Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Pierre-Auguste Renoir
Impresionismus  
Díla:
Autoportrét
Bál v Moulin de la Galette
Budova pošty v Cagnes
Cibule
Claude Monet čtoucí noviny
Dcery Catulle Mendesové
Dvě sestry na terase
Gabrielle
Houpačka
Jeanne Samary v šatech s hlubokým výstřihem
Jeune fille couchée sur l’herbe
Koupající se žena s blond vlasy
Koupající se žena s dlouhými vlasy
Koupající se žena upravující si vlasy
Madame Henriot
Marguerite (Margot) Berard
Monet malující ve své zahradě v Argenteuil
Na terase
Oběd na lodi
Portrét Bazilla
Portrét herečky Jeanne Samary
Procházka
Růže a jasmín v delftské váze
Spící dívka
Studie, léto
Studie: Torzo, sluneční paprsky
Tanec ve městě
Therese Berard
Tilla Durieaux
Tulačka
Žena sedící v zahradě (La femme a la mouette)
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1841 - † 1919, Francie, 

Pierre-Auguste Renoir se narodil 25. února 1841 v Limoges v rodině krejčího. Když mu bylo šest let, jeho rodina se přestěhovala do Paříže. Pierre-Auguste se vždy chtěl stát hudebníkem, zájem o hudbu u něj probudil jeho učitel hudby a skladatel Charles Gounod. Renoirovým osudem však bylo malování. Ve třinácti letech nastoupil jako učedník do porcelánky, kde zdobil nejdřív porcelán ve stylu 18. století a později také vějíře a zástěny.

V roce 1862 začal Renoir studovat na École des Beaux-Arts a docházet do Gleyrova ateliéru, kde se setkal se Sisleyem a Monetem. Společně s Pissarem a Cézannem otřásali zásadami malování – nikterak revolučně a rebelsky, ale s o to větší intenzitou tiše malovali a bojovali svým novým uměním proti zkostnatělým oficiálním tradicím. Většina studentů v Gleyrově ateliéru malovala jen proto, aby získali oficiální uznání Salonu, ale Renoir a jeho přátelé byli naprosto odlišnými osobnostmi. Renoir byl jednou dotázán Gleyrem, proč maloval všechno tak barevně, na což mu Renoir odpověděl, že kdyby nemaloval to, co se mu líbí, že by nemaloval vůbec. Stejné problémy s učiteli měl i Monet, protože maloval věci podle toho, jak je viděl a ne podle klasického ideálu krásy té doby. Gleyre o tom říkal, že mu jeho studenty svým vlivem otrávil Delacroix. Ani laická veřejnost nedokázala přijmout neoficiální projevy umění, tak Renoir prakticky neměl žádnou šanci na to, aby se někdy stal slavným nebo dokonce vystavoval oficiálně.

Renoir opustil Gleyrovu dílnu v roce 1863, aby se věnoval studiu umění v Louvru společně s Fantin-Latourem. O rok později Renoir ustoupil ze svých uměleckých zásad a namaloval obraz v klasickém stylu nazvaný La Esmeralda. Jeho obraz získal uznání a byl přijat Salonem. Renoir však svůj ústupek považoval za zradu na svém umění a obraz hned po výstavě zničil. Následně byl v roce 1866 a 1867 Salonem odmítnut.

Renoir si však ze svých neúspěchů v Salonu nic nedělal. Spolu s ostatními impresionisty Monetem, Sisleym, Manetem, Pissarem, Cézannem a Degasem se setkávali v Café Guerbois, kde diskutovali o svém umění. Jejich neoficiálním vůdcem se stal výtečný řečník Monet. Skupina nebyla nijak organizována, malíře spojovalo jejich umění a umělecké zásady. Jejich setkání přerušila válka a Renoir musel sloužit s 10. regimentem pěchoty v Bordeaux.

Po skončení války se všichni malíři opět setkávali a začali znovu s nadšením pracovat na svých plátnech. Museli tvrdě bojovat proti lhostejnosti veřejnosti a útokům v tisku nejen proto, aby si zachovali svoje umělecké hodnoty, ale i holý život. Úspěšně si pomáhali tím, že se navzájem představovali prodejcům umění a podporovali se. Renoir byl takto v roce 1873 představen Durand-Ruelovi, který od něj hned po prvním setkání koupil několik obrazů. I přes Durand-Ruelovu morální a finanční podporu byl však Renoir chudý a vydělával si malováním portrétů. Jeho výdělečná činnost byla ostatními impresionisty kritizována, Renoir ji však omlouval nedostatkem financí.

První impresionistická výstava se konala 15. dubna 1874 v ateliéru fotografa Nadara na Boulevardu des Capucines, kde Renoir vystavoval sedm obrazů. Veřejnost odmítal hlavně Cézanna a Moneta, kritika jejich výstavu označila za ‚posměšnou sbírku absurdit‘ a ‚malíře, kteří vyhlásili válku kráse‘. Druhá impresionistická výstava byla pořádána v roce 1876 a Renoir se jí účastnil patnácti obrazy, na třetí výstavě o rok později dokonce vystavil dvacet dva pláten.

První samostatnou výstavu pořádal Renoir v červnu 1879 v Galerii la Vie Moderne. Toto období bylo v Renoirově umění dobou změny, začínal nacházet nový styl, který však ostatní impresionisté chápali jako zradu všech jejich ideálů. Renoir se obhajoval tím, že se impresionismu věnoval s plným nasazením, ale že se pravidly barev cítil svázán a omezován v plném rozvoji svého malířství. Jeho obrazy z té doby již nepůsobily teplým dojmem a jeho obdivovatelé a bohatí patroni se od něj se zklamáním odvraceli. Renoir pod tlakem veřejného mínění o svém umění pochyboval, a tak se vydal na cestu do Alžírska, na jih Francie a hlavně do Itálie, kde inspirován renesancí navštěvoval muzea v Římě, Florencii a Benátkách. S impresionisty se udobřil v roce 1882, kdy na sedmé impresionistické výstavě předložil 25 obrazů. První zámořská výstava impresionistů byla pořádána Durand-Ruelem v New Yorku v roce 1886.

Renoir se malování věnoval s nadšením a poměrně velkým úspěchem, ale v roce 1899 se poprvé projevila jeho revmatoidní artritida. Kvůli bolestem byl nucen strávit zimu na jihu Francie v Le Cannet, kde se natrvalo usadil v roce 1902. Jeho zdraví se pořád zhoršovalo a v roce 1912 Renoir nakonec musel používat kolečkové křeslo. Nejhorším okamžikem však bylo, když mu nemoc postihla ruce. Renoir však nadále maloval v obrovských bolestech, které podle svých přátel překonával s humorem.

Renoir zemřel ve stáří 78 let 3. prosince 1919 v Cagnes.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate