Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jacques-Louis David
Klasicismus a empír  
Realismus  
Díla:
Autoportrét
Hector
Hlava mrtvého Marata
Hrabě Potocki
Jacobus Blauw
Madame Raymond de Verninac
Madame Récamier
Napoleon v průsmyku Sv. Bernarda
Napoleon ve své studovně
Patroklés
Portrét Antoine-Laurenta a Marie-Anne Lavoisierových
Portrét Emilie Sériziatové a jejího syna
Portrét Marguerite-Charlotte Davidové
Posvěcení Císaře Napoleona I. a korunovace Císařovny Josefíny
Přísaha Horáciova
Smrt Marata
Sv. Roch žádající Pannu Marii o uzdravení obětí moru
Únos Sabinek
Žena v turbanu
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1748 - † 1825, Francie, 

Francouzský malíř Jacques-Louis David se narodil 30. srpna roku 1748 v Paříži. Když mu bylo devět let, byl jeho otec zabit v souboji a jeho matka ho poslala na výchovu k bohatému strýci, který byl také uznávaným a vyhledávaným architektem. Jeho matka i strýc chtěli, aby se také stal architektem, nicméně David si nakonec vybojoval, aby mohl studovat v malířském ateliéru Françoise Bouchera, který byl předním malířem té doby a který byl také Davidovým vzdáleným příbuzným. David pak krátce maloval pod vedením Josepha-Marie Viena a pak navštěvoval Akademii.

V roce 1774 David získal Prix de Rome, která mu umožnila odejít na studia do Říma, kam odjel se svým učitelem Vienem. Vien byl totiž ustanoven ředitelem Francouzské akademie v Římě, což pomohlo ve studiu i Davidovi. David navštěvoval celou řadu antických památek a naplnil celých dvanáct skicáků svými kresbami, které se pro něj staly cenným pramenem v další jeho tvorbě. David se vrátil do Paříže po pěti letech a po svém návratu byl nadšeně přijat za člena Akademie.

David úspěšně vystavoval i na Salonu v roce 1781, což mu přineslo možnost mít obrazy v Louvre. Při této příležitosti se také seznámil s provozovatelem Louvru M. Pecolem, který mu nabídl za manželku svoji dceru Marguerite Charlotte. David jeho nabídku přijal, oženil se a nakonec se svou manželkou měl celkem čtyři děti. Díky tomuto sňatku také David nikdy netrpěl nedostatkem financí.

V roce 1787 se David ucházel o pozici ředitele Francouzské akademie v Římě, byl však odmítnut pro svoje mládí. Obrat v jeho kariéře však měl přijít s příchodem Francouzské revoluce. David se aktivně účastnil dění kolem revoluce, byl blízkým přítelem Maximiliena Robespierra, byl členem klubu Jakobínů, hlasoval pro popravu Ludvíka XVI. a byl nadšeným obdivovatelem Napoleona. David pak měl jako nadšený přívrženec revoluce několik let ve Francii moc nad všemi uměleckými událostmi v zemi, ovšem kvůli tomu, že hlasoval pro popravu krále, se s ním rozvedla jeho manželka, která byla příznivkyní monarchie.

Po obratu politické situace byl Robespierre popraven a Davida od smrti na gilotině zachránilo pouze to, že když byl Robespierre zatýkán na politickém setkání, David byl doma, kde se zotavoval z bolesti břicha. Nakonec byl David zatčen a uvězněn. Z vězení se nakonec dostal na přímluvu své bývalé manželky, kterou stále miloval a kterou si v roce 1796 znovu vzal za manželku. Po propuštění z vězení také obnovil svůj ateliér, nabral nové studenty a odešel z politického dění.

David se však zcela nevzdal svých politických ambicí a stal se podporovatelem Napoleona Bonaparta, který si Davida velmi oblíbil. Po tom, co se Napoleon v roce 1804 prohlásil císařem, povolal Davida svým oficiálním dvorním malířem. Po pádu Napoleona a nástupu Bourbonů na trůn David samozřejmě upadl v nemilost, ovšem nový král Ludvík XVIII. nabídl Davidovi amnestii a pozici dvorního malíře. David však jeho nabídku odmítl a sám dobrovolně se svou manželkou odešel do exilu do Belgie.

David jako první z akademicky vzdělaných studentů pařížské Akademie odvrhl květnatý styl rokoka a oficiálně vedl boj za návrat umění ke klasickým ideálům. Davidova technika byla výtečnou kombinací realismu, silného smyslu pro kompozici a jasné a čisté práce s barvami. Proslavil se brilantní schopností zachytit dramatický okamžik, znalostí antického ideálu krásy a technicky dokonalou malbou, které ho vynesly na post hlavního malíře klasicismu.

Když 29. prosince 1825 v Bruselu David odcházel večer z divadla, byl sražen kočárem. Svým zraněním ještě toho samého dne podlehl. Davidova rodina žádala, aby jeho tělo mohlo být pohřbeno ve Francii, ovšem jejich žádostem nebylo vyhověno. Do Paříže se nakonec vrátilo pouze jeho srdce, které bylo pohřbeno na hřbitově Père Lachaise.


Konečná verze – 11. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate