Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Edvard Munch
Expresionismus  
Die Neue Sezession  
Symbolismus  
Les artistes maudits  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1863 - † 1944, Norsko, 

Norský malíř a grafik Edvard Munch se narodil 12. prosince 1863 ve vesnici Ådalsbruk v Løtenu jako druhý z pěti dětí v rodině armádního lékaře Christiana Muncha a jeho manželky Laury Catherine Bjølstadové, která byla o více než polovinu mladší než on. Edvard měl čtyři sourozence, starší sestru Johanne Sophie a tři mladší sourozence, kterými byli Peter Andreas, Laura Cathrine a Inger Marie. Rok po Edvardově narození se rodina Munchových přestěhovala do Osla, kde jeho matka v roce 1868 zemřela na tuberkulózu. Nad domácností přebrala zodpovědnost Munchova teta Karen Bjølstadová. Na tuberkulózu zemřela v roce 1877 také Munchova oblíbená sestra Johanne Sophie. Obě tyto události ovlivnily mladého Muncha po zbytek života a dodávaly jeho obrazům nevšední pocity smutku a úzkosti z osamění.

Aby unikl smutku ze smrti matky a sestry, začal mladý Munch malovat. Už ve svých prvních kresbách zachycoval svoje pocity a neobvyklý svět fantazie, který podporoval jeho otec vyprávěním temných příběhů Edgara Allana Poea. Velký vliv na jeho umění měla také výchova jeho otce, který mu a jeho sourozencům neustále připomínal jejich mrtvou matku, což někdy hraničilo až s obsesí a náboženským fanatismem. Mladý Edvard tak vyrůstal neustále obklopen smrtí, která byla součástí jeho každodenního života a bezesporu se podílela i na jeho šílenství. Jedna z jeho mladších sester byla diagnostikována s mentálním onemocněním, z všech sourozenců Munchových se oženil jen Peter Andreas, který však zemřel několik měsíců po svatbě.

V Oslu se Munch začínal seznamovat s uměním, a to především s francouzským naturalismem. V roce 1879 zahájil studia na Technické koleji, nicméně po roce školu k otcově zármutku opustil, aby se dál mohl věnovat malování. Od roku 1881 navštěvoval Školu designu, kde byl jeho profesorem Christian Krohg, a pronajímal si ateliér společně s šesti jinými umělci. Jeho díla začínala být postupně známá v okruhu umělců a dostávala se i do povědomí veřejnosti hlavně svou typickou skandinávskou melancholií a sugestivností.

Za otcova hlubokého nesouhlasu se Munch také přátelil s místním bohémem, spisovatelem a anarchistou Hansem Jægerem, který Munchovi předával svoje myšlenky včetně učení, že sebevražda je jedinou cestou ke svobodě. Munch později prohlásil, že to byl hlavně Jæger, kdo ovlivnil jeho filozofický vývoj. Ve společnosti Jægera a jeho přátel Munch začal pít, ale také začal do hloubky zkoumat své emoce a psychický stav, aby tak ve svém umění dosáhl úplné autentičnosti. Jeho umění se v té době setkalo s hrubým odmítnutím kritiky i otce, jediným jeho podporovatelem byl jeho profesor Christian Krohg.

V letech 1889 až 1892 Munch studoval a pracoval za podpory státního stipendia v Paříži a do Norska se vracel pouze na prázdniny. V Paříži si pod vedením Léona Bonnata osvojil techniky francouzského impresionismu ve spojení s jeho emocemi a pocity – i když nijak neměl rád nudné hodiny v Bonnatově ateliéru, rád pod jeho vedením chodil do různých muzeí, kde poslouchal jeho zajímavý výklad.

V prosinci 1889 zemřel Munchův otec, což Muncha uvrhlo do depresí. Munch tehdy pomýšlel na sebevraždu natolik, že si do svého deníku zapsal: ‚Žiji s mrtvými – mou matkou, mou sestrou, mým dědečkem, mým otcem. Zabij se a bude po všem. Proč žít?‘ Munchovo umění v Paříži nabylo symbolického výrazu, který byl bezpochyby hluboce ovlivněn pocity, které v té době zažíval. V listopadu 1890 byl Munch na dva měsíce hospitalizován kvůli onemocnění revmatickou horečkou.

První významné výstavy se Munch zúčastnil v Berlíně v listopadu 1892. Cyklus jeho obrazů však vyvolal tak nepříznivý ohlas, že výstava musela být po týdnu ukončena. Munch ve svých obrazech překvapil svět nevšedně otevřenými pocity, vášní a smutkem. Měl v sobě nepředstavitelnou bolest ze ztráty svých blízkých, kterou potřeboval sdílet s okolím. V roce 1895 navíc náhle zemřel jeho bratr Andreas a tak se Munchovy obrazy pod zátěží neurózy stavěly do ještě většího kontrastu s nadšeným oslavným uměním zbytku Evropy té doby. Munch v této době začal dosahovat i finančních úspěchů, a tak si za svůj honorář zakoupil v městečku Åsgårdstrand v Norsku malou rybářskou chatu. Tu pak nazval svým ‚Šťastným domem‘ a po dalších dvacet let tam trávil každé léto.

V roce 1899 se Munch seznámil s Tullou Larsenovou, se kterou ho pojil hluboký vášnivý vztah. Larsenová se za něho chtěla provdat, nicméně Munch se manželství velmi obával, ve spojení s problémy, které se odehrály v jeho dětství, cítil, že nemá na manželství právo a že by svými depresemi uvrhl do neštěstí i svoji manželku. Jejich intenzivní vztah trval téměř rok, nicméně Munch nakonec před sňatkem utekl do Berlína. Když za ním Larsenová přijela, aby se usmířila, Munch ji ohrožoval pistolí a nakonec si zranil dva prsty. Larsenová se nakonec provdala za jednoho jeho mladšího kolegu, což Munch bral jako zradu a obrovské ponížení.

Důležitým rokem v Munchově kariéře byl rok 1904, kdy podepsal smlouvu s prodejci umění Casierem a Commeterem z Berlína a Hamburgu. Získal poté i práva prodávat svá díla v Německu, které považoval za svůj druhý domov.

Patrně v souladu se svým úspěchem Munch žil bohémským životem, pil alkohol a topil se v depresích. Jeho díla odrážela všechny jeho pocity v unikátních kombinacích lámaných barev a tvarů. V roce 1908 se nervově zhroutil a musel být hospitalizován na klinice dr. Daniela Jacobsona. Lékaři se rozhodli léčit jeho duševní nevyrovnanost drastickou metodou elektrošoků.

Po této léčbě však Munchovo umění neskutečně trpělo a podstoupilo extrémní změnu. Munch ztratil hlubokou citovost a ostrou dramatičnost, paradoxně však oslabením pocitovosti našel úspěch u veřejnosti a dokonce vystavoval svá díla v Americe, na výstavě v San Franciscu dokonce získal zlatou medaili za grafiku. S cenou byla spojena peněžitá výhra, která umožnila Munchovi založit stipendijní fond pro mladé německé umělce. Jeho největší a nejúspěšnější výstavou byla výstava 223 olejomaleb v Národní galerii v Berlíně.

V roce 1937 však bylo Němci zabaveno 82 Munchových děl z německých muzeí a Munch byl oficiálně prohlášen zvrhlým umělcem. V následujících letech byla jeho tvořivá síla násilím umlčena a tak se Munch věnoval malování a tvorbě grafických listů jen soukromě.

Munch zemřel 23. ledna 1944 v Elkely. Zanechal po sobě dědictví obnášející 1.008 maleb, 15.391 grafických listů, 4.443 kreseb a akvarelů a šesti soch.


Konečná verze – 4. 12. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate