Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:   Masaccio
Renesanční umění  
Gotika  
Díla:
Andílek se psíkem (zadní strana Berlínského tonda)
Kázání Sv. Petra
Kristus v zahradě Getsemanské
Madona s dítětem a Sv. Annou
Medailon
Panna a dítě na trůnu
Pokušení
Portrét mladého muže, profil
Sv. Jeroným a Sv. Jan Křtitel
Sv. Petr uzdravující nemocné svým stínem
Svatá trojice
Ukřižování
Vyhnání ze zahrady Eden (po restaurování)
Vyhnání ze zahrady Eden (před restaurováním)
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1401 - † 1428, Itálie, 

Italský malíř Masaccio se narodil jako Tommaso Cassai nebo Tommaso di Ser Giovanni di Simone dei Guidi 21. prosince 1401 v San Giovanni Valdarno v Toskánsku. Jeho otcem byl notář Giovanni di Mone Cassai a jeho matkou byla dcera hospodského Jacopa di Martinozzová, která pocházela z městečka Barberino di Mugello u Florencie. Jeho příjmení Cassai mělo původ u povolání jeho dědečka Simoneho a prastrýce Lorenza, kteří byli truhláři (truhla – casse). V roce 1406 zemřel jeho otec. V tom samém roce se také narodil jeho mladší bratr Giovanni, který se později proslavil pod přezdívkou Scheggia. Jejich matka se později provdala za staršího lékárníka Tedesca, který se o ně staral jako o vlastní. V roce 1417 Tedesco zemřel, a tak se celá rodina v srpnu onoho roku přestěhovala do Florencie.

O malířském vzdělání Masaccia není známo nic určitého. 7. ledna 1422 vstoupil do jednoho z florentských cechů, přičemž se zapsal jako Masus S. Johannis Simonis pictor populi S. Nicholae de Florentia. Ve Florencii také vznikla jeho přezdívka Masaccio, která je formou jména Tommaso a ve volném překladu znamená velký Tomáš. Jeho přezdívka ho měla odlišit od jeho spolupracovníka, rovněž Tommasa, který se proslavil pod přezdívkou Masolino (původním jménem Tommaso di Cristofano di Fino, známý jako Masolino da Panicale), malý Tomáš.

Prvním dílem, které bývá Masacciovi připisováno, je oltář Cascia (1422), na kterém Masaccio zachytil Madonu na trůně s anděly a svatými a Panna s dítětem a Sv. Annou (kolem roku 1424), které již tehdy vykazovaly jeho jedinečný malířský talent. Na další zakázce Masaccio spolupracoval s Masolinem da Panicale, vrcholem jejich spolupráce byla výzdoba kaple Brancacciů v kostele St. Maria del Carmine ve Florencii (1424 – 1428). Mnoho historiků umění se domnívá, že oba malíři měli na sebe vliv navzájem a že spíše než vztah učitele a žáka mezi nimi panoval rovnocenný a vzájemně inspirativní vztah.

V září 1425 Masolino odešel do Maďarska a nechal Masaccia, aby dokončil výzdobu kaple Brancacciů sám. Důvody jeho odchodu mohou být různé: neochota Felice Brancaccia zaplatit za výzdobu jeho kaple, Brancacciův nesouhlas s jeho malířskými postupy nebo jeho plán odejít do Maďarska tak jako tak. Masaccio na freskách na rok přestal pracovat, pravděpodobně kvůli nedostatku financí. K malování se vrátil v roce 1427, ovšem svoji práci opět nedokončil – jeho fresky byly dohotoveny až téměř po padesáti letech Filippinem Lippim. Většina z těchto fresek byla zničena ohněm v roce 1771 a jejich rozsah je tak znám pouze z popisů Vasariho. Po požáru chtěli majitelé kapli zrekonstruovat v barokním stylu, proti čemuž se vzbouřili florentští malíři, kteří tímto zachránili Masacciovu práci.

19. února 1426 dostal Masaccio zakázku od Giuliana di Colina degli Scarsiho, aby namaloval za částku osmdesáti florintů velký polyptych pro kostel Santa Maria del Carmine v Pise. Tento rozsáhlý oltář byl v 18. století rozebrán a dosud bylo nalezeno pouze jedenáct z původních dvaceti desek. Při práci na tomto oltáři se Masaccio často scházel s Donatellem, který v té době v Pise pracoval na pomníku pro kardinála Rinalda Brancacciho.

V roce 1427 Masaccio získal prestižní zakázku na vytvoření fresky Svaté trojice, kterou měl namalovat pro kostel Santa Maria Novella ve Florencii. V této fresce Masaccio poprvé použil lineární perspektivu, ve které se pravděpodobně inspiroval u svého přítele Brunelleschiho. Poté náhle odjel do Říma, kde Masolino pracoval na výzdobě basiliky di San Clemente.

Ve svém krátkém životě byl Masaccio pravým průkopníkem florentského umění patnáctého století a měl obrovský vliv na umění, které následovalo. Namaloval pouhé tři větší zakázky, úplně však jimi změnil pohled na využití světla a perspektivy v obrazech. Jeho postavy měly nevšední výrazy opravdového citu, což bylo před Masacciovým nástupem v církevním umění zcela neznámé. Svou originalitou měl Masaccio schopnost přenést děj scény do gest svých postav a následně jejich výrazy polidštit, dokázal brilantně využívat poměr světla a perspektivy. Jeho pochopení přírody a jeho užití světla a barvy se stalo základem pro celé renesanční umění.

Podle Vasariho byl Masaccio mezi svými přáteli oblíbený pro svou přátelskou povahu, nicméně někdy byl podivínský a nepořádný a o svoje věci se příliš nestaral. Nikdy nebyl příliš majetný, protože více než praktickým záležitostem věnoval svoji pozornost svému umění. Státní majetkové záznamy z roku 1427 ukazují, že Masaccio ‚nic nevlastní, dluží sto a dvě liry jednomu malíři a šest florintů druhému, téměř všechna jeho roucha jsou v zástavě v lichvářově krámu u Lva a krávy‘.

Masaccio zemřel ve svých sedmadvaceti letech na podzim roku 1428 v Římě. Podle legendy byl otráven nepřejícím malířským kolegou.


Konečná verze – 27. 11. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate