Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Charles-François Daubigny
Impresionismus  
Barbizonští  
Realismus  
Díla:
Břeh řeky
Cesta do Valmondois
Les Iles Vierges a Bezons
Pobřeží u Villerville
Prámy
Příjezd do vesnice
Soutok Seiny a Oisy
Stavidlo u Optevozu
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1817 - † 1878, Francie, 

Francouzský malíř Charles-François Daubigny se narodil 15. února roku 1817 v Paříži v rodině malíře Edmonda Françoise Daubignyho, malířem byl i jeho strýc, miniaturista Pierre Daubigny. Svůj vlastní ateliér si založil už ve svých sedmnácti letech, nejdříve pracoval jako dekoratér hodin, později působil jako restaurátor obrazů v Louvre.

Daubigny se několikrát ucházel o Prix de Rome, ovšem neuspěl, a tak se rozhodl odjet za zkušenostmi do Itálie na vlastní náklady. V roce 1838 pak začal pravidelně vystavovat v Salonu. Protože maloval především krajiny, často jezdil za inspirací po celé Francii. Byl jedním z prvních malířů, kteří malovali v krajině (en plen air). Tuto metodu později převzali impresionisté a také ji vlastně přivedli téměř k dokonalosti.

V roce 1852 se Daubigny na jedné ze svých cest setkal s Camille Corotem, se kterým ho poté pojilo celoživotní přátelství. V roce 1857 se pak Daubigny zakoupil hausbót Botin, na kterém si zařídil ateliér. Za inspirací tedy jezdil na něm a tato skutečnost se v jeho tvorbě projevila tak, že začal téměř výhradně malovat krajiny s řekami a vodními plochami.

Daubigny se konečně dočkal úspěchu v roce 1859, kdy v Salonu získal medaili, která nakonec vedla k zakázce na výzdobu úřadu v Louvre a jeho jmenování rytířem Čestné legie.

Daubignovy nauky a způsob malování v krajině ho zařazují do Barbizonské školy, jež našla zalíbení v malování jednoduchých a bezprostředních venkovských scenérií. Na každém z jeho obrazů se můžeme dobádat toho, že dokonalost zobrazení jeho krajiny může pramenit pouze z bezprostředního blízkého pozorování. Říká se, že Daubigny podle kvality obrazu na něj přimalovával kachny, takže čím víc kachen na něm je, tím by měl být obraz lepší.

Mezi Daubignyho přátele patřili Corot, Monet, Courbet a Boudin, se kterými se často účastnil výprav do krajiny, kde všichni společně malovali. V roce 1865 se také v Londýně setkal s Whistlerem, se kterým se rovněž spřátelil. Když se Daubigny stal v roce 1866 členem přijímací komise Salonu, nadšeně podporoval Pissarra, Cézanna a Renoira, kteří byli hlavními představiteli právě nastupujícího impresionismu. Daubigny dokonce ze svého postu v roce 1870 rezignoval proto, že ostatní členové komise odmítli jeden Monetův obraz.

Daubignyho syn Karl byl rovněž malířem, jeho styl byl stylu jeho otce natolik podobný, že oba malíři byli často zaměňováni.

Daubigny zemřel 19. února 1878 v Paříži.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate