Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  René Magritte
Surrealismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1898 - † 1967, Belgie, 

Svět potřeboval přes čtvrt století, aby objevil nevšední talent Reného Magritta. Nyní Magritte získává stále větší uznání a dosahuje významného místa v umění dvacátého století. Svými tajemnými surrealistickými díly představuje fascinující světy viditelného světa, ukazuje nové pohledy na věci s výzvou pro myšlení diváka.

Belgický malíř René François-Ghislain Magritte se narodil 21. listopadu 1898 v Lessines v rodině krejčího Léopolda Magritta a jeho manželky Adeline, která pracovala jako kloboučnice. Rok po jeho narození se jeho rodina přestěhovala do Gilly, kde jediným vytržením z každodenního života bylo přistání horkovzdušného balónu na střeše domu rodiny Magrittových. V roce 1910 se Magrittovi přestěhovali do Chatelet, kde Magrittova matka začala trpět vážnými psychickými problémy. V roce 1912 spáchala sebevraždu utopením v řece Sambre, byla nalezena s noční košilí zakrývající její hlavu. Dále je o Magrittově dětství známo jen málo, neboť Magritte téměř nikdy o své minulosti nemluvil. Události z jeho dětství však bezpochyby musely být důležitým a silným zdrojem jeho podvědomých procesů. Hledání vysvětlení pro jeho dílo v traumatech nebo jiných událostech jeho dětství by však zajisté bylo přesným opakem toho, co Magritte ve svých malbách vědomě dokazoval.

Rok po matčině tragické smrti se Magritte spolu se svým otcem a dvěma bratry přestěhoval do Charleroi. Tam se také na pouti seznámil s Georgette Bergerovou, která se později v roce 1922 stala jeho manželkou. Magritte docházel na gymnázium a docházel na odpolední lekce v kreslení a malování. Jeho výtvarné vzdělání pokračovalo i v novém bydlišti v Bruselu, kde v letech 1916 až 1917 studoval na Akademii des Beaux-Arts. V Bruselu také poprvé vystavoval, a to v Galerii Le Centre d'Art. Na živobytí si přivydělával návrhářstvím tapet a reklam pro drobné obchodníky, až v roce 1926 se jeho štěstí obrátilo – podařilo se mu získat smlouvu s Galerií la Centaure v Bruselu, která od něj odkupovala jeho obrazy.

V roce 1926 Magritte namaloval svůj vůbec první surrealistický obraz, Ztracený žokej (Le jockey perdu). Ten pak vystavil o rok později na své první výstavě v Bruselu. Výstava byla kritiky naprosto ztrhána a Magritte se následně odstěhoval do Paříže, kde doufal v lepší uměleckou atmosféru. Magritte dal přednost rebelské atmosféře surrealismu, který pro něj měl zároveň hravost dadaismu i vážnost vyvolanou první světovou válkou. Magritte byl do kruhu surrealistů přijat s nadšením, v roce 1929 byl dokonce spolu s Buñuelem a Éluardem pozván Dalím na prázdninový pobyt v Cadaques. V Paříži se také seznámil s Tanguym, Prévertem a Miróem, ke kterému však choval spíše chladné city.

Magritte se svým pojetím surrealismu lišil od ostatních umělců tohoto hnutí. Byl dokonce odpůrcem malování z podvědomí a snů, neboť nevěřil v metody psychoanalýzy jakožto subjektivního postoje k umění. Magrittovo umění bylo uměním objektivním a vizuálním, chtěl být srozumitelný skrze jednoduché věci, nehledal sny, nýbrž objevoval vize polospánku a nečekaných situací. Jeho poetické kombinace byly tedy spíš vědomé a viditelné než surrealisticky symbolické.

Technika Magritta spočívala v realismu, zobrazovala banální situace v úžasuplných strukturách, které často rozčarovávaly diváka. Jeho díla na první pohled působila jednoduchostí, která však byla jen zdánlivá. Magrittovy obrazy byly ve skutečnosti plné mystiky života a osvobozovaly konvenční myšlení světa. Předměty se nacházely v naprosto neočekávaných situacích a polohách, každodenní situace byly přeložené do magických cifer v novém filosofickém a zároveň poetickém obsahu. Magritte volal diváka k přehodnocení očekávání, nikdy ve svých dílech neukazoval samozřejmosti a neuspokojoval požadavky konvencí. V umění objevil nástroj, kterým si lidé prostřednictvím šoku a překvapení měli uvědomit, co leží za všedností, měli najít cestu zpět do mystické podstaty věcí, které by normálně shlédli jen zběžně a nepřemýšleli by o nich.

Magritte často nacházel názvy pro svá díla v konverzacích s přáteli. Napadaly ho na večírcích, při rozhovoru po telefonu, ze slov v dopise, kdy byl předmětem konverzace daný obraz. Velkou inspirací pro Magrittova díla byla také literární tvorba Edgara Allana Poea, na kterém Magritta zaujala jeho geniální mystérie a fantazie světa neobvyklých krajin, nebývalých událostí, nečekaného chování, šílenství, zločinu a bizardních příběhů o rakvích a hřbitovech.

V roce 1930 se Magritte pro nedostatek finančních prostředků vrátil zpět do Bruselu, kde dále tvořil a vystavoval. Po skončení druhé světové války byl dokonce pod vlivem Bretona nadšen komunismem, avšak jeho záměr spolupracovat s komunistickou stranou byl pro něj zklamáním a tak se od jejich politiky brzy odvrátil.

Magrittův talent byl kritiky uznán až v šedesátých letech. Ze svého úspěchu se Magritte netěšil dlouho, neboť zemřel po krátkém boji s rakovinou slinivky 15. srpna 1967 v Bruselu. Byl pohřben na tamním hřbitově Schaarbeek.


Konečná verze – 27. 11. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate