Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Anthony van Dyck
Baroko  
Realismus  
Díla:
Autoportrét
Cornelis van der Geest
Dvojitý portrét malíře Franse Snyderse a jeho manželky
Jacomo de Cachiopin
Karel I. na koni
Lord John a Lord Bernard Stuartovi
Manželka aristokrata z Janova
Marie de Raet
Nicholas Lanier
Nicolaas Rockox
Portrét Marcella Durazza
Portrét mladého generála
Portrét Pietera Bruegela mladšího
Princ Rupert s velkou dánskou dogou
Sv. Jiří a drak
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1599 - †  1641, Holandsko, Velká Británie

Holandský malíř Anthony van Dyck se narodil 22. března roku 1599 v rodině zámožného obchodníka s hedvábím. Svůj malířský talent prokazoval již v dětství, a tak byl v roce 1609 poslán na studia do malířské dílny Hendricka van Balena. Kolem roku 1615 si pak založil vlastní dílnu, kde byl jeho spolupracovníkem Jan Brueghel mladší. O tři roky později pak byl přijat do malířského cechu Sv. Lukáše a uznán svobodným mistrem. Pracoval také pro Rubense, který brzy poznal a ocenil jeho talent, a tak se van Dyck stal jeho nejlepším pomocníkem. V Rubensově dílně se van Dyck významně podílel na důležitých zakázkách, například na výzdobě jezuitského kostela v Antverpách.

Po ukončení spolupráce s Rubensem v roce 1620 van Dyck odešel na krátko do Anglie, kde jeho tvorba zaujala vévodu z Buckinghamu, který ho doporučil králi Jakubovi I., který mu zadal jeho první královskou zakázku. V Londýně také van Dyck poprvé uviděl ve sbírce vévody z Arundelu díla Titiana, která ho natolik zaujala, že se rozhodl odejít do Itálie.

Do Itálie van Dyck odešel koncem roku 1621 a pobýval tam celkem šest let. Během svého pobytu zdokonalil svou techniku po stránce elegance, kterou si ve svých obrazech zachoval až do konce života. V Itálii také dosáhl ideálu stylu, který započal tradici anglického portrétu. V roce 1627 se van Dyck vrátil zpět do Antverp, kde zůstal celých pět let a kde vytvářel především zakázky pro tamní bohaté měšťany. V roce 1630 se pak stal dvorním malířem místodržící Flander velkovévodkyně Isabelly habsburské, pro kterou maloval hlavně oltáře a obrazy s náboženskou tématikou.

V roce 1632 byl van Dyck anglickým králem Karlem I. povolán, aby se stal hlavním malířem na jeho dvoře v Londýně. Karel byl známým milovníkem umění a na svůj dvůr si zval celou řadu výtečných umělců, jako byl například Orazio Gentileschi a jeho dcera Artemisia, a nějakou dobu na jeho dvoře pobýval také Rubens, kterého Karel dokonce povýšil do šlechtického stavu. Karel vlastnil také mnoho významných obrazů, které se nacházejí v královských sbírkách dodnes. Van Dyck tedy přijel do Londýna v dubnu roku 1632 a už v červenci byl povýšen do hodnosti rytíře. Ke své funkci dvorního malíře dostal doživotní penzi dvou set liber ročně a sídlo v Blackfriars, kde byl často navštěvován svými urozenými zákazníky.

Van Dyckovy portréty vynikají smyslem pro psychologickou výstižnost i dokonalou technikou, a tak byl van Dyck často obviňován z toho, že své modely úmyslně přikrašloval. S tímto názorem by nesouhlasila jedna z jeho zákaznic, hraběnka ze Sussexu, která se po zhlédnutí hotového portrétu vyjádřila slovy: „...je velmi nevkusný a nelichotivý, vůbec v sobě nedokážu najít ani nejmenší slůvko pochvaly. Obličej je tak velký a tlustý, že se mi opravdu nelíbí, vypadá jako nafouklý polštář – ale opravdu vypadá úplně přesně jako originál, podle kterého byl namalován.“ Zajímavou výzvu v portrétech Karla I. představovala také jeho výška (Karel měřil méně než 150 cm), a tak malování jeho portrétů tak, aby byly věrohodné, nebylo vůbec jednoduché.

Van Dyck žil v Anglii po dlouhou dobu ve společnosti své milenky Mary Lemonové, nicméně v roce 1638 se oženil s jinou Mary, dcerou lorda Ruthvena, která byla královninou dvorní dámou. Je pravděpodobné, že tento sňatek zorganizoval král, aby van Dyckovi zabránil odjet z Anglie. Van Dyck také udržoval vztah se svou milenkou, i když už byl ženat. Každá z jeho žen mu porodila dceru, obě dcery po van Dyckovi dědily a obě se také nakonec přestěhovaly do Holandska.

Van Dyck se proslavil především svými portréty anglického krále Karla I. (více než čtyřicet), jeho manželky královny Henrietty Marie (třicet), jejich rodiny a členů jejich dvora. Protože van Dyck měl u krále výsadní postavení a protože jeho obrazy byly opravdu výjimečné, dokázal ovlivnit anglické portrétní malířství po několik dalších století. Van Dyckova portrétní tvorba bývá vyzdvihována před jeho obrazy s biblickými a mytologickými tématy, nicméně i tyto jeho obrazy mají vysokou úroveň, stejně jako jeho rytiny, akvarely a kresby.

Van Dyck zemřel 9. prosince 1641 ve svém domě v Blackfriars. Byl pohřben ve staré katedrále Sv. Pavla, kde dal na jeho počest král postavit pomník.


Konečná verze – 22. 4. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate