Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jean-François Millet
Realismus  
Barbizonští  
Díla:
Angelus
Cesta do práce
Dřevorubci řezající dřevo
Hodina pletení
Mladá pastýřka
Pastýřka se stádem
Pradlena
Sběračky klasů
Žena pečící chléb
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1814 - † 1875, Francie, 

Francouzský malíř a grafik Jean-François Millet se narodil 4. října 1814 ve vesnici Gruchy u Gréville-Hague v Normandii v rodině rolníka. Své dětství strávil prací na polích svého otce, nicméně ve chvílích odpočinku také rád kreslil různé výjevy ze života kolem sebe. Díky vzdělání u místního faráře se naučil latinsky a začal se více zajímat o umění. Po svolení svého otce Millet dosáhl svého prvotního vzdělání v Cherbourgu, kde se učil u Paula Dumouchela, nicméně po otcově smrti v roce 1835 se jako nejstarší syn musel vrátit na rodinný statek. Na naléhání rodiny se do Cherbourgu vrátil ještě na krátkou dobu později, a to do ateliéru Luciena-Théophila Langloise.

V roce 1838 se Millet přestěhoval do Paříže, kde mu mělo ke studiu pomoci roční stipendium čtyř set franků a jednorázová suma šest set franků. Jako venkovanovi mu k zapsání na École des Beaux Arts bylo kladeno mnoho překážek, nicméně nakonec byl zapsán do ateliéru Paula Delarocheho. Delaroche si byl jist Milletovým talentem, a tak když Milletovi došly peníze na zaplacení školného, nechal ho u sebe studovat zdarma. Millet však nebyl pro Delarocheho příliš dobrým studentem, raději maloval podle sebe, než aby následoval rady svého učitele, což bylo zdrojem jejich častých sporů. Když pak byla Delarochem vyhlášena jeho nominace na Prix de Rome, Millet nebyl mezi nominovanými a z Delarocheho ateliéru odešel. Následně si na Rue de l'Est zařídil vlastní ateliér.

Aby si Millet vydělal na živobytí poté, co odešel z Delarocheho ateliéru, maloval malé obrazy po vzoru Watteaua a Bouchera, které prodával po deseti až patnácti francích. V roce 1840 odešel na krátko na statek své rodiny, kde začal malovat venkovské výjevy. V tomto roce také poprvé vystavoval v Salonu, nicméně většího úspěchu a uznání se nikdy nedočkal. V roce 1842 se Millet oženil, nicméně jeho manželka o dva roky později zemřela a Millet žil v takové nouzi, že často musel být finančně podporován svými malířskými kolegy, především pak Theódorem Rousseauem. Jeho druhou manželkou se v roce 1845 stala Catherine Lemaire, který s ním trpělivě snášela všechny jeho těžkosti a vždy ho neúnavně podporovala.

Zlom v Milletově životě přinesl rok 1849, kdy v Paříži vypukla epidemie cholery a Millet se spolu se svou manželkou a pěti dětmi přestěhoval do Barbizonu u Fontainebleau, kde si pronajal vedle Théodore Rousseaua třípokojovou chatu. Původně tam zamýšlel strávit pouze několik týdnů, ale uslyšel tam ‚hlas země‘ (cri de la terre), který se pak snažil zachytit ve svých dílech, a v Barbizonu nakonec zůstal po zbytek svého života.

Svou následnou tvorbou se Millet stal jedním ze zakladatelů Barbizonské malířské školy a maloval poté především venkovany při práci. V Barbizonu žil Millet nuzným životem, jemu, jeho manželce a jejich devíti dětem se často nedostávalo peněz na jejich základní potřeby – pekař mu kvůli dluhům odmítal prodat chleba a krejčí na něj dokonce podal žalobu za neplacení pohledávek. I tak se Millet právě v době svých největších potíží nacházel na vrcholu své umělecké tvorby.

Milletovy obrazy představují více než obraz venkovského života, ukazují také těžkou práci a chudobu – neidealizovanou realitu prosté venkovské práce a krajiny a svět ušlechtilého epického heroismu. Jeho obrazy na rozdíl od obrazů jeho malířských kolegů práci chudých rolníků nezlehčovaly, ale zachycovaly ji realisticky a bez jakéhokoliv pozlátka. Ve svých dopisech svým přátelům Millet vyjádřil své umělecké přesvědčení, že krása je ve všem, co je pravdivé, účelné, charakteristické, a že spočívá v živé a plné přítomnosti.

V roce 1860 byl Milletovi nabídnut tříletý kontrakt s finanční odměnou tisíce franků měsíčně, což pro něj konečně znamenalo osvobození z chudoby a nové úspěchy v uměleckém životě. V roce 1867 byl oceněn zlatou medailí a členstvím v Čestné legii, ovšem procházel také hlubokými depresemi nad smrtí svého blízkého přítele a podporovatele Théodore Rousseaua.

I když Milletovy obrazy byly v jeho době často terčem ostré kritiky, jsou dnes považovány za mistrovská díla 19. století. Millet svou tvorbou ovlivnil nastupující generaci impresionistů, především pak Boudina, Moneta a Pissarra, se kterým ho pojily názory na politiku. Milletem se ve své tvorbě inspiroval také van Gogh.

Jeden z Milletových obrazů, Angelus, se zajímavým způsobem zapsal také do historie práva. Tento obraz byl téměř deset let po smrti Milleta prodán do Spojených států za tehdy astronomickou částku 800.000 zlatých franků, což bylo ve smutném kontrastu s hlubokou chudobou Milletových pozůstalých. Následně byl prosazen zákon droit de suite, díky kterému z prodaných děl zesnulých umělců měli finanční kompenzaci také jejich dědicové.

Millet zemřel po delší nemoci 20. ledna 1875 v Barbizonu. Byl pohřben vedle svého přítele Rousseaua na hřbitově v Chailly en Bière.


Konečná verze – 27. 11. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate