Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jean Auguste Dominique Ingres
Klasicismus a empír  
Akademické umění a orientalismus  
Díla:
Alix-Genevieve de Seytres-Caumont, kontesa de Tournon
Betty de Rothschild, baronka Rothschildová
Caroline Maille, Madame Gonse
Delphine Ramel, Madame Ingres
François-Marius Granet
Francoise Poncelle, Madame Leblanc
Hlava boha Marse
Houslista Niccolò Paganini
Louis-Francois Bertin
Louise de Broglie, kontesa d'Haussonville
Madame Antonia Devaucay de Nittis
Madame Moitessier
Madeleine Chapelle, Madame Ingres
Mademoiselle Caroline Rivière
Napoleon I. na císařském trůně
Oidipus a Sfinga
Pramen
Princezna de Broglie
Turecké lázně
Velká odaliska
Žena po koupeli, Valpincon
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1780 - † 1867, Francie, 

Francouzský malíř Jean Auguste Dominique Ingres se narodil 29. srpna 1780 v Mountauban jako první ze sedmi dětí. Jeho otec Jean-Marie-Joseph Ingres byl úspěšný malíř miniatur, sochař, štukatér a hudebník, jeho matka Anne Mouletová byla dcerou parukáře. Malovat se naučil v dílně svého otce, od roku 1786 pak navštěvoval místní školu École des Frères de l'Education Chrétienne, nicméně výuka byla narušována právě probíhající Francouzskou revolucí a v roce 1791 byla škola zavřena úplně.

V roce 1791 Ingres odešel do Toulouse, aby tam studoval na Académie Royale de Peinture, Sculpture et Architecture. Kromě malování se Ingres v době studií na Akademii věnoval i studiu hudby na housle – od svých třinácti let byl druhým houslistou v Orchestre du Capitole de Toulouse a hře na housle se pak celý život věnoval jako svému koníčku.

V roce 1797 Ingres dostal od Akademie v Toulouse hlavní cenu za kreslení, což mu v srpnu onoho roku umožnilo odejít na další studia do Paříže. Tam studoval pod vedením předního francouzského malíře Jacquese-Louise Davida a své vzdělání pod jeho vedením ukončil na École des Beaux Arts.

V roce 1801 Ingres vyhrál cenu Prix de Rome, která mu umožnila odejít studovat malířství do Říma. Ingres musel na svůj odjezd čekat až do roku 1806, kdy Akademie konečně dostala od vlády dost peněz, aby mohla jeho cestu financovat. V době před svým odjezdem pracoval Ingres v ateliéru svého mistra Davida a v roce 1802 poprvé vystavoval v Salonu. V létě 1806 se Ingres zasnoubil s malířkou a hudebnicí Marií-Anne-Julie Forestierovou a v září, těsně před otevřením Salonu, odjel do Říma. V Salonu vystavoval několik poněkud kontroverzních děl, které kritika i jeho učitel David odsoudili, neboť jim připadaly příliš stylizované.

Po svém příjezdu do Říma se Ingres ve výstřižcích z novin od svých přátel z Paříže dozvěděl o kritikách, kterých se dostalo jeho obrazům v Salonu. Byl samozřejmě velmi rozhořčený a přísahal, že už nikdy nebude vystavovat v Salonu. Navíc se zařekl, že už se nikdy nevrátí do Paříže, což bohužel také znamenalo konec jeho zasnoubení s Anne-Julie Forestierovou. Forestierová se poté už nikdy nevdala a celý život vzpomínala na Ingrese a jeho lásku.

V Římě nakonec Ingres zůstal celých osmnáct let, živil se tam především malováním portrétů, které občas zasílal i do Francie, nicméně nebyl přijímán pozitivně. Zdá se, že jedinými malíři, kteří Ingresovu snahu uznávali, byli Eugène Delacroix a Pierre-Narcisse Guérin, které však zase neuznával Ingres. V roce 1813 se Ingres oženil s Madeleine Chapelle, kterou mu doporučili její přítelkyně v Římě. Ingres si s ní dopisoval a v dopisech ji také požádal o ruku ještě před tím, než se s ní setkal. Madeleine mu byla v životě velkou podporou a vždy věřila v jeho úspěchy, což Ingresovi pomáhalo dál neúnavně malovat. Kvůli nedostatku oficiálních zakázek se Ingres v Římě neochotně živil malováním malých portrétů a skic, především anglických turistů, což považoval za zneuctění svého poslání malíře. Tyto malé portréty ho však v Římě velmi proslavily a nakonec vedly i k jeho slávě ve Francii.

V roce 1820 se Ingres se svou manželkou přestěhoval do Florencie, kam ho pozval jeho přítel, majetný sochař Bartolini. Bartolini doufal, že by Ingres ve Florencii mohl získat více zakázek, nicméně Ingres byl zase odkázán na drobné portréty Angličanů, nakonec se s Bartolinim pohádal a odstěhoval se od něj. V říjnu 1824 pak odjel do Paříže.

V Paříži byl Ingres přijat se svými obrazy více než příznivě, v lednu 1825 dokonce dostal kříž Čestné legie, což bylo ocenění, na které dlouhou dobu toužebně čekal. S nadšením byly přijímány i jeho starší obrazy a státní zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat. Když však vystavoval v roce 1833 v Salonu, nepřijala kritika dobře obrazy, které byly jinak oblíbené u veřejnosti, což cholerického Ingrese velmi rozezlilo, takže přísahal, že už nikdy nenamaluje nic pro Salon. Nato odešel do Říma, kde se právě uvolnila pozice prezidenta École de France, kterou zahořkle přijal.

Zpět do Paříže se Ingres vrátil v roce 1841 a brzy následovaly i prestižní veřejné zakázky. Jednou z těchto zakázek byla i nástěnná výzdoba Chateau de Dampierre, na které Ingres pracoval od roku 1843, a kterou nakonec nedokončil, protože byl zdrcen smrtí své manželky 27. července 1849, a následně také rezignoval ze své pozice profesora na École des Beaux-Arts. Za rok po smrti své milované manželky se Ingres oženil se třiačtyřicetiletou Delphine Ramel a toto jeho druhé manželství bylo stejně prospěšné jako to první – Delphine ho rovněž podporovala v jeho snažení a Ingres se na ni v mnohém spoléhal. Velkým triumfem v roce 1855 pro Ingrese bylo jeho jmenování důstojníkem Čestné legie. Ingres od této doby jen přijímal velkolepé zakázky a konečně si užíval zasloužené slávy.

Ingres byl předním zastáncem klasicistní portrétní malby. Studiemi u Davida se naučil preciznosti, která byla za dob Davidových přísně odsuzována. Co však bylo u Davida předmětem ostré kritiky, se u Ingrese stalo vzorem pro celé francouzské malířství a vlastně se tak neúmyslně stalo dogmatem podporovaným vládou a váhou konzervativních názorů kritiky, která byla trnem v oku právě se rozvíjejícímu citovému romantismu.

Ingres byl mistrem portrétu, byl posledním největším malířem v oblasti, která měla být brzy dobyta technikou fotografie. Ingres dokázal výtečně a s jemnou vytříbeností zachytit nejmenší detail, ale jeho postavy byly svou studenou dokonalostí jakoby zbaveny všech pocitů a výrazů tváře. Byl výhradním zastáncem akademismu a bojoval všemi silami proti romantismu představovanému Eugène Delacroixem.

Ingres zemřel na zápal plic 17. ledna 1867 v Paříži. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise.


Konečná verze – 12. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate