Benátkách, kam pravděpodobně odjela za lepšími zakázkami. V roce 1630 pak přesídlila do Neapole, kde kromě delší cesty do Londýna strávila zbytek svého života. V Londýně pobývala od roku 1638 na pozvání krále Karla I., který ve svých službách v té době zaměstnával také jejího otce, s nímž pak spolupracovala na několika významných zakázkách. O rok později však její otec náhle zemřel, a tak Gentileschiová dokončila několik rozpracovaných děl a v roce 1642 z Anglie odjela zpět do Neapole.

Gentileschiová velmi často ve svých obrazech používala zajímavou symboliku, kdy silnější ženy dominovaly nad zločinnými muži, na kterých často vykonávaly různé formy pomsty. Takovým příkladem pomsty je například její obraz Judity, která odřezává hlavu asyrského generála Holofernese. Mnoho jejích ženských hrdinek mstitelek jí také bylo nápadně podobných.

Díla Gentileschiové bývají často zaměňována s obrazy Caravaggia pro jisté drama v kompozici obrazu, napětí momentu a dokonalost, s jakým si Gentileschiová osvojila umění šerosvitu, typické pro barokní malířství. Tato inspirace na Gentileschiovou přešla od jejího otce, který byl jedním z nejnadšenějších Caravaggiových následovníků.

Při pohledu na obrazy Gentileschiové je velice obtížné si představit, že je namalovala žena, která žila v 17. století, nicméně, Gentileschiová měla velkou výhodu ve studiu pod vedením svého otce – byla dcerou vysoce respektovaného malíře, takže se s uměním setkávala prakticky neustále. Se svým otcem pak byla velmi často srovnávána, dnes je však oceňována jako samostatná umělkyně a její díla se těší velké oblibě.

Gentileschiová zemřela pravděpodobně roku 1656 v Neapoli při katastrofální epidemii moru, která vyhubila téměř celou tamní uměleckou komunitu.


Konečná verze – 1. 7. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate