Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Andrea Mantegna
Renesanční umění  
Díla:
Křest Krista
Madona se spícím dítětem
Nanebevzetí Krista
Nářek nad mrtvým Kristem
Návrat kardinála Francesca Gonzagy z Říma
Portrét Carla Medičejského
Portrét Francesca Gonzagy
Portrét muže
Smrt Panny
Sv. Jiří
Sv. Šebestián I.
Sv. Šebestián II.
Svatá rodina
Svatý Jakub veden k mučednickému konci
Utrpení v zahradě
Vítězná Madona
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1430 - † 1506, Itálie, 

Italský malíř a rytec Andrea Mantegna se narodil kolem roku 1430 v Isole di Carturo poblíž Padovy jako druhý syn tesaře Biagia. Když mu bylo jedenáct let, vstoupil do učení k padovskému malíři Francescovi Squarcionemu. I když byl Squarcione původně krejčím, byl nadšeným obdivovatelem Říma a všeho antického, sbíral římské i řecké sochy a vázy. Mladý Mantegna pak v dílně Squarcioneho tyto poklady studoval a maloval a právě díky této cenné zkušenosti se pak jeho tvorba vyvíjela směrem ke klasické kráse antiky. Mantegna se tak stal jedním z nejdůležitějších a nejvlivnějších umělců své doby.

Studiem v dílně Squarcioneho se Mantegna naučil i dalším dovednostem – Squarcione ho osobně naučil latinsky a poskytnul mu veškerý prostor i rady ke studiu, přijal ho za vlastního a choval se k němu vždy láskyplně. Mantegna však ve svých sedmnácti letech ze Squarcioneho dílny odešel a založil si vlastní dílnu. Později dokonce i před soudem tvrdil, že se Squarcione přiživoval na jeho talentu, což způsobilo hodně smutku a bolesti.

První významnější Mantegnovou prací je oltář pro kostel Santa Sofia v Padově, který namaloval v roce 1448 a který se do dnešní doby nezachoval. Ještě v tom samém roce byl požádán, aby pracoval na výzdobě kaple Ovetari v kostele Eremitani v Padově. Měl spolupracovat se svým kolegou z dílny Squarcioneho Niceolem Pizzolem, který však měl hádavou povahu a byl úkladně zavražděn, když se jedné noci vracel z práce. Mantegna nakonec celou výzdobu dokončil sám a svou svědomitostí a dokonalým zpracováním si získal svoje zákazníky z řad církevních představitelů. Jeho fresky v kostele Eremitani se zachovaly až do roku 1944, kdy byly téměř zničeny při spojeneckém bombardování Padovy.

Když Mantegna v roce 1452 pracoval na freskové výzdobě kostela Sant'Antonio v Padově, seznámil se s malířem Jacopem Bellinim, který byl otcem známých malířů Giovanniho a Gentila, ale také dcery Nicolosie. Protože v sobě Mantegna a Nicolosia našli zalíbení, udělil jim v roce 1453 Bellini povolení k sňatku. Bellini byl velkým konkurentem Squarcioneho a když se dozvěděl o Mantegnově sňatku, velmi se rozzlobil a přerušil s ním veškeré styky.

I když Mantegna navštívil Řím až ve svých padesáti letech, byl vždy inspirován romantickou vizí antiky. Podle Squarcioneho Mantegna zastával názor, že sochařská díla antiky byla daleko nádhernější a byla vytvořena daleko lépe a krásněji než cokoliv v živé přírodě a skutečnosti. Jeho posedlost antickou krásou ve spojení s jeho vysoce osobním stylem a perspektivou se projevila už na jeho freskách Životy Svatého Jakuba a Svatého Kryštofa, které namaloval ve svých sedmnácti letech.

Mantegna byl jedním z průkopníků mědirytectví a jeho rytiny klasických předmětů se staly příkladem pro dílo Albrechta Dürera a dalších. Jeho dílna byla ve své době největší ryteckou dílnou a svými tisky zásobovala celou Itálii. Jeho tradice rytce však nestojí na pevných základech, neboť Mantegna svoje rytiny nikdy nepodepisoval nebo nedatoval, což poněkud komplikuje určení jeho autorství.

V roce 1460 byl Mantegna povolán vévodou Lodovicem II. Gonzagou na jeho dvůr do Mantui, kde strávil zbytek života a kde pro vévodu vytvořil celou sbírku klasických uměleckých děl. Vévoda Mantegnu k přestěhování do Mantui přemlouval několik let, pro Mantegnu byla také patrně rozhodující pevná pozice dvorního malíře a plat pětasedmdesáti lir měsíčně, což byla na tehdejší dobu značně vysoká částka. Pro vévodu maloval převážně různé alegorie a mytická témata a mezi jeho nejlepší díla patří výzdoba stropu tzv. Svatební komory (Camera degli Sposi) v Palazzo Ducale. Mantegna v tomto díle vytvořil dokonalou iluzi perspektivy, která se stala vzorem pro stropní výzdoby baroka a rokoka.

I když Mantegna ve službách vévody na Mantui vytvořil celou řadu opravdových pokladů, ve svém osobním životě příliš šťastný nebyl: byl často velmi podrážděný a také mu zemřel jeho oblíbený syn Bernardino. Zemřel také jeho mecenáš Ludovico a jeho žena Barbara i jejich následník Federico, a tak musel Mantegna nějakou dobu žít v nejistotě, dokud nebyl vévodou zvolen tehdy osmnáctiletý Francesco II. Gonzaga, který mu opět začal zadávat zakázky. Mantegna si následně postavil rozsáhlý dům u kostela San Sebastiano, který se i se svou freskovou výzdobou zachoval do dnešní doby.

V roce 1488 byl Mantegna povolán do Říma, kde působil ve službách papeže Inocenta VIII. Ten ho požádal, aby pro něj vytvořil freskovou výzdobu kaple Belvedere ve Vatikánu. Papež Mantegnu v mnohém omezoval a zahlcoval ho stále novými a novými požadavky, což spíše samostatného a sebevědomého Mantegnu velmi ubíjelo. I tak však spolupracovali celé dva roky a Mantegna v papežových službách nakonec dosáhl mnohých uznání i finančního zadostiučinění. Jeho fresky pro Belvedere se do dnešní doby nezachovaly, byly v roce 1780 zničeny na příkaz papeže Pia VI.

V roce 1490 se Mantegna vrátil zpět do Mantui, kde si brzy vydobyl svou dávnou slávu. Stal se oblíbencem nové vévodkyně Isabelly d'Este, manželky Francesca II. Gonzagy, která byla v celé Evropě známa svou vzdělaností, krásou a láskou k umění všeho druhu.

Mantegna zemřel 13. září 1506 v Mantui.


Konečná verze – 27. 11. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate