Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Henri de Toulouse Lautrec
Intimismus  
Postimpresionismus  
Les artistes maudits  
Díla:
Angličan v Moulin Rouge
Aristide Bruant ve svém kabaretu
Divan Japonais
L'Anglais Au Moulin Rouge
La Blanchisseuse
La Goulue
La Rue des Moulins
Les Amids
Nevěstinec
Toaleta
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1864 - † 1901, Francie, 

Trpaslík, trpaslík, jako páv si vykračuje, na svět hledí svrchu, ví totiž, že velikostí skví se člověk ve svém duchu.


Když se Henri Marie Raymond de Toulouse-Lautrec-Monfa narodil 24. listopadu 1864, nad jeho rodným městem Albi zuřila prudká sněhová bouře. Henri byl synem hraběte Alphonse Charlese Jeana Marie de Toulouse-Lautreca a jeho sestřenice komtesy Adèle Zoe Marie Marquette Tapie de Celeyran de Monfa. Jeho rod byl rodem velmi vlivných šlechticů již od doby Karla Velikého. Henriho rodiče byli bratranec a sestřenice, sňatek uzavřeli, aby zachovali rodové tradice a nepřišli o majetek.

Mladý Henri nikdy nebyl obzvlášť silné dítě, byl však vždy veselý a živý, rád poroučel svým bratrancům a sestřenicím. Byl dobrým studentem a rychle se učil. Často si však na školní život stěžoval, podle jeho vyprávění si na jedné zkoušce vymyslel citáty, které nikdy neexistovaly, a profesor chtěl vypadat vzdělaně a přijal je s otevřenou náručí. Když bylo Henrimu čtrnáct let, upadl a zlomil si obě nohy ve stehnech, což zcela zastavilo jeho růst. I přes mnohé snahy bezpočtu lékařů a návštěvy lázní mu kosti nesrostly dobře. Henri byl maličký, měřil pouhých 152 centimetrů, jeho krátké slabé nohy jen těžce udržovaly jeho hruď a velkou hlavu, kulhal a chodil o holi.

V roce 1873 se jeho rodina přestěhovala do Paříže a v roce 1880 začal Henri brát hodiny kreslení u svého strýce Charlese de Toulouse-Lautreca. Dva roky poté vstoupil do studia oslavovaného pařížského malíře Leona Bonnata. Brzy však odešel, neboť nebyl spokojený s pedantskou a přísnou atmosférou. V roce si 1884 si Lautrec pronajal byt na 19a Rue Fontaine, poblíž Degasova studia. Začal chodit do hospůdek na Montmartru a založil si vlastní ateliér na 27 Rue Caulaincourt na rohu s Rue Tourlaque. Jeho rodiče s jeho uměleckými ambicemi nesouhlasili, Lautrec tedy na krátký čas zcela přerušil veškeré kontakty s nimi a vzdal se finanční podpory. Rodiče však o několik týdnů později od svého rozhodnutí odstoupili a začali mu zase posílat peníze na jeho malířské plány. Ve stejné době se také Lautrec seznámil s Vincentem van Goghem, který se brzy stal jeho dobrým přítelem.

Počátek Lautrecovy produktivní éry se datuje rokem 1889, kdy byl na Boulevardu Clichy otevřen kabaret Moulin Rouge, kde Lautrec objevil dekadentní svět umělců, literátů a prostitutek, který potřeboval neustále zkoumat z pohledu potěšení, které poskytoval svým bohatým zákazníkům, i z pohledu pracovního prostředí spodiny Paříže. Lautrec vypil bezpočet lahví alkoholu, skicoval dlouhé noci a pomalu se stával známou postavou kabaretů a nevěstinců. V jednom z nevěstinců také onemocněl syfilidou, kterou ho nakazila tanečnice a prostitutka Rosa la Rouge. Mezi Lautrecovy modelky a patrně i milenky patřila také Suzanne Valadonová, která se později stala sama malířkou a matkou malíře Maurice Utrilla.

V nevěstincích se Lautrec setkával s fascinujícími modely. Brzy se stal blízkým přítelem a milým společníkem všech žen, které pozoroval ve všech situacích jejich každodenního života. Pozice francouzské prostitutky té doby byla zcela unikátní v celé Evropě – Londýn měl tehdy 24.000 prostitutek, Paříž s polovičním počtem obyvatelstva celých 41.000. Francie vydávala dokonce ročenku všech významných prostitutek ‚Guide Rose‘, chlapcova první návštěva nevěstince byla ve společnosti stejně prestižním a slavnostním okamžikem jako první přijímání v kostele. V době školních prázdnin byly nevěstince tak přeplněné studenty, že stálí zákazníci museli zrušit svá ‚jednání‘. Pozice vlivných prostitutek (Grandes Horizontales) byla inspirací pro kulturní dění a literaturu.

Lautrec maloval prostitutky jako lidské bytosti, bez ironie, sentimentality a odsuzování. Byl okouzlen jejich bezprostředností a přirozeností, se kterou se pohybovaly nahé. Ve společnosti obyčejných žen si Lautrec byl vždy vědom svých fyzických nedostatků, s prostitutkami se však cítil uvolněný, byl jim svým způsobem roven a veřejné domy se brzy staly jeho jediným útočištěm. V obrazech intimně se objímajících žen se Lautrecovi podařilo popsat něžnou atmosféru zákulisí veřejných domů. Oficiální Salon však jeho díla odmítal. Společnost konzervativního umění Francie nikdy Lautrecovi neporozuměla, neboť nedokázala pochopit jeho odlišnost od tradic a témata v jeho dílech. V některých novinových článcích se dokonce objevily komentáře, že ‚Lautrec maluje ošklivost jako odraz sama sebe‘. Lautrec byl však příliš impulzivní na to, aby se podal konformitě společnosti.

V letech 1894 a 1895 Lautrec několikrát navštívil Brusel, Lisabon, Madrid a Londýn, kde se mimo jiné setkal s Oscarem Wildem. Po návratu z cest byl však méně produktivní, neboť se mu pomalu zhoršovalo zdraví. Byl zcela závislý na alkoholu, pomalu ho zrazovalo jeho slábnoucí tělo. Jednoho únorového rána v roce 1898 dostal nervový záchvat a odebral se na radu své matky do soukromého sanatoria, ze kterého byl uvolněn 20. května 1898. Pobyt v sanatoriu mu pomohl jenom na krátký čas a Lautrec marně bojoval se svou závislostí na levném absintu míchaném s koňakem a brandy. Lautrec si dokonce jednou v opilosti zlomil klíční kost, domů byl často přiváděn policií. Závislost na alkoholu ovlivňovala také jeho chování – dříve mírumilovný Lautrec se nyní choval naprosto nepředvídatelně, bez důvodu se pouštěl do hádek. Spal s klackem, pro případ, kdyby na něj někdo ve spánku zaútočil. Podlahu svého bytu měl denně vymývanou parafínem, neboť se domníval, že je zaplavena mikroby.

Jeho zdraví nezadržitelně chátralo. Zimu 1900 trávil v Bordeaux se svou matkou, na jaře se vrátil do Paříže. Tam dokončil všechny svoje nedokončené obrazy a organizoval svá díla do skupin, byl však už slabý, bez života a nadšení. V červenci opustil Paříž nadobro. V polovině srpna byl na letním sídle své rodiny v Taussat postižen mrtvicí a paralyzován na nohou. Téměř ohluchl a měl záchvaty deliria a halucinací. Brzy upadl do komatu a zemřel v domě své matky v Malrome poblíž Bordeaux v ranních hodinách 9. září 1901. Bylo mu pouhých třicet šest let.

Henri de Toulouse-Lautrec po sobě zanechal 737 olejomaleb, 275 akvarelů, 368 tisků a plakátů a 5.084 kreseb.


Konečná verze – 11. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate