Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  El Greco
Manýrismus  
Renesanční umění  
Díla:
Dáma v kožešině
Ježíš léčící slepé
Kristus
Kristus na kříži s dvěma Mariemi a Sv. Janem
Kristus nesoucí kříž
Modenský triptych
Panna neposkvrněného početí
Panna s dítětem a Sv. Martinou a Sv. Agnes
Pieta
Pohled na Toledo
Pohřeb hraběte Orgaza
Portrét duchovního Hortensia Félixe Paravicina
Portrét kardinála
Portrét umělcova syna Jorgeho Manuela Theotokopoulose
Šlechtic s rukou na prsou
Sv. František dostávající stigmata
Sv. Ludvík, král Francie, s pážetem
Sv. Martin a žebrák
Sv. Pavel
Svlékání Krista (El Espolito)
Vzkříšení
Zvěstování
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1541 - † 1614, Kréta, Španělsko

„Život mu dala Kréta, ale štětec Toledo“

Doménikos Theotokópoulos zvaný El Greco (Řek) se narodil roku 1541 v Kandii, nynějším Héraklionu, hlavním městě Kréty. Jeho rodina náležela do společenské vrstvy drobných úředníků – jeho otec Geórgios byl v údajích z roku 1556 znám jako výběrčí daní a jeho o deset let starší bratr Manússos pracoval jako obchodník. Mládí El Greco prožil v dostatku, aniž poznal bídu. Chodil do klášterní školy, nejspíš k řádu Františkánů – jeho oblíbeným světcem byl totiž Sv. František z Assisi, kterého později maloval častěji než kteréhokoliv jiného světce, namaloval více než 120 obrazů s jeho tématikou. V klášterní škole dosáhl rozsáhlého vzdělání, naučil se řecky a poznal řeckou kulturu, která byla u vzdělané renesanční Evropy v oblibě.

Až do roku 1561 neexistuje o El Grecově malířské činnosti žádný spolehlivý doklad, z jeho tvorby je ale možno vyvozovat, že se učil malovat na Krétě, a to ve stylu byzantských ikon. Tyto byzantské rysy, jako pohrdání nahodilostmi, používání čistých barevných tónů vykrojených silnými černými liniemi, monumentálnost draperií a záliba v pastózních nánosech barvy připomínající lak spolu s odmítáním prostorového iluzionismu přinesly v El Grecově dílu jistou nadčasovost, která přímo konkurovala italské renesanci. Pro jeho styl začala být charakteristická dlouhá deformace postav, osobitá kompozice s jasnou barevností a abstraktnost tvarů, která jej zařadila do hnutí manýrismu. Expresivnosti El Greco dosáhl v jakoby nehotovém elegantním rukopisu a v chladné kompozici postav na obraze, které byly většinou obráceny čelem k diváku a pozorovaly jej neurčitým, ale přitom pronikavým pohledem svých velkých očí.

V roce 1560 El Greco opustil Krétu a usadil se na několik let v Benátkách, kde se začal učit malířství od Titiana a Tintoretta. O deset let později se usadil v Římě, kde poznával umění Rafaela a Michelangela a kde pobýval na pozvání kardinála Alessandra Farneseho. Kvůli své nesmiřitelné povaze se však El Greco s kardinálem pohádal a kardinál ho ze svého paláce vykázal. 18. září 1572 se El Greco v Římě stal členem malířského cechu Sv. Lukáše. Koncem roku 1572 si pak El Greco v Římě založil vlastní malířskou dílnu.

V roce 1575 El Greco odjel do španělského Madridu, kde se seznámil s Doñou Jerónimou de Las Cuevas, která se stala jeho věrnou družkou a v roce 1578 dala v Toledu život malířovu synovi Jorge Manuelovi Theotokópulovi, který se později rovněž stal malířem.

V Madridu El Greco pobyl pouze krátkou dobu, koncem roku 1576 nebo počátkem roku 1577 se již usídlil v Toledu, kde zůstal až do konce života. O jeho slavném příchodu do Toleda vypovídá tento dobový citát: „Přišel do tohoto města s velkou sebedůvěrou, dávaje na srozuměnou, že není na světě nic, co by převyšovalo jeho práci.“ El Greco byl podivín a výstředník – „Jeho povaha byla tak výstřední jako jeho malba.“ Ve své dílně měl málo žáků, neboť studenti nechtěli přijímat jeho názory, které byly často tak výstřední a vrtošivé, že se hodily jen pro něho. Když se například El Greco dozvěděl, že se jeho obrazy zaměňují s Titianovými, rozhodl se změnit způsob své práce tak, že pro svou malbu nakonec sklízel jen odpor a smích, a to jak pro násilnost kresby, tak pro hrubost barev. El Greco neuznával nejenom Titiana, ale měl i jisté výhrady k dílu Michelangela, o němž pronesl, že je sice milý člověk, ale že vůbec neumí malovat.

V Toledu El Greco nejdřív usiloval o získání přízně krále Filipa II. Od krále sice dostal dvě zakázky, se kterými však král nebyl spokojen a už nikdy mu žádné nezadal. I tento neúspěch El Grecovi nezabránil žít ve vysokém stylu – nechal se hostit markýzem de Villenou v jeho rozsáhlém apartmánu a zaměstnával hudebníky, kteří mu hráli při obědě.

Koncem života byl El Greco velmi zadlužený, a tak musel dělat s kupci svých obrazů mnohé kompromisy. Neurčoval si přímo cenu za svoje díla, byly vyhotoveny dva úřední odhady a pak El Greco podle požadavků kupce obraz upravil – tedy odstranil všechno, s čím kupec nesouhlasil. El Greco miloval svůj domov až do smrti, i když mu duch reformace Španělska dával prostor k jeho tvorbě, v nové vlasti si El Greco nikdy nezvykl a do konce života podepisoval své obrazy v řečtině.

Existuje celá řada zajímavých vysvětlení, proč El Greco maloval své podlouhlé postavy. Někteří vědci se domnívali, že tomu tak bylo proto, že trpěl závažnými očními problémy – silným šilháním. Anglický spisovatel W. Somerset Maugham považoval El Greca za skrytého homosexuála a připisoval jeho zvláštní malířský styl jeho homosexualitě. Někteří vědci zase odkazovali na používání marihuany.

El Grecův dramatický a expresionistický styl ve své době sice neměl příliš obdivovatelů a následovníků, nicméně našel svoje příznivce nejdříve u romantistů a pak ve 20. století s nástupem expresionismu a kubismu. Sám Picasso dokonce uváděl díla El Greca jako přímou inspiraci pro vznik kubismu. El Greco byl také oblíbeným malířem Jacksona Pollocka.

El Greco zemřel 7. dubna 1614 v Toledu, byl pohřben v klášteře Santo Domingo el Antigua. V roce 1618 byly o náhrobek vedeny spory, a tak byly jeho ostatky vyzvednuty a poté uloženy v klášteře San Torcuato, odkud zmizely neznámo kam.


Konečná verze – 16. 6. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate