Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  László Moholy-Nagy
Bauhaus  
Konstruktivismus  
Fotografie  
Kinetické umění  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
Nadace Lászla Moholy-Nagye
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1895 - † 1946, Maďarsko, USA

Maďarský malíř, fotograf a teoretik László Moholy-Nagy se narodil jako László Weisz 20. července 1895 v Bácsborsódu. Jeho otec byl předákem na velkém statku, nicméně brzy svou rodinu opustil. László byl prostředním ze tří synů, kteří se dožili dospělosti. Poté, co jeho otec opustil jeho rodinu, jejich matka je vzala do Srbska, kde žil jejich strýc Gusztáv Nagy, který se stal jejich opatrovníkem. Jako právník s kanceláří v městečku Moholy byl schopen se o rodinu postarat nejen finančně, ale dokázal jim dát i tolik potřebné zázemí. Z příjmení strýce a jména městečka si pak László zvolil své nové příjmení Moholy-Nagy.

Na střední školu Moholy-Nagy chodil do Szegedu, jeho snem bylo stát se spisovatelem a některé z jeho básní byly dokonce zveřejněny v místních novinách. Když v roce 1913 školu ukončil, jeho strýc si přál, aby studoval v Budapešti práva. Celá rodina se tam kvůli tomu také přestěhovala a Moholy-Nagy byl dobrým studentem, nicméně propukla první světová válka a Moholy-Nagy musel svá studia přerušit.

V roce 1915 se dal Moholy-Nagy k armádě, byl důstojníkem dělostřelectva. Právě tady začal opravdu kreslit, když vytvořil více než čtyři stovky kreseb na vojenských korespondenčních lístcích. V roce 1917 byl zraněn – i když jeho zranění nebylo nijak zásadní (střepina mu roztříštila levý palec), byl poslán na rekonvalescenci do Budapešti a poté byl poslán do rezerv. V této době také napsal několik krátkých příběhů, které odrážely jeho zkušenosti z války, ale také pomalu zvažoval stát se umělcem. V jeho rozhodnutí ho podporoval hlavně jeho přítel a umělecký kritik Iván Hevesy.

V roce 1918 se Moholy-Nagy zapsal na večerní hodiny umění na škole Roberta Berényho a také poprvé začal v rámci školy vystavovat. Zajímal se také o fotografii, v čemž ho pravděpodobně ovlivnila jeho přítelkyně Érzsi Landauová, která měla vlastní fotografický ateliér. Po válce se Moholy-Nagy vrátil do Szegedu, kde zůstal až do prosince 1919, kdy se přestěhoval do Vídně. Tam chvíli působil společně s dalšími maďarskými umělci, nicméně na jaře 1920 se přestěhoval do Berlína. Tam se začal hlouběji zajímat o abstraktní umění, obzvláště pak ruský konstruktivismus.

V roce 1921 se Moholy-Nagy oženil s Lucií Schulzovou, která pocházela z Prahy. Byla Němka a působila jako spisovatelka a fotografka, svého manžela vždy podporovala v jeho uměleckém snažení. V roce 1922 Moholy-Nagy vystavoval na výstavě Der Sturm, kde se seznámil s Walterem Gropiusem, který ihned Moholy-Nagye najal jako učitele pro svou školu Bauhaus ve Výmaru, kam se manželé Moholy-Nagyovi ihned přestěhovali.

Na Bauhaus nastoupil Moholy-Nagy jako profesor v roce 1923. Jeho nástup pro školu znamenal příklon k modernismu, který Moholy-Nagy otevřeně prosazoval. Prosazoval také zapojení umělců do mnoha odvětví užitého umění – do fotografie, typografie, sochařství, malby i industriálního designu. V roce 1925 se Bauhaus přestěhoval do Dessau. Moholy-Nagy byl v letech 1927 až 1929 také šéfredaktorem umělecké a fotografické sekce evropského avantgardního časopisu International Revue i10.

V roce 1928 Gropius resignoval z pozice ředitele Bauhausu a Moholy-Nagy se také rozhodl odejít. Vrátil se tedy i se svou manželkou do Berlína, kde se rozešli. Moholy-Nagy začal pracovat na volné noze, věnoval se převážně vlastní tvorbě, navrhoval kulisy a kostýmy pro různá berlínská divadla, zabýval se také reklamami, navrhoval přebaly knih a plakáty. Seznámil se také se Sibylle Pietzschovou, která se později stala jeho manželkou. Pocházela z Drážďan a byla spisovatelkou, později se stala uměleckou kritičkou.

V roce 1933 nastoupil v Německu k moci Hitler a společně s ním i cenzura. Moholy-Nagy se tedy rozhodl odejít nejdřív do Paříže, pak do Holandska a na jaře 1935 nakonec do Londýna.

V Londýně se Moholy-Nagy prakticky ihned zapojil do tamního avantgardního hnutí společně s ostatními umělci, kteří byli nuceni odejít z Německa. Moholy-Nagy nejdříve bydlel v Hampsteadu ve slavné budově Isokon, kde byl jeho sousedem jeho dávný známý z Bauhausu Walter Gropius. Společně se pak zabývali myšlenkou na znovuotevření Bauhausu v Anglii, nicméně nakonec z jejich plánů kvůli nedostatku financí sešlo. Protože Moholy-Nagy nedostal práci na Royal College of Art, o kterou se ucházel, pracoval jako fotograf a designér, mimo jiné také navrhoval výlohy s pánským spodním prádlem.

Umělecky se Moholy-Nagy v Anglii prosazoval různě. Pro časopis Architectural Review například fotografoval soudobou anglickou architekturu, spolupracoval s pozdějším slavným básníkem Johnem Betjemanem, pro kterého vytvořil řadu dokumentárních fotografií pro jeho knihu An Oxford University Chest. V roce 1936 spolupracoval s maďarským filmovým producentem Alexandrem Kordou na jeho filmu Things to Come, pro který vytvořil převratné zvláštní efekty. Jeho kinetické sochy a světelné efekty však byly nakonec režisérem filmu odmítnuty.

V roce 1937 byl Moholy-Nagy pozván ředitelem společnosti Container Corporation of America Walterem Paepckem do Chicaga, kde měl pracovat na designových návrzích pro jeho společnost. V Chicagu se také Moholy-Nagy stal ředitelem Nového Bauhausu, který pokračoval v naukách i tradicích původního Bauhausu. Nový Bauhaus však byl kvůli nedostatku financí nucen skončit, a tak se Paepcke rozhodl sponzorovat Mohly-Nagye soukromě, aby v roce 1939 mohl otevřít novou školu, School of Design, která byla v roce 1944 přejmenována na Institute of Design. Své zkušenosti s vedením školy a vytvářením učebních plánů Moholy-Nagy popsal ve své knize Vision in Motion.

Jakožto všestranný umělec se Moholy-Nagy podílel na rozvoji moderního umění. Byl ovlivněn naukami ruského konstruktivismu Kazimira Maleviche a Ela Lissitzkého. Na jeho plátnech byly zobrazovány čistě geometrické formy a tvary bez jakéhokoliv přikrášlení, které Moholy-Nagy používal k vyjádření vztahu mezi prostorem a objemem.

Moholy-Nagy neustále experimentoval s novými styly, technikami a materiály, byl jedním z prvních umělců, kteří začali používat ve své tvorbě plexisklo. Mezi jeho nejoblíbenější oblasti patřila fotografie, ve které byl průkopníkem nového směru, ‚Nové vize‘, že by fotografie měla vytvářet nový způsob, jak nahlížet na vnější svět. Svoji teorii shrnul v knize Nová vize, od materiálu k architektuře. Moholy-Nagy rovněž experimentoval s novou technikou fotogramu, kdy byly na fotografický papír kladeny objekty, které byly poté exponovány.

V zimě 1945 byla u Moholy-Nagye diagnostikována leukemie. I přes intenzivní léčbu zemřel ve věku 51 let 24. listopadu 1946 v Chicagu. Byl pohřben na tamním hřbitově Graceland.


Konečná verze – 25. 12. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate