Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Amedeo Modigliani
Pařížská škola  
Les artistes maudits  
Díla:
Akt
Alžířanka
Autoportrét
Dívka v puntíkované halence
Elena Pavlowski
Jacques Lipchitz se svou manželkou Berthe
Jeanne Hebuterne s bílým límečkem
Juan Gris
Karyatida
Ležící akt
Ležící akt s rukama složenýma za hlavou
Ležící akt zezadu
Portrét Jeane Hebuterne, s levou rukou za hlavou
Portrét Paula Guillaumeho
Ženský akt
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1884 - † 1920, Itálie, Francie

Italský malíř a sochař Amedeo Clemente Modigliani se narodil 12. července 1884 v Livornu v Toskánsku. Pocházel ze staré židovské rodiny, byl čtvrtým dítětem Flaminia Modiglianiho a jeho manželky Eugenie Garsinové. Jeho otec byl směnárníkem, nicméně jeho obchod zkrachoval a jeho rodina žila v chudobě.

Modigliani měl obzvlášť blízký vztah se svou matkou, která ho do jeho deseti let vyučovala doma a pečlivě se o něj starala, když jako dítě procházel mnohými vážnými onemocněními: v jedenácti letech prodělal závažný zánět pohrudnice, později prodělal tyfovou horečku a v šestnácti letech se mu vrátil zánět pohrudnice. Poté onemocněl tuberkulózou, která si nakonec vyžádala jeho život. Když se zotavil, vzala ho jeho matka na rekonvalescenční výlet po Itálii – navštívili Neapol, Řím, Florencii a Benátky, což mladého Modiglianiho velmi nadchnulo a pravděpodobně se také podílelo na formování osobnosti umělce.

Modigliani byl ve své touze stát se malířem podporován svou matkou, která ho nechala zapsat do malířské dílny Guglielma Micheliho, který byl v té době nejlepším malířem Livorna. U Micheliho Modigliani studoval v letech 1898 až 1900 a naučil se malovat především v malířském stylu 19. století a oblíbil si také díla Henriho de Toulouse-Lautreca. Modigliani byl v Micheliho dílně velmi spokojený a studoval rád, i když na rozdíl od svého mistra, který maloval hlavně v krajině, maloval a kreslil v různých kavárnách a restauracích. Už v této době také maloval výtečné akty, které ho později proslavily nejvíc. Svá studia v Micheliho však Modigliani musel přerušit poté, co onemocněl tuberkulózou.

V roce 1902 se Modigliani přestěhoval do Florencie, kde se nechal zapsat na Akademii di Belle Arti, nicméně o rok později musel svá studia opět kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu opustit. Přesídlil do Benátek, kde se zapsal na Instituto di Belle Arti. Tam se také poprvé seznámil s drogami – začal kouřit hašiš a navštěvovat podniky pochybné pověsti, kde hledal uvolnění i inspiraci. Podle vzoru svých současníků se také zajímal o filozofii dekadence Baudelaira a existencialismu Nietzscheho. Oblíbil si však hlavně básníka hraběte de Lautrémonta, jehož sbírku Les Chants de Maldoror se dokonce naučil nazpaměť. Tato sbírka pravděpodobně rovněž formovala myšlení mladého Modiglianiho, stejně jako později myšlení surrealistů, kteří tuto básnickou sbírku považovali za nejvýznamnější text surrealismu.

V roce 1906 se Modigliani rozhodl odejít do Paříže, kde by se dál učil a kde by byl ve středu tehdejšího uměleckého světa. V Paříži také vytvořil svá nejvýznamnější díla a strávil tam zbytek svého krátkého života. Po svém příjezdu do Paříže se Modigliani ihned zapojil do tamních avantgardních uměleckých kruhů. Byl ovlivněn celou řadou právě se rodících uměleckých stylů, i když jeho vlastní umění se kvůli své jedinečnosti vymykalo jakémukoliv zařazení.

V Paříži se Modigliani usadil přímo v srdci uměleckého života, na Le Bateau-Lavoir na Montmartru, kde si na Rue Caulaincourt pronajal vlastní ateliér. Mezi svými kolegy byl znám spíše jako poněkud rezervovaný a nespolečenský mladík, oblečený v hnědých manšestrových kalhotách, purpurové šále a velkém černém klobouku. Svůj ateliér si zpočátku zařídil v duchu renesance, s plyšem a draperiemi a výstavnými obrazy na zdech. Během jednoho roku v Paříži však svůj styl i ateliér změnil – z uhlazeného a odměřeného umělce se stal pravým pařížským bohémem. Byl však také silně závislým na absintu a hašiši.

V Paříži se změnila nejen Modiglianiho osobnost, ale také jeho vztah k jeho dřívější tvorbě: téměř všechny svoje starší obrazy totiž zničil. Svůj destruktivní čin ospravedlnil tvrzením, že to byly ‚dětinské čmáranice, udělané když jsem byl zatracený měšťák‘. Stejně destruktivně se Modigliani také choval sám k sobě, prakticky neustále byl opilý nebo pod vlivem drog, s prostitutkami i bez nich. Na pitkách s ostatními umělci se často svlékal do naha a svými nekonečnými řečmi obtěžoval ostatní. Stával se však také pomalu jakousi legendou, tragickou postavou prokletého umělce trpícího pro svoje umění.

Modiglianiho prodloužené, hladké obrysové linie a nehybná krása jeho modelů dodávaly jeho obrazům osobitou lyričnost, jejíž základ tvořila sugestivní barevnost. Elegance stylu Modigilianiho vnesla do expresionismu zcela nový prvek jemného erotična. Modiglianův styl byl naprosto jedinečný a vlastně stál v umění osamocen, i když byl částečně ovlivněn kubismem, africkým sochařstvím i pracemi Henriho de Toulouse-Lautreca a Paula Cézanna.

Modigliani ztělesňoval romantického malíře a mladého bohéma, žil vyčerpávajícím životem – prakticky neustále skicoval a maloval, někdy vytvořil až stovku různých kreseb, které pak rozdával prostitutkám.

První vážnou láskou Modiglianiho života se v roce 1910 stala jednadvacetiletá ruská básnířka Anna Akhmatova. Oba umělci měli ateliér ve společném domě a brzy mezi nimi vznikl vášnivý vztah, i když Akhmatova byla vdaná. Akhmatova se stala Modiglianiho velkou inspirací a ideálem, nicméně po roce se vrátila ke svému manželovi.

Další Modiglianiho milenkou se stala jihoafrická spisovatelka Beatrice Hastingsová, která s ním žila téměř dva roky. Byla jeho modelkou, nicméně také terčem jeho opileckých násilností – několikrát ji dokonce vyhodil z okna. V roce 1914 se Modigliani seznámil s britskou malířkou Ninou Hamnettovou, která se s Modiglianim potkala v kavárně prvního večera svého pobytu v Paříži. Hamnettová byla otevřeně promiskuitní bisexuálka a alkoholička, byla milenkou takřka všech osobností Montparnassu a svým výstředním chováním si získala přezdívku Královna bohémů.

Po vypuknutí první světové války se Modigliani chtěl nechat zapsat do armády, byl však pro svůj špatný zdravotní stav odmítnut.

V červenci 1917 se Modigliani seznámil s devatenáctiletou studentkou umění Jeanne Hébuterne, která předtím pózovala pro Tsuguharu Foujitu. Rodina Jeanne ji kvůli její známosti s Modiglianim prakticky vydědila, vadilo jim, že je bohémem, alkoholikem a hlavně Židem. Jejich vztah byl velmi vášnivý, jejich bouřlivé hádky byly pro všechny přihlížející velkou podívanou.

3. prosince 1917 se konala v pařížské galerii Berthe Weillové Modiglianiho první samostatná výstava. Vystavené akty však pobouřily samotného šéfa pařížské policie, který několik hodin po otevření nařídil výstavu ukončit. Poté se Modigliani společně s Jeanne rozhodl odejít do Nice, kde Jeanne 29. listopadu 1918 porodila dceru Jeanne (1918 až 1984). V květnu 1919 se Modigliani vrátil se svou rodinou do Paříže, kde si pronajal na rue de la Grande Chaumière ateliér, který byl přímo nad ateliérem, který kdysi obýval Gauguin.

Modiglianiho zdraví se však znatelně zhoršovalo, jeho životní návyky si začaly vybírat krutou daň. Na Nový rok 1920 po velké pitce navštívil Modiglianiho byt jeho starostlivý soused, malíř Ortiz de Zarate, který ho našel na posteli v horečkách, jak objímá téměř devět měsíců těhotnou Jeanne. I když de Zarate ihned zavolal lékaře, Modiglianiho zdravotní stav byl beznadějný.

Modigliani zemřel 24. ledna 1920 v Paříži. Příčinou jeho smrti byla tuberkulózní meningitida kombinovaná chudobou, únavou, přepracováním, drogovým návykem a alkoholismem. Jeho pohřbu se zúčastnila celá řada jeho uměleckých přátel z Montmartru a Montparnassu. Byl pohřben na hřbitově Père Lachaise.

Po Modiglianiho smrti byla Jeanne poslána ke svým rodičům, kde však spáchala sebevraždu vyskočením z pátého patra jejich domu. Byla původně na přání své rodiny pohřbena na Cimetière de Bagneux, po boku Modiglianiho byla pohřbena až v roce 1930.


Konečná verze – 25. 12. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate