Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Auguste Rodin
Impresionismus  
Realismus  
Díla:
Balzacův pomník
Busta sochaře Julese Dalou
Heroická busta Victora Huga
Katedrála
Klečící ženský Faun
La Douleur
Myšlenka (Camille Claudel)
Myslitel I.
Myslitel II.
Padlá karyatida s urnou
Polibek I.
Polibek II.
Ta, která byla krásnou manželkou přílbaře
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1840 - † 1917, Francie, 

Francouzský sochař Auguste Rodin (celým jménem François-Auguste-René Rodin) se narodil 12. listopadu 1840 v Paříži jako druhé dítě policejního úředníka Jeana-Baptiste Rodina a jeho manželky Marie, rozené Chefferové. Ve svých jedenácti letech byl poslán do Beauvais ke svému strýci, který vedl tamní internátní školu a pozval ho ke studiu. Od svých čtrnácti let Rodin docházel na školu École Impériale de Dessin (také známou jako Petite École), která se specializovala hlavně na design a umění. Jako student na této škole také objevil modelářskou hlínu a získal i několik cen za kreslení a modelování.

V roce 1857 se Rodin ucházel o přijetí ke studiu sochařství na École des Beaux-Arts, nicméně byl odmítnut, stejně jako ještě dvakrát v následujících letech. Rodin v této době upadal do depresí, které v roce 1862 ještě prohloubila smrt jeho starší sestry Marie. Rodin sice tvořil menší dekorativní sochy a věnoval se i své vlastní tvorbě, nicméně rozhodl se s uměním zcela přestat a vstoupit do katolického kláštera. Jeho představený Peter Julian Eymard však vytušil jeho talent a přesvědčil ho, aby dál pokračoval ve svém snažení. Po odchodu z kláštera Rodin začal docházet na lekce sochařství k Antoine-Loisovi Barye, který se specializoval na sochy zvířat a bezpochyby Rodina velmi ovlivnil. V roce 1863 také Rodin chtěl poprvé vystavovat v Salonu, kterému předložil svoji sochu Muž se zlomeným nosem, nicméně byl odmítnut, stejně jako v roce 1864 a 1865.

V roce 1864 se Rodin seznámil a začal žít se švadlenou Rose Beuretovou, která se stala jeho celoživotní družkou. Měli společně syna Auguste-Eugène Beureta (1866 až 1934). V roce jejich seznámení se rovněž konala první Rodinova výstava. Aby posílil rodinný rozpočet, nechal se Rodin zaměstnat v ateliéru Alberta-Ernesta Carrièr-Belleuseho, kde vytvářel hlavně drobné umělecké a dekorativní předměty. U Carrièr-Belleuseho Rodin zůstal do roku 1870, kdy vypukla Franko-Pruská válka, a byl povolán do armády, byl však brzy propuštěn kvůli své krátkozrakosti. Vrátil se tedy ke svému bývalému zaměstnavateli a odjel s ním do Belgie, kde se v Bruselu podíleli na výzdobě tamní burzy.

Rodin původně chtěl v Bruselu zůstat pouze krátce, nicméně jeho pobyt se protáhl na šest let. Tato léta byla pro Rodina velmi důležitá, uvědomil si totiž své vlastní umělecké a tvůrčí možnosti a získal i nezávislost na svém zaměstnavateli. Své vlastní sochy však ještě neodléval, jako modely stály v jeho ateliéru a čekaly, než bude mít dost peněz, aby si mohl dovolit jejich odlití. V Bruselu získal dobré zakázky, a tak mohl poslat pro svou družku Rose a v roce 1875 mohl na dva měsíce odjet za inspirací do Itálie. Tam se seznámil hlavně s uměním Michelangela, který se následně stal jeho hlavním vzorem.

V roce 1877 se Rodin vrátil do Paříže, pravděpodobně pod tíží rodinných událostí – zemřela jeho matka a jeho otec byl senilní a slepý. O celou rodinu včetně jeho syna Augusta se pak starala Rodinova švagrová Thérèse, nicméně byla vyžadována i Rodinova pomoc. Rodin sice vystavil svou sochu Bronzový věk, nicméně byl nařčen z tzv. surmoulage – odlévání formy z živého modelu, což přidalo k jeho depresím. Svoji sochu také musel obhajovat před zvláštní komisí, což se mu sice povedlo, ale uznání si nezískal. Rodin se tedy následně vyhýbal povinnostem otce a druha a vyhledával společnost jiných dam. Peníze vydělával hlavně spoluprácí se známějšími sochaři.

V roce 1880 Rodin opět spolupracoval s Carrièr-Belleusem, který mu nabídl práci návrháře v porcelánce v Sèvres, kde byl zaměstnán jako hlavní umělecký mistr. Rodin nabídku přijal a vcelku úspěšně navrhoval různé vázy a stolní ornamenty. Právě v této době byl také pozván do Salonu, kde si i přes svou počáteční ostýchavost brzy našel vlivné přátele, mezi které patřil i Edmund Turquet, náměstek ministra pro kulturu.

Skrze Turqueta pak Rodin v roce 1880 získal svou první významnou sochařskou zakázku na portál pro plánovanou École des Arts Décoratifs v Paříži. Rodin na této zakázce nazvané Brány pekla pracoval následujících čtyřicet let a nikdy ji nedokončil, ani École des Arts Décoratifs nebyla nikdy postavena. Mnohé z figur z Bran pekla však našlo samostatné uplatnění, například jeho slavný Myslitel (Le Penseur) a Polibek (Le Baiser). Tato zakázka Rodinovi přinesla nový ateliér v Dépôt des Marbes, 182 Rue de l'Univers, a další zakázky, které mu umožnily přestat s prací v porcelánce a věnovat se pouze svému sochařskému umění.

V roce 1883 byl Rodin požádán svým přítelem sochařem Alfredem Boucherem, aby za něj vedl jeden z jeho kurzů. Tam se třiačtyřicetiletý Rodin seznámil s tehdy osmnáctiletou studentkou Camille Claudelovou, která se stala jeho milenkou a inspirací pro celou řadu jeho děl, a také mu pomáhala jako asistentka v jeho ateliéru. V roce 1889 byl Rodin pozván do poroty Salonu, což byla velmi prestižní funkce. Claudelová si začala na slavného Rodina dělat větší a větší nároky, nicméně Rodin odmítal rozejít se s věrnou Rose, matku svého syna. V roce 1898 se rozešli a duševní stav Claudelové se postupně začal zhoršovat. Později zničila velké množství svých soch a v roce 1913 byla poslána do ústavu pro duševně choré, kde strávila následujících třicet let do své smrti v roce 1943.

Po roce 1900 už Rodinova sláva jen vzkvétala, navíc mu byl na Světové výstavě (Exposition Universelle) v Paříži věnován jeden pavilon. Pracoval na mnohých prestižních zakázkách, na kterých mu v jeho ateliéru pomáhala celá řada jeho studentů, jeho roční příjem činil více než dvě stě tisíc franků. Získal si obdiv Oscara Wildea i Rainera Marii Rilkeho, který dokonce od 15. září 1905 do 12. května 1906 pracoval v jeho ateliéru jako jeho sekretář a později o něm napsal zajímavou monografii.

Rodin na sklonku života bydlel s Rose ve své Ville des Brillants v Meudonu na předměstí Paříže, kterou zakoupil v roce 1895. Od roku 1908 pobýval také sám v hlavním patře Hôtelu Biron (nyní Musée Rodin), kde také prožil románek s vévodkyní de Choiseul, který skončil až v roce 1912. V roce 1900 se Rodin setkal také se slavnou tanečnicí Isadorou Duncanovou, kterou se pokusil svést. Jeho záměry nebyly opětované, nicméně podařilo se mu nakreslit mnohé skici Duncanové i jejích studentek. V roce 1904 měl Rodin poměr s anglickou malířkou Gwen Johnovou, která byla jeho múzou a modelkou. Po padesáti třech letech vztahu s Rose Beuretovou Rodin konečně 29. ledna 1917 svolil k jejich sňatku. Rose zemřela o dva týdny později, 16. února 1917.

Rodin rovněž zastával celou řadu prestižních funkcí – od roku 1893 působil jako viceprezident Société Nationale des Beaux-Arts, v roce 1903 byl po Whistlerově smrti zvolen presidentem Mezinárodní společnosti malířů, sochařů a rytců. Roku 1900 byl dekorován řádem belgického krále Leopolda, v roce 1887 se stal členem francouzské Čestné legie, v roce 1892 pak jejím důstojníkem, v roce 1903 jejím komandérem a v roce 1910 jejím vysokým důstojníkem. Získal čestný doktorát z universit v Glasgow (1906) a Oxfordu (1907).

Rodinovým géniem bylo jeho pojetí oživení sochy v soustředění zájmu na lidské tělo a jeho křivky. Rodinův svobodný přístup měl obrovský vliv na následný vývoj v moderním sochařství, jeho zaujetí postavou však bylo zakořeněno v jeho obdivu k Michelangelovi, nebyl v opozici k minulosti, nýbrž se v minulosti inspiroval. I když neměl žádné formální vzdělání, stal se inspirací pro nastupující generace sochařů. Svou tvorbou ovlivnil také české umělce, když v roce 1902 vystavoval v Praze, v jeho ateliéru studovali také čeští sochaři Josef Mařatka a Josef Kratina.

K impresionismu bývá Rodin zařazován hlavně pro svůj přístup k povrchu sochy a užití ploch k efektu světla a stínu. Rodin na svých sochách rozložil trojrozměrnou formu do tance odrazů barev majících stejný výsledný dojem jako impresionistické obrazy. Rodin obdaroval své sochy životnou energií a svobodou, která měla vliv na vývoj unikátního pojetí sochařství.

Celá řada Rodinových soch byla v jeho době odmítána a kritizována, neshodovaly se totiž s tehdejšími uznávanými tradicemi klasicismu, nýbrž vyjadřovaly kromě forem i dynamické pocity umělce i zobrazovaných témat, kterým Rodin dodával nevšední realismus, kterým oslavoval jedinečnost svých postav. Rodin ve svých principech i přes kritiku neustal a vytvořil tak jedinečné příklady zobrazení lidského nitra.

Rodin nebyl pouze sochařem, jako mladý muž maloval také oleje a akvarely. Jeho Musée Rodin má ve svých sbírkách více než sedm tisíc jeho kreseb tužkou, křídou i uhlem, třináct prací suchou jehlou a jednu jeho jedinou litografii. Rodin také napsal jednu knihu o francouzských katedrálách.

Rodin zemřel 17. listopadu 1917 ve své Ville des Brillants v Meudonu. Byl pohřben 24. listopadu v Meudonu po boku své manželky Rose. Jejich hrob zdobí socha Myslitele.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate