Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Hyacinthe Rigaud
Rokoko  
Díla:
Autoportrét
Hrabě Philipp Ludwig Wenzel ze Sizendorfu
Portrét Ludvíka XIV. 1.
Portrét Ludvíka XIV. 2.
Portrét Phillippe de Courcillona
Státní portrét Ludvíka XV.
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1659 - † 1743, Francie, 

Francouzský malíř katalánského původu Hyacinthe Rigaud se narodil 20. července 1659 v Perpignanu v jižní Francii. Někdy bývá jeho jméno uváděno jako Hiacint Riagau, v matrikách narození byl zapsán také jako Jacint Rigau i Ros, bylo mu přisouzeno i jméno Híacint Francesc Honrat Mathias Pere Martyr Andreu Joan Rigau. Jeho otec byl malířem, nicméně svého syna malovat neučil, protože brzy po jeho narození zemřel. Jeho matka malého Rigauda později poslala do Montpellieru a pak do Lyonu, kde se měl naučit malovat.

V roce 1681 Rigaud přesídlil do Paříže, kde začal studovat na Akademii. Brzy si získal podporu svých profesorů a o rok později už vyhrál prestižní Prix de Rome, která byla vlastně stipendiem pro studijní cestu do Itálie. Rigaud se na radu Charlese LeBruna rozhodl do Itálie neodejít, což mu nakonec pomohlo v jeho úspěšné kariéře ve Francii. Brzy byl natolik vyhledávaný, že ročně maloval třicet až čtyřicet portrétů.

Rok 1688 Rigaudovi získal přízeň dvora – namaloval totiž nádherný a lichotivý portrét bratra krále Ludvíka XIV., který obdivovali všichni dvořané včetně samotného krále. Od té doby Rigaud maloval šlechtu ve Versailles, navštěvoval královskou rodinu, známé malíře a církevní i vojenské hodnostáře, a v roce 1700 byl dokonce zvolen malířem dějin v Académie Royale, kde později také vyučoval.

Celý život a tvorba Hyacinthe Rigauda jsou spojeny s malířem Nicolasem de Largillièrem. Oba tito malíři si byli velkými, i když přátelskými, konkurenty, protože oba byli předními portrétisty své doby. Oba malíři byli velmi vyhledávanými umělci, nicméně Rigaud maloval spíše pro aristokracii, zatímco Largillièrovými zákazníky byli hlavně bohatí měšťané. Obrazy obou těchto umělců také odrážejí společenské postavení modelů – Rigaudovy modely zaujímaly elegantní pózy s přirozenou nadřazeností, což bylo praktické využití principů malíře Anthonyho van Dycka. Zcela jinak však Rigaud maloval soukromé portréty – maloval je velmi realisticky a inspiroval se v nich uvolněným stylem Rembrandta van Rijna.

Mezi Rigaudovy přednosti patřilo to, že byl schopen zcela dokonale zachytit nejen svoje modely, ale také jejich nákladné róby a detaily pozadí, které podávají nevšední svědectví o tom, jak v jeho době žila aristokracie na dvoře krále Ludvíka IV. Rigaud vedl velkou dílnu, ve které zaměstnával velké množství studentů, kteří se podíleli na různých částech jeho portrétů, i když Rigaud sám maloval hlavní a nejdůležitější prvky obrazů.

V roce 1709 byl Rigaud v Perpignanu povýšen do šlechtického stavu. V roce 1727 byl pasován rytířem Řádu Sv. Michala, nejvyšším francouzským kavalírským oceněním.

Rigaud zemřel 27. prosince 1743 v Paříži, nikdy se totiž nezotavil ze smrti své manželky, která zemřela rok před ním.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate