Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Albrecht Dürer
Renesanční umění  
Díla:
Adam a Eva
Apoštol Svatý Filip
Autoportrét (22 let)
Autoportrét (26 let)
Autoportrét (28 let)
Autoportrét (se studií ruky)
Císař Maxmilián I.
Čtyři čarodějnice
Čtyři jezdci apokalypsy
Hallerova Madona
Hans Tucher
Ježíš mezi učenci
Madona a dítě
Mladý zajíc
Naříkání nad mrtvým Kristem
Portrét Bedřicha Moudrého
Portrét Dürerova otce
Portrét Dürerovy matky (Barbary Holperové)
Portrét Erasma
Portrét Johanna Klebergera
Portrét mladé italské ženy
Růžencová slavnost
Sebevražda Lukrécie
Svatá Anna s Pannou a dítětem
Velký drn
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1471 - † 1528, Německo, 

Albrecht Dürer byl jedním z největších německých malířů a myslitelů renesance. Jeho umění dominovalo evropské kultuře na počátku šestnáctého století – převedl německou gotiku plynule do období renesance. Dürer byl všeobecně vzdělaný, velmi pohledný, vždycky otevřený novým zkušenostem, cestám a známostem, nábožensky založený, vtipný a charismatický muž.

Dürerův otec Albrecht byl potomkem maďarských zlatníků, do Norimberku přišel z Maďarska v roce 1455. Původní maďarské příjmení jeho otce bylo Atjósi, protože pocházel z městečka Atjós poblíž Gyuly. Jeho původní příjmení znamenalo něco jako ‚ten, kdo dělá dveře‘, což pak bylo přeloženo do němčiny jako Dürer. Malé dveře se také nacházejí v rodinném erbu rodiny Dürerových. Po svém příjezdu do Norimberku si Dürerův otec našel zaměstnání v dílně klenotníka Hyeronima Holpera. V roce 1467, když mu bylo 40, se oženil s Barbarou, dcerou svého mistra. V roce 1468 se stal členem cechu zlatníků a otevřel si svou vlastní dílnu. 21. května 1471 se mu narodil jako třetí z jeho osmnácti dětí syn Albrecht. Norimberk té doby byl kosmopolitním městem literátů, matematiků, zeměpisců, teologů, umělců a obchodníků.

Mladý Albrecht pracoval spolu se svými sourozenci v dílně svého otce, který chtěl, aby se z něho stal zlatník. Albrecht se však zajímal o malování. Jeho otec brzy poznal jeho nevšední talent a 30. listopadu 1486 se rozhodl patnáctiletého Albrechta uvolnit ze své dílny a dovolit mu docházet do nedaleké malířské dílny Michaela Wolgemuta, jednoho z nejlepších malířů Norimberku. Ve Wolgemutově dílně Albrecht strávil celé tři roky.

Ke konci svého studia u Wolgemuta Dürer odešel na studijní cestu (tzv. Wanderjahre) Německem od dubna 1490 do května 1494. Studoval umělecké styly německých malířů a na cestě se živil prodejem svých obrazů. Brzy po návratu do Norimberku však zase odjel na rok do Itálie, kde se poprvé setkal s italským humanismem.

14. července 1494, když mu bylo 23 let, si Dürer vzal za manželku Agnes Freyovou, dceru známého norimberského zlatníka. Novomanželé bydleli v domě Dürerů společně s Albrechtovými sedmnácti sourozenci, odstěhovali se až po patnácti letech manželství. Albrecht a Agnes neměli žádné děti, pravděpodobně také proto, že jejich manželství bylo dohodnuté a manželé si k sobě nikdy doopravdy nenašli cestu. V té době byl Dürer již velmi uznávaným malířem a měl mnoho vlivných přátel ve vyšších kruzích a v roce 1495 si také založil vlastní malířskou dílnu. V roce 1496 se dokonce seznámil s místodržícím Frederikem Saským Moudrým, který o Dürerovy malby a rytiny projevil nevšední zájem a žádal ho, aby vyzdobil jeho zámek a kapli v jeho sídle v Innsbrucku. Oba muži se stali blízkými přáteli a pro Dürera to znamenalo strmý vzestup kariéry.

Dürer vytvářel nové rytiny, nejdřív jen za účelem pokrytí svých peněžních výdajů. Jeho rytiny se však s postupem doby staly velmi vyhledávanými a měly obrovský vliv na umění německé renesance. Rytiny aktů vedly k širšímu studiu anatomických proporcí, hledání vnitřního světa postav se všemi napětími a vášněmi a ke zkoumání tajemství hlubin duše. Vývoj Dürerových děl byl v té době srovnatelný s uměním Leonarda a Titiana.

Dürerův život byl směsí úspěšné kariéry a společenského uznání, ale v kontrastu se slávou trpěl Dürer depresemi, melancholií a onemocněním slinivky. Jeho obrazy odrážely jeho bolest a obsahovaly nevšední psychologicky introspektivní prvek.

V roce 1502 zemřel Dürerův otec a Albrecht přebral nové zodpovědnosti, musel zaopatřovat celou rodinu a stále bydlel v domě svých rodičů. V letech 1505 až 1507 však opět pobýval v Itálii jako host Fuggerů, mocné rodiny bankéřů. Seznámil se s uměním italské renesance, dlouhou dobu pobýval v Benátkách. Důvodem jeho návštěvy však ani tolik nebylo seznámit se se slavnými italskými malíři, jako naučit se techniku perspektivy a proporcí. V jeho nových obrazech se pak opakovala témata ženských i mužských aktů.

Dürer také objevoval svět přírody. Stejně jako Leonardo se zajímal o kresby rostlin a zvířat, avšak na rozdíl od Leonarda hledajícího harmonii přírody jako celku se Dürer na přírodu zaměřoval s přímo encyklopedickým zaujetím. Jeho kresby a akvarely byly plné nevšedních detailů, s delikátními barvami a životností.

V Benátkách se Dürer setkal mimo jiné také s Boschem. Při své návštěvě Milána se dokonce seznámil s Leonardem a studoval jeho Monu Lisu. Dürer byl nepochybně Leonardem inspirován, nekopíroval však jeho styl, ale hledal nové spojení Leonardových prvků a svého osobního charisma. Z Itálie se Dürer vrátil jako nový člověk – kulturnější, vzdělanější, pln odhodlání a inspirace, ale i bohatší. V roce 1509 také konečně koupil svůj vlastní dům, známý Dürerhaus v Ziegelgasse. V Norimberku se stal velkou autoritou a uznávanou osobností kulturního života a pro nikoho už nebyl jen pouhým malířem.

V roce 1513 Dürer vstoupil do služeb Maxmiliána I. Habsburského. Nemusel platit daně a jeho plně umělecké tvorbě nehrozily žádné finanční obtíže. V té době Dürer vytvářel nové obrazy Madon, které zobrazoval s plným technickým mistrovstvím a sebevědomím. Dodával svým postavám nevšední pocit lidskosti a jemnosti, stejně jako ve všech svých portrétech mužů. Dürer věnoval pozornost detailu, pohledu do duše člověka a jeho obrazy byly plné intenzity a jemné krásy. Tehdejší Evropa však byla plna napjaté atmosféry epidemií moru, syfilidy a pohlavních chorob, honu na původce choroby a nemocných lhostejně ponechaných svému osudu. Evropě také hrozily násilné nájezdy Turků a Otomanů.

V Německu té doby začínaly náboženské nepokoje. Dürer však hledal harmonii umění, nenáviděl násilí a byl vždy ochoten naslouchat novým myšlenkám. Když v bitvě u Frankenhausenu padlo více než deset tisíc sedláků Tomáše Müntzera, Dürer se přiklonil k reformátorskému učení Martina Luthera. Dürerovu lítost nad osudy reformace brzy přehlušila nechuť nad barbarstvím sedláků, kteří bezostyšně rabovali kostely a zapalovali v nich hodnotné obrazy a sochy. Jako pravý humanista a intelektuální aristokrat Dürer prožíval mnoho smíšených pocitů – hledal kompromis v dialogu mezi mírem a inteligencí a sedláckou hrubostí, byl však znechucen agresivitou nenávisti a částečně se navrátil ke katolicismu.

V roce 1520 Dürer odešel do Antverp a na cestě se zastavil v různých městech Německa, kde byly na jeho počest pořádány nespočetné bankety a večírky. Poprvé také na své cesty vzal svou manželku Agnes a o celé cestě si vedl ve svém deníku pečlivé záznamy. Setkal se s mnoha významnými malíři Holandska a ovlivnil je svým mezinárodním stylem, učením humanismu, svým otevřeným duchem a srdcem evropské renesance. 23. října 1520 se také zúčastnil korunovace císaře Karla V., který na trůn nastoupil po svém dědečku Maxmiliánovi I. Dürer byl znovu přijat do královských služeb již dva týdny po Karlově korunovaci i se všemi ekonomickými výhodami Maxmiliánovy smlouvy.

Dürerova cesta však nedopadla dobře. V zimě chtěl Dürer vidět velrybu uvízlou na pláži, byl však zaskočen hroznou bouří. Onemocněl a zotavoval se jen velmi těžce. Po návratu z Nizozemí bylo jeho zdraví velmi chatrné a stále se zhoršovalo. Albrecht Dürer zemřel 6. dubna 1528 v Norimberku. Byl pohřben na tamějším Johannově hřbitově a jeho hrob nese ještě dnes viditelný nápis ve švabachu – ‚Zde leží, co bylo v Albrechtu Dürerovi smrtelné‘. Nesmrtelné dědictví Dürera však spočívá v jeho univerzálnosti, nových tématech umění, formách a technikách, a jeho neustávající snaze o pokrok v renesančním malířství.


Konečná verze – 4. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate