Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Oskar Kokoschka
Expresionismus  
Wiener Werkstätte  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1886 - † 1980, Rakousko, 

Rakouský malíř a grafik Oskar Kokoschka se narodil 1. března 1886 v Pölcharnu. Jeho otec Gustav Kokoschka byl Čech, pocházel ze známé pražské zlatnické rodiny, jeho matka Romana Loidlová pocházela ze Štýrska. Kokoschka byl druhý z jejich čtyř synů. Když byl ještě dítě, odešla jeho rodina do Vídně, kde v roce 1891 zemřel jeho nejstarší bratr a Kokoschka se tak stal nejstarším synem Kokoschkových.

Jako dospívající chlapec se Kokoschka nijak zvlášť o umění nezajímal, chtěl se stát výzkumným chemikem, avšak v roce 1905 vyhrál prestižní stipendium na Kunstgewerbeschule ve Vídni a tak zde studoval na učitele umění. Na Kunstgewerbeschule se naučil dekorativnímu a ornamentálnímu umění, ale ne kresbě lidské figury, která byla na škole tabu. Kokoschka se seznámil s různými technikami malování, ne však s malováním ve své podstatě – musel ho v sobě objevit. Ve Vídni tedy poté studoval v ateliéru Gustava Klimta a učil se užití figury v obrazech. V této době se také stal členem Wiener Werkstätte.

V roce 1908 Kokoschka vystavoval na výstavě Kunstschau ve Vídni, ale jeho obrazy svým násilným expresionismem natolik pobouřily veřejnost i kritiku, že byl vyhozen z Kunstgewerbeschule. Kokoschku v jeho tvorbě podporoval architekt Adolf Loos, který mu mezi svými bohatými klienty a přáteli sháněl zákazníky. V letech 1907 až 1908 Kokoschka namaloval celou řadu zajímavých aktů dospívajících dívek, mezi které patřila i jeho oblíbenkyně Lilith Langová, dcera Marie Langové, známé feministky a spoluzakladatelky progresivních novin Dokumente der Frauen.

Kokoschkovo mládí bylo plné finančních potíží, neboť měl vždy obavy z vystavování nebo prodeje svých obrazů. Našel však velikou odezvu u milovníků umění, kteří jeho díla nakupovali a poté věnovali muzeím. Sám o svých finančních potížích napsal: ‚Zatraceně moc bych se chtěl naučit tajemství toho, jak zůstat svobodným umělcem a přitom nehladovět, vždyť jsem zažil tolik zimních dnů, kdy jsem jen tisknul svůj nos na omrzlá okna Romanisches Café, kde se učenci scházeli k nekonečným debatám o umění. Sice jsem věděl o dost víc než oni, ale nikdy jsem neměl dost peněz.‘

Kokoschkovo umění bylo bohužel v Rakousku zpočátku nepochopeno a na výstavách bylo systematicky odmítáno, a tak se Kokoschka v roce 1910 přestěhoval do Berlína, kde spoluvydával časopisy pro soudobé umělce. Pro vydavatele Herwartha Waldena, majitele a šéfredaktora časopisu Der Sturm, se stal grafickým umělcem, básníkem, divadelním kritikem, reklamním manažerem i distributorem. V roce 1911 se vrátil do Vídně, aby přijal pozici učitele na Kunstgewerbeschule, ze které byl před pár lety vyhozen. V této době také započal vášnivý milostný vztah s Almou Mahlerovou, krásnou vdovou po slavném skladateli, která byla o mnoho let starší než on. Mahlerová se později provdala za zakladatele Bauhausu Waltera Gropiuse a pak za pražského německého spisovatele Franze Werfela.

Poprvé se výrazně do paměti veřejnosti Kokoschka zapsal paradoxně ne uměním, ale svou vlastní expresionistickou divadelní hrou Mörder, Hoffnung der Frauen (Vrah, naděje žen). Tato hra byla uvedena v divadle pod širou oblohou a způsobila velikou vlnu protestů a nepokojů pro svou revolučnost, výrazovost a otevřené sexuální pojednání. O stylu svého umění Kokoschka tvrdil, že všichni malíři před ním chtěli pouze zachytit jen tři rozměry vidění oka, on však tvořil ve čtyřech rozměrech. Jeho čtvrtý rozměr byl založen na tvořivé stránce vidění.

Kokoschka byl ve své době velmi kontroverzní postavou nejen u uměleckých kritiků, ale i u veřejnosti – když začal učit na jedné vídeňské dívčí škole, někteří z rodičů protestovali tak vehementně, že musela zasáhnout i rakouská vláda, která mu zakázala vyučovat. Začátek války pro Kokoschku přinesl vysvobození z těžké společenské situace. Jeho přítel Adolf Loos mu sehnal místo nadporučíka ve výběrové jednotce dragounů, což pro Kokoschku znamenalo i získání nádherné uniformy. Loos pak Kokoschku v jeho uniformě fotografoval, z těchto fotografií udělal pohlednice, které pak nechal prodávat v různých krámcích vedle fotografií módních hereček.

Na začátku roku 1915 byl Kokoschka vážně zraněn (střelné zranění hlavy a bajonetem propíchnutá plíce) v Haliči, kde byl i krátce vězněn. Po krátké rekonvalescenci ve Vídni byl poslán na frontu u Soči, kde se jeho zdraví náhle rapidně zhoršilo. Odjel do Stockholmu, kde vyhledal pomoc lékaře specializujícího se na poranění mozku, pak odešel do Drážďan, kde se chtěl dále zotavovat. V této době byl natolik nervově vyčerpaný, že si udělal obrovskou loutku své bývalé lásky Almy Mahlerové, ke které se choval tak, jakoby byla živá – dokonce ji i jednou vzal do opery. Jeho obrazy z této doby odrážely jeho tělesné i duševní obtíže z rekonvalescence, jeho tvorba se jevila jakoby pronásledována démony válečných nočních můr.

V roce 1919 byl Kokoschka požádán, aby učil umění na Akademii krásných umění (Akademie der Bildenden Künste) v Drážďanech, v roce 1924 však náhle a bez předcházejícího upozornění (zprávu o svém odchodu dal pouze vrátnému na Akademii) odešel do Paříže, kde vytvořil mnohé obrazy hýřící živými barvami a neklidnou energií. Jeho obrazy tehdy často měly provokativní politické náměty, což dráždilo pronacistické politiky.

Není jistě bez zajímavosti, že Kokoschka bydlel v Praze, a to v letech 1934 až 1938 – přijal také československé občanství. Rakouská vláda se snažila nalákat ho zpátky do Vídně tak, že mu nabízela ředitelskou pozici na Kunstgewerbeschule a v roce 1937 mu také uspořádala rozsáhlou retrospektivu v Österreiches Museum für Kunst und Industrie, ovšem Kokoschka se zlákat nenechal. V roce 1936 namaloval portrét presidenta Masaryka a stal se také jeho přítelem.

O něco později po nabídkách rakouské vlády však bylo gestapem zkonfiskováno jako zvrhlé umění 417 Kokoschkových děl. Napjatá situace v Praze po podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 Kokoschku a jeho přítelkyni Oldu Palkovskou donutila přestěhovat se do Anglie. Usadili se v Cornwallu, kde Kokoschka maloval akvarely a jeho žena si zařídila malý krámek s pečivem. V roce 1940 se přestěhovali do Londýna, kde však Kokoschka často trpěl depresemi. V roce 1941 se Kokoschka a Palkovská v londýnském válečném bunkru vzali za manžele. V roce 1947 Kokoschka získal britské občanství.

V roce 1953 se Kokoschka přestěhoval do Salcburku, kde provozoval svůj ateliér v rámci Internationale Sommerakademie für Bildende Kunst. Později pak přesídlil do Villeneuve na břehu Ženevského jezera, kde strávil zbytek svého života.

Kokoschka zemřel 22. února 1980 v Montreux ve Švýcarsku.


Konečná verze – 31. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate