Italský malíř Giorgione se narodil kolem roku 1477 v Castelfrancu u Benátek jako Giorgio Barbarelli da Castelfranco. Jeho život byl popsán Vasarim v jeho Životech. Jeho jméno bylo uváděno také jako Zorzo nebo Zorzon, což může být překládáno jako ‚Velký Jiří‘. Malovat se naučil v Benátkách pod vedením Giovanniho Belliniho, který byl nadšen jeho talentem. V roce 1500 se Giorgione v Benátkách setkal s Leonardem da Vincim, což velmi ovlivnilo také jeho vlastní tvorbu. Giorgione i Leonardo začali používat techniku šerosvitu a sfumata zhruba ve stejnou dobu.

V roce 1500 Giorgione díky svému nadání získal prestižní zakázku na namalování portrétů dóžete Agostina Barberiga a condottiera Consalva Ferranteho, které ho uvedly do světa bohatých zákazníků. Od té doby pak pracoval jak na světských zakázkách, tak i zakázkách církve. V letech 1507 až 1508 pracoval po boku svých malířských kolegů na freskové výzdobě exteriérů nově postavené budovy Fondaco dei Tedeschi, domu německých obchodníků.

Giorgione byl jedním z nejlepších a nejcharakterističtějších benátských malířů. Proslavil se svými poetickými pastorálními scénami. Giorgione vzbudil mnoho kontroverzních myšlenek, co se týče datování jeho prací – po jeho časné smrti bylo mnoho obrazů dokončeno jeho žáky, kteří do obrazů vnesli svoje myšlenky a svoje prvky. Těmito mezerami v datování pak může být Giorgionemu s jistotou připisováno pouze asi šest dochovaných obrazů. Jedním z jeho studentů byl také Titian, kterému byla kdysi často mnohá Giorgioneho pozdní díla připisována. Hlavním dokumentem pro rekonstrukci Giorgioneho autorství je zápisník benátského sběratele umění Marcantonia Michiela, který si vedl v letech 1525 až 1543.

Podle všech dochovaných pramenů byl Giorgione vysoký a svalnatý, byl velmi okouzlujícím a vzdělaným společníkem a milovníkem. S oblibou hrál na loutnu a zpíval, vždy byl tajemně melancholický, což se projevilo i v jeho tvorbě.

Nejznámějším Giorgioneho obrazem je jeho Spící Venuše, která se nachází v Gemäldegalerii v Drážďanech. Podle záznamů Giorgione kvůli své smrti tento obraz nedokončil, dokončil ho jeho student Titian, který domaloval krajinu a Kupida. Tento obraz byl jakousi předzvěstí Titianova vlastního obrazu Urbinská Venuše a inspiroval i celou řadu dalších malířů. Také Giorgioneho obraz Bouře je v dějinách umění převratný – je považován za první krajinomalbu v historii západního malířství.

Giorgione byl obdivován staletí po své smrti. Jeho tvorba ovlivnila mnohé benátské malíře nastupující generace, jako například Titiana, Sebastiana del Piomba, Palmu il Vecchia, Dossa Dossiho a dokonce i jeho bývalého mistra Giovanniho Belliniho.

Giorgione zemřel ve věku pouhých třiceti tří let v září roku 1510 v Benátkách. Podle pověsti zemřel žalem nad nevěrou své lásky, ale pravděpodobněji zemřel při morové epidemii, která v té době plenila Benátky.


Konečná verze – 17. 7. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.