Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Eugène Delacroix
Romantismus  
Akademické umění a orientalismus  
Díla:
Autoportrét (detail)
Brigand blessé
Hamlet a Horacius na hřbitově
Hlava muže
Marocký šejk navštěvující svůj kmen
Medea
Mefistofelés
Svoboda vedoucí lid
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1798 - † 1863, Francie, 

Francouzský malíř Ferdinand Victor Eugène Delacroix se narodil 26. dubna 1798 poblíž řeky Seiny na pařížském předměstí Charenton-Saint-Maurice. Jeho matka Victoire Orben pocházela z bohaté rodiny královských čalouníků, otec Charles byl ministrem zahraničních věcí. Když se Eugène narodil, bylo jeho otci 57 a matce 40 a měli již tři dospělé děti. Eugène byl s největší pravděpodobností nemanželským dítětem, jeho narození předcházela událost vykonstruovaná jeho otcem na zakrytí nemanželského poměru jeho ženy s Charlesem Maurice de Talleyrandem, který ho následoval na postu ministra zahraničí. Nemocný rakovinou prostaty, jeho otec měl s velkou slávou a publicitou vyoperován nádor, po čemž jeho žena údajně otěhotněla. Eugène se narodil sedm měsíců po odstranění nádoru, což bylo omluveno jeho nedonošeností a celá záležitost byla následně uzavřena. Delacroix se v dospělosti Talleyrandovi velmi podobal nejen svým zjevem, ale také mnohými charakterovými vlastnostmi.

Dva roky po Eugènově narození se jeho rodina přestěhovala do Marseille, kde jeho otec pracoval jako vládní úředník. Eugène se v Marseille naučil hrát na piano, housle a kytaru. Jeho otec zemřel, když Eugènovi bylo sedm. Jeho dva starší bratrové tehdy bojovali v Napoleonově armádě, a tak se jeho matka rozhodla s mladým Eugènem a jeho sestrou vrátit zpět do Paříže. I když po smrti otce neměli přebytek peněz, Eugène studoval na nejlepších školách, na Lycée Imperial dokonce vyhrál ocenění v latině, řečtině a kreslení.

Když bylo Eugènovi devět nebo deset let, navštívil poprvé Louvre. Podle slov jednoho z jeho přátel na něj jeho první návštěva udělala takový dojem, že ‚tam vešel jako školák a vyšel jako malíř‘. Když mu bylo 16, zemřela jeho matka. Mladý Eugène tedy bydlel u sestry, která byla provdána za velvyslance. Rok poté Delacroix nastoupil do ateliéru Pierra-Narcisse Guérina, kde pracoval převážně pod vlivem hlavního směru té doby, klasicismu. Guérinovo studio však bylo na jeho skromné poměry příliš drahé, a tak přestoupil na levnější École des Beaux-Arts. Tato změna mu vyhovovala, neboť oproti přísně akademické atmosféře v Guérinově studiu byl na École des Beaux-Arts dáván prostor osobnímu talentu a svobodě projevu. V Delacroixově umění začal být zřejmý vliv romantismu, který pro něj představoval svobodu odlišovat se od oficiálních nauk a akademických předpisů. Romantismus pro něj byl zobrazením divokých dobrodružství, rytířských gest a osvícenství, uvolnění se ze studených pout minulosti a svobodný pohyb kupředu, který neznal hranic a omezení.

Největší vliv na obrat Delacroixe k romantismu však mělo jeho přátelství s Géricaultem. Géricault v té době maloval svůj slavný obraz Vor Medúzy, zobrazení ztroskotání lodi na pobřeží západní Afriky, kdy se ze čtyři sta členů posádky po dvanácti dnech na rozbouřeném moři zachránilo pouhých patnáct mužů. Géricault se práce na obraze ujal s nebývalým nadšením, dokonce jel do Le Havre studovat mořské vlny, zbudoval speciální loď a navštěvoval nemocnice a pohřební ústavy, aby tam studoval mrtvoly. Delacroix jeho počínání sledoval s hlubokým zájmem, učil se od něj a dokonce pózoval pro jednu z postav. Většina kritiků Géricaultův Vor Medúzy odmítla a francouzská veřejnost jim byla přímo znechucena, Delacroix se však od Géricaulta naučil zachytit vášnivý pocit dramatu v umění.

Toto období bylo dobou Napoleonovy porážky a neslavného návratu od Waterloo. Delacroixova rodina byla v nemilosti, a tak Delacroix nemohl očekávat oficiální uznání ani kariéru malíře. Jeho nevšední talent a nadání mu však v roce 1825 konečně přinesly úspěch. Delacroix vystavoval s obrovským ohlasem v Salonu a vláda od něj dokonce odkoupila oba vystavené obrazy.

V roce 1825 také Delacroix poprvé navštívil Anglii, kde se seznámil s literárními prácemi Scotta, Byrona a Shakespeara a poznal pravý anglický romantismus. Navštívil s přáteli mnohé galerie, což mu pomohlo vyspět v technice umění a rozvoji představivosti – nadobro se zbavil vlivu suché a konzervativní Francie, aby převzal drama anglického romantismu. Jeho pobyt v Anglii trval pouhé tři měsíce, jeho zážitky a inspirace však ovlivnily jeho tvorbu po zbytek jeho života.

Po návratu z Anglie Delacroix pracoval na mnohých obrazech, ze kterých předložil čtrnáct Salonu roku 1827. Jeho obrazy byly pro veřejnost nesmírně šokující, Delacroix byl kritiky přirovnáván k Ikarovi, který chtěl letět příliš vysoko. Komise Salonu však kupodivu jeho díla plná nespoutané pudové energie života přijala.

V soukromí měl Delacroix mnoho afér, poměrů a známostí, nikdy se ale nezajímal o sňatek. Svému bratranci Charlesovi de Verniacovi dokonce napsal, že ‚každá nová milenka je pouze žena, vždycky úplně stejná jako ta předtím a ta potom… Tato jemná vášeň ale dokáže zničit muže tím nejkrásnějším možným způsobem.‘ Delacroix si nade vše vážil svých přátel, neboť se ho, na rozdíl od jeho milenek, nesnažili svázat, dávali mu svobodu a nebyli překážkou v jeho práci.

Delacroix svou prací a studiem vlivu světla a barev zásadně ovlivnil tvorbu impresionistů. Jeho výběr témat a obliba exotických námětů zase ovlivnily symbolisty.

V roce 1857 byl Delacroix po celoživotní snaze přijat za člena Akademie des Beaux-Arts a získal oficiální uznání. Jeho zdraví se však zhoršovalo, Delacroix trpěl chronickým kašlem, nachlazením a častými horečkami a na svou tvorbu nacházel jen málo energie. V květnu 1863 na cestě vlakem z Paříže do jeho sídla v Champrosay se cítil nebývale unaven a ihned po příjezdu ulehl na lůžko. Jeho stav se na několik dní zlepšil, a tak se vrátil do Paříže. Koncem července však přišel zlom k horšímu a Delacroix zemřel v Paříži 13. srpna roku 1863 v sedm hodin večer, patrně na tuberkulózní zánět hlasivek. Delacroix byl pohřben na hřbitově Père Lachaise v Paříži.


Konečná verze – 11. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate