Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Alfons Mucha
Secese  
Díla:
Bicykly Perfecta
F. Champenois Imprimeur-Editeur
Jaro
Jaroslava
JOB
Karafiát
Kojencká strava Nestlé
Kosatec
Lorenzaccio
Luchon
Moët & Chandon White Star
Moet & Chandon, Cremant Imperial
Ovoce
Pěvecké sdružení učitelů moravských
Slovanská epopej
Studie drapérie
Sušenky Champagne-Lefèvre-Utile
Sušenky Lefevre-Utile
Tanec
Zima
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1860 - †  1939, Česká republika, 

Český malíř a dekorativní umělec Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích v rodině panského sluhy Ondřeje Muchy. Alfons byl synem jeho druhé ženy Amálie, dcery bohatého mlynáře, a měl dvě sestry, Annu a Andělu. Už jako malý chlapec se zajímal o kreslení a malování, které byly jeho oblíbenou činností k ukrácení volného času. Byl to však pěvecký talent, který mu umožnil studovat v Brně slovanské gymnázium při kostele Sv. Petra. Po studiích se mladý Mucha vrátil do Ivančic, kde mu jeho otec zajistil místo dvorního úředníka.

V roce 1878 Mucha podal přihlášku na pražskou Akademii, nicméně byl pro nedostatek talentu odmítnut. Dále si tedy přivydělával malováním kulis pro různé moravské divadelní společnosti. V roce 1879 se Mucha přestěhoval do Vídně, kde pokračoval ve své práci malíře kulis, nyní však v jedné z nejlepších tamních divadelních společností – firmě Kautsky-Brioschi-Burghardt.

Když v roce 1881 vyhořel Ringtheater, nejvýznamnější zákazník jeho zaměstnavatele, byl Mucha jako nejmladší zaměstnanec propuštěn. Rozhodl se tedy odejít do Mikulova, kde si přivydělával jako portrétista. Svým talentem zaujal hraběte Karla Khuena-Belassiho, který ho najal, aby freskami vyzdobil jeho zámek v Hrušovanech. Khuen-Belassi byl výsledkem Muchovy práce tak nadšen, že se rozhodl finančně ho podporovat na jeho studiích na Akademii v Mnichově, kde se Muchovi dostalo prvního formálního vzdělání.

V roce 1887 Mucha přesídlil do Paříže, kde pokračoval ve svých studiích na Akademii Julian a později na Akademii Colarossi. Když hrabě Khuen-Belassi přestal Muchovi posílat peníze, Mucha se musel osamostatnit. Brzy získal svoje první zaměstnání v divadelním časopise Le Costume au theatre, který zásoboval svými ilustracemi a reklamními kresbami. V roce 1890 si založil vlastní ateliér nad cukrárnou Madame Charlotte na rue de la Grande Chaumière. V roce 1891 se také seznámil s Paulem Gauguinem, který často docházel do cukrárny Madame Charlotte a který se právě chystal na svou cestu na Tahiti. Po svém návratu z Tahiti v roce 1893 Gauguin krátce s Muchou sdílel jeho ateliér.

Mucha se jen pozvolna probojovával ke kariéře malíře, své vlastní unikátní tvorbě se začal věnovat prakticky až v roce 1894, kdy přišel zlom v jeho kariéře. Onoho prosince totiž navrhl svůj první plakát pro herečku Sarah Bernhardtovou, která byla hvězdou slavného divadla de la Renaissance. I když Muchův nakladatel Armand Colin původně nebyl s tímto plakátem vůbec spokojen, právě tento plakát Muchovi získal první vážné obdivovatele a následně i zákazníky včetně Sarah Bernhardtové samotné, která s ním blízce spolupracovala dalších pět let. Svým plakátem Mucha během jednoho týdne nadchnul celou Paříž, dokázal v něm totiž ukázat zcela nový pohled na umění a otevřít dveře secesi.

V roce 1896 se Mucha přestěhoval do nového ateliéru na rue du Val-de-Grace, kde vytvořil svou první řadu dekorativních panelů Čtyři roční doby. První Muchova samostatná výstava se konala v únoru 1897 v galerii Bodiniére v Paříži, kde Mucha ukázal celkem 107 svých litografií. Další výstava se konala následujícího května v Salonu Salon des Cent, na které bylo k vidění 448 Muchových děl. V tom samém roce se Mucha dočkal své první samostatné výstavy v Praze, kde vystavoval v Topičově salonu. V roce 1900 získal prestižní kontrakt u klenotníka Georgese Fouqueta, pro kterého navrhoval nádherné secesní šperky.

V roce 1902 Mucha vydal svou knihu Documents Décoratifs, která byla jakousi příručkou pro kreslíře, malíře a řemeslníky, a stala se hlavní učebnicí secesníhoo ornamentu. V roce 1905 byla vydána kniha Figures Décoratives, která představovala Muchovy principy v kresbě postav. V letech 1906 až 1910 Mucha pobýval ve Spojených státech, kde vyučoval umění a namaloval celou řadu portrétů, hlavně pak dam z vyšší společnosti. Díky Muchově popularitě pak byla v roce 1921 uspořádána v brooklynském museu umění jeho velká retrospektiva.

Po svém návratu do Čech v roce 1910 Mucha začal pracovat na cyklu obrazů ‚Slovanská epopej‘, příběhů z minulosti Slovanských národů, který považoval za svoje mistrovské dílo – o jeho vytvoření totiž snil celý život. Jednalo se o celkem dvacet rozměrných maleb – deset na česká témata, deset na slovanská témata všeobecně, které Mucha maloval ve Zbirohu. Celý svůj cyklus pak 1. září 1928 oficiálně daroval městu Praze. Tento projekt byl sponzorován poněkud kontroverzním americkým milionářem Charlesem R. Cranem. Crane byl ovlivněn svým setkáním s budoucím prvním československým presidentem Tomášem Garrique Masarykem, který mu přiblížil slovanské legendy a představil Muchu jakožto malíře dokonale kompetentního k zobrazení těchto legend.

V roce 1911 Mucha namaloval výzdobu v pražském Obecním domě, který se stal pokladem české secese. Protože se kvůli udělení zakázky Muchovi objevilo mnoho kritických ohlasů (Mucha podle nich strávil příliš mnoho času ve Francii na to, aby rozuměl českým tradicím a kultuře), Mucha se vzdal finanční odměny.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se Mucha nadšeně zapojil do přeměny své nové vlasti – navrhl nové známky a celou řadu vládních designů a dokumentů, navrhl také podobu nových policejních uniforem. Navrhl rovněž nové bankovky a je zajímavostí, že kvůli nedostatku času musel na novou stokorunu na portrét Slavie použít jeden ze svých starších portrétů, portrét Američanky Josephine Crane Bradleyové, manželky svého sponzora Slovanské epopeje.

Mucha byl největším malířem české secese a jedním z nejznámějších malířů světové secese vůbec. V Muchových obrazech byla zachycena jak klasická vznešenost a noblesa, tak také dekadentně tajemná provokativnost a výzva; jeho postavy žen byly dámy i tajemné svůdkyně ze světa snů. Doplňky obrazů jen podněcovaly kontrasty a jemné akvarelové tóny spolu s elegantními lineárními formami definovaly Muchův styl světové secese, který byl hlavním ukazatelem klíčových dekoračních motivů. Své umění Mucha uplatnil nejenom v grafice a malbě, ale proslavil se také jako návrhář klenotů, skla, nábytku, divadelních kulis a kostýmů.

Mucha byl ve své tvorbě často imitován, i když se sám nikdy nesnažil o módnost a popularitu, imitace jeho děl byly vysloveně komerční a neměly hluboký význam. Mucha sám se vždy snažil o to, aby jeho díla byla inspirována přírodou a jeho pocity, prohlašoval, že umění existuje pouze proto, aby zprostředkovalo duchovní zážitky. I když Mucha dosáhl největších úspěchů právě komerčním uměním, nejvíce si cenil svých čistě uměleckých děl. Neměl rád termín secese nebo art noveau, se kterými nechtěl být spojován, místo toho ho jeho příznivci označili jako zakladatele jeho vlastního stylu, le style Mucha.

V roce 1936 se v pařížském museu du Jeu de Paume konala společná výstava Muchy a jeho přítele Kupky, na které Mucha vystavoval svých 139 děl.

Po okupaci v roce 1939 se Muchovo oslavné slovanské umění stalo trnem v oku nastupujícímu fašistickému režimu a Mucha byl jedním z prvních umělců zatčených Gestapem. V průběhu výslechů onemocněl zápalem plic, a i když se po svém propuštění uzdravil, nesmířil se s tím, že byl vyšetřován a vyslýchán.

Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze. Byl pohřben na Vyšehradě. I přes zákaz nacistů se jeho pohřbu zúčastnilo téměř sto tisíc lidí, jeho smuteční řeč pronesl Max Švabinský.

Po válce ležely Muchovy obrazy ze Slovanské epopeje téměř pětadvacet let srolované ve skladišti. Nakonec byly vystaveny v Moravském Krumlově.


Konečná verze – 4. 12. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate