Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  El Lissitzky
Bauhaus  
Konstruktivismus  
Suprematismus  
Architektura 20. století  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1890 - † 1941, Rusko, 

Ruský umělec El Lissitzky (celým jménem Lazar Markovič Lissitzky) se narodil 23. listopadu 1890 v židovské rodině ve vesnici Pochinok, padesát kilometrů jihovýchodně od Smolensku. Do školy chodil do Vitebska a do Smolenska, kde žil v domě svých prarodičů.

Už jako malý chlapec se zajímal o kreslení a malování a ve svých třinácti letech začal docházet na hodiny kreslení k místnímu malíři Jehudovi Penovi. Kreslení ho bavilo tolik, že v patnácti letech začal sám učit. V roce 1909 se Lissitzky přihlásil k přijímacím zkouškám na Akademii v Petrohradě – i když zkoušky složil úspěšně, nebyl přijat, protože Akademie přijímala pouze omezený počet židovských studentů.

Po neúspěšných zkouškách na petrohradskou Akademii se Lissitzky stejně jako celá řada dalších ruských židovských umělců rozhodl odejít na studia do Německa. Tam původně studoval architekturu a technické inženýrství na Technische Hochschule v Darmstadtu. V létě 1912 také pěšky navštívil Paříž a cestoval po Itálii, kde se inspiroval tamní architekturou a krajinami, které nadšeně skicoval. Svoje skici pak vystavil v Petrohradě a úspěch z jeho výstavy ho motivoval k dalšímu kreslení a malování.

V Německu Lissitzky zůstal až do začátku první světové války, kdy se musel vrátit do Ruska. Po válce zůstal v Rusku a také studoval architekturu na Polytechnickém institutu v Rize. Po dokončení školy začal pracovat v různých stavebních firmách. V této době se také velmi aktivně zajímal o židovskou problematiku a otevřeně kritizoval ruské zákony, které byly často protižidovské – zakazovaly například tištění hebrejského písma a ruské občanství pro Židy. Lissitzky tehdy také ilustroval dětské knížky v jidiši, které měly propagovat židovskou kulturu.

V roce 1919 byl Lissitzky pozván Marcem Chagallem do Vitebska, aby tam na jeho umělecké škole vyučoval architekturu a grafické umění. Chagall na svou školu přizval mimo jiné také Kazimira Maleviche, který Lissitzkého seznámil s principy suprematismu. Malevich vyučoval svůj suprematismus na spíše tradičně židovské Chagallově škole, což mezi oběma umělci vedlo k častým neshodám. Lissitzky sám se nezřídka nacházel uprostřed jejich argumentů, až se nakonec přiklonil k Malevichovým principům a tudíž odmítl vlivy tradičního židovského umění. Chagall nakonec raději ze školy odešel.

Lissitzky se pod Malevichovým vedením začal naplno věnovat suprematismu, který zcela ovládl jeho uměleckou tvorbu. S Malevichem pak v roce 1919 založil suprematistickou skupinu UNOVIS a pod jeho vlivem také vymyslel svoji odnož suprematismu, kterou nazval Proun. Jeho Prounen (tak nazýval svoje díla) zahrnovaly malby, litografie i trojrozměrné instalace, které se potom do jisté míry také objevily v jeho experimentech v architektuře. V Prounen se rovněž často objevovala hebrejská písmena a symboly. Význam slova Proun Lissitzky později vysvětlil jako ‚stav přeměny malby v architekturu‘.

V roce 1921 Lissitzky odešel do Berlína, kde se stal jakýmsi reprezentantem ruské židovské kultury. Pracoval jako redaktor a designér pro několik mezinárodních časopisů a staral se o kontakt ruských umělců s jejich německými protějšky a organizoval také jejich společné výstavy. Jeho přáteli se stali například Theo van Doesburg, László Moholy-Nagy, Hans Arp a Kurt Schwitters, který byl jedním z postav za uspořádáním vůbec první Lissitzkého samostatné výstavy v hannoverské galerii Kestner-Gesellschaft v roce 1922. Seznámil se také se Sophií Küppersovou, vdovou po majiteli galerie, kterou si v roce 1927 vzal za manželku.

V roce 1924 Lissitzky odešel do švýcarského Locarna, kde se léčil a zotavoval z tuberkulózy. Jeho pobyt mu zaplatila společnost Pelikan Industries, pro kterou navrhoval reklamní plakáty. V době svého léčení také překládal Malevichova pojednání do němčiny. V roce 1925 se Lissitzky musel vrátit do Ruska, protože mu švýcarské úřady zamítly prodloužit vízum.

Po návratu do Moskvy začal Lissitzky vyučovat na Státní vyšší umělecké a technické škole, kde zůstal až do roku 1930. Začal se také více zabývat architekturou a navrhoval plakáty sovětské propagandy, spolupracoval také na budování různých výstavních pavilonů. Pracoval i na knižním designu, do kterého zapojil svoje rozsáhlé znalosti typografie a fotomontáže.

Lissitzky byl velmi všestranným umělcem – navrhoval divadelní kostýmy i plakáty sovětské propagandy, pomáhal s pořádáním výstav a psal knihy. Zabýval se také typografií, fotomontáží i knižním designem. Lissitzkého malířské práce byly většinou malovány v červené, žluté a modré. Lissitzky také používal nepopisné formy a čisté geometrické tvary a zobrazení, které byly typické pro suprematismus. Zároveň se však snažil zachycovat pohyb a stroje v konstruktivistickém stylu.

Lissitzkého pojetí výtvarného umění a architektury se stalo známé a populární především prostřednictví Lászla Moholy-Nagye a jeho učení na Bauhausu ve Výmaru. Mnoho architektonických návrhů Lissitzkého se v jeho době nerealizovalo, protože byly poměrně finančně nákladné. Lissitzkého odvážné architektonické návrhy však ovlivnily mnoho mladých architektů dneška.

Celý svůj umělecký život Lissitzky věřil, že umělec může být původcem změny ve společnosti, což shrnul ve své teorii ‚das zielbewußte Schaffen‘ (cílené vytváření). Lissitzky byl také výtečným pedagogem, dokázal nadšeně vyprávět o umění i sdílet svoje myšlenky se svými studenty.

Lissitzky zemřel na tuberkulózu 30. prosince 1941 v Moskvě.


Konečná verze – 15. 11. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate