Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Mark Rothko
Abstraktní expresionismus  
Color Field Painting  
Lyrická abstrakce  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1903 - † 1970, USA, 

Americký malíř a grafik ruského původu Mark Rothko se narodil jako Marcus Rothkowitz 25. září 1903 v Dvinsku, nynějším Daugavpilsu v Lotyšsku. Byl čtvrtým dítětem lékárníka Jacoba Rothkowitze a jeho manželky Anny, rozené Goldinové. Rothko vyrůstal v ortodoxních židovských tradicích, mluvil hebrejsky, jidišem a rusky. Když mu bylo pět let, byl otcem jako nejmladší syn poslán do chederu (židovské školy), kde studoval Talmud, na rozdíl od svých starších sourozenců, kteří docházeli do veřejných škol. Po několika pogromech a strachu, že bude povolán do carské armády, rozhodl se v roce 1913 Jacob Rothkowitz, že odejde se svou rodinou do Portlandu ve státě Oregon, kde již žili jeho dva bratři, kteří tam provozovali velkou krejčovskou dílnu.

Mladý Rothko společně se svou matkou a starší sestrou Soniou následovali otce a starší bratry později, po dvanáctidenní cestě přes moře přijeli na Ellis Island v zimě 1913. 27. března 1914 však Jacob Rothkowitz zemřel a ponechal svou rodinu bez jakéhokoliv zabezpečení. Rodina Rothkowitzových se živila různě, malý Rothko docházel do školy, kde dokonce přeskočil několik ročníků. V červnu 1921 pak ve svých sedmnácti letech skončil s vyznamenání střední školu Lincoln High v Portlandu. Už v této době se také aktivně angažoval v židovské komunitě a podporoval ruskou revoluci, i když komunista nebyl.

V roce 1921 Rothko nastoupil na Yale University, získal totiž prospěchové stipendium. Na Yale studoval širokou škálu předmětů: angličtinu, francouzštinu, evropskou historii, matematiku, fyziku, biologii, ekonomiku, dějiny filosofie a psychologii, nicméně po roce mu bylo stipendium zastaveno a Rothko si musel přivydělávat různými postranními povoláními. Původně se Rothko chtěl stát inženýrem nebo právníkem, nicméně skrytě protižidovská a elitářská atmosféra na Yale mu nevyhovovala, a tak v roce 1923 ze školy odešel a přestěhoval se do New Yorku.

Na podzim roku 1923 Rothko jednoho dne zašel za přítelem do Art Students League, kde zahlédl, jak studenti umění skicují nahý model. Podle jeho vlastních slov to byl právě tento okamžik, který ho přinutil, aby se stal umělcem. Brzy poté se přihlásil na New School of Design, kde byl jedním z jeho profesorů Arshile Gorky. Na podzim toho roku také docházel na Art Students League, kde ho vyučoval malíř zátiší Max Weber, který ho v této době svou tvorbou ovlivnil nejvíce.

V roce 1928 Rothko poprvé vystavoval se skupinou mladých umělců v galerii Opportunity. Jeho obrazy z té doby byly převážně temné, expresionistické výjevy z měst a vcelku se těšily pozitivní přízni kritiky. Rothko však stále svoje obrazy neprodával, a tak si musel přivydělávat jako učitel kreslení a keramiky na Center Academy, kde vyučoval až do roku 1952. V této době se také setkal s Adolphem Gottliebem, Barnettem Newmanem a o patnáct let starším Miltonem Averym, který byl jakýmsi guru této skupiny mladých umělců. Tato skupina pak spolu trávila mnoho času v uměleckých debatách, dokonce spolu také jezdili na prázdniny na Lake George, kde společně malovali a navzájem se inspirovali.

V roce 1932 se Rothko na Lake George seznámil s návrhářkou šperků Edith Sacharovou, která se 12. listopadu téhož roku stala jeho manželkou. Následujícího roku se v létě konala v Portlandu Rothkova první samostatná výstava. Svou rodinu však svým uměním příliš nenadchl – dívali se na něj jako na pobudu, který se v době ekonomické krize zabýval místo nějaké užitečné činnosti pouhým čmáráním.

Brzy po výstavě v Portlandu se konala i Rothkova první samostatná výstava v New Yorku v Contemporary Arts Gallery. Rothko také získal smlouvu s Works Progress Administration, která pro něj znamenala stálý, i když pouze malý, příjem. V této době také Rothko ve svých obrazech začal používat velké plochy barev, které se staly základem celé jeho další tvorby.

V létě 1937 začal Rothko žít odděleně od své manželky Edith, která měla na rozdíl od něj poměrně velký finanční úspěch, a Rothko se tedy pravděpodobně vedle ní cítil nedoceněný. Usmířili se na podzim, nicméně situace mezi nimi stále nebyla klidná.

21. února 1938 Rothko konečně dostal americké občanství. Tato událost pro něj znamenala hodně – jako mnoho dalších v Americe žijících Židů se obával, že bude deportován zpět do Evropy, kde se v té době začalo vzmáhat hitlerovské Německo. V této době si také změnil svoje jméno Rothkowitz na méně židovsky znějící Rothko. V červnu 1939 Rothko společně s několika dalšími umělci založil Federation of Modern Painters and Sculptors, což bylo sdružení umělců, které se stavělo za ponechání umění bez vlivů politické propagandy.

V roce 1940 Rothko vůbec nemaloval, věnoval se totiž studiu Freudova Výkladu snů, který ovlivnil jeho následnou práci hlavně, co se týče symbolů a skryté mytologie. Největší vliv na Rothka však měla četba Nietzscheho Zrození tragedie, která ho inspirovala k hledání duchovních a mytologických potřeb moderního člověka, které Rothko chtěl svým uměním naplňovat. Rothko pak přenesl své pocity do čisté abstrakce, která byla oproštěna jakýchkoliv vnějších vlivů.

Svoje obrazy z tohoto období Rothko vystavil v roce 1942 v obchodním domě Macy's v New Yorku, nicméně nesetkal se s příznivým ohlasem kritiky. Rothko pak společně s Adolphem Gottliebem 7. června 1943 odpověděl kritikům v manifestu, který vyšel v novinách New York Times. V jejich stati stálo, že ‚dávají přednost jednoduchému vyjádření složité myšlenky… stavějí se za ploché formy, které ničí iluze a odhalují pravdu.‘ Po roce 1947 pak Rothko téměř odvrhl jakékoliv figurativní prvky své tvorby a začal se věnovat čistě abstraktním a nepředmětným kompozicím. Své kompozice pak nazýval čísly nebo podle barev, aby se tak vyvaroval spojování svých děl s konkrétními reálnými předměty – slova podle něj paralyzovala divákovu mysl a představivost.

13. června 1943 se Rothko rozvedl s Edith a následně upadl do depresí, ze kterých mu pomohlo až seznámení se s Clyffordem Stillem, který s Rothkem sdílel jeho myšlenky o surrealismu a očistě abstraktního umění. Na podzim se pak seznámil s Peggy Guggenheimovou a jejím asistentem Howardem Putzelem, kteří ho přesvědčili, aby vystavoval v jejich galerii. V roce 1944 byl Rothko fotografem Aaronem Siskindem představen třiadvacetileté ilustrátorce dětských knížek Mary Alici (Mell) Beistleové, kterou si na jaře 1945 vzal za manželku.

V roce 1946 se na Rothkových plátnech zrodily tzv. multiformy. I když tento název používali kritici a ne samotný Rothko, byl přesnou definicí toho, co Rothko vytvářel – jednalo se tehdy o jakési transformační obrazy mezi surealismem a abstrakcí, Rothko v nich použil bloky barev, plné mýtu a symbolů, které měly svou vlastní životní sílu. V této době také Rothko vyučoval na California School of Fine Art v San Franciscu, kde propagoval spojení surrealismu a abstrakce. V zimě 1948 Rothko začal vytvářet rozměrná plátna, se dvěma či třemi bloky barev. Po následující léta pak maloval pouze na velkoformátová vertikální plátna – chtěl tak totiž zcela pohltit diváka a zatáhnout ho do procesu malby. Trval také na přesné vzdálenosti 46 cm, ze kterých měly být jeho obrazy prohlíženy, aby byla zachována jejich intimita, aby byl divák ohromen a přenesen do světa neznáma.

V roce 1952 se v Museum of Modern Art v New Yorku konala přelomová výstava amerických abstraktních expresionistů Fifteen Americans, které se účastnil i Rothko. Tato výstava byla spojena s velkou publicitou a tisk začal hledat vedoucí postavu tohoto hnutí. Kolem toho se však mezi mladými malíři vzedmula vlna hádek, kdy například Newman Rothka napadl, protože se domníval, že ho Rothko chtěl z výstavy vyloučit. Newman a Still pak ze žárlivosti Rothka pomlouvali jako komerčního čmárala a Still napsal Rothkovi zpupný dopis, ve kterém žádal, aby mu Rothko ihned vrátil obrazy, které mu kdysi daroval. Rothko tak opět upadl do depresí, které na chvíli projasnil jeho finanční úspěch. V této době se však Rothko stále více a více cítil jako nepochopený a odmítaný umělec, obával se, že lidé kupují jeho díla pouze proto, že jsou módní bez toho, aby rozuměli jejich pravým významům. V této době se také začal vyhýbat označení abstraktní malíř a od jakékoliv terminologizace své práce se distancoval.

V roce 1958 Rothko získal významnou zakázku: svými malbami měl vyzdobit novou budovu Joseph Seagram and Sons na Park Avenue, kterou navrhli Mies van der Rohe a Philip Johnson, jeho plátna měla viset v její restauraci Four Seasons. V Následujících třech měsících Rothko dokončil přes čtyřicet maleb a další menší dílka na sloupy, zdi, dveře a okna. O několik měsíců poté se Rothko svěřil svému příteli a vydavateli Harpers Johnu Fischerovi, že chtěl vytvořit ‚něco, co by zkazilo chuť k jídlu každému parchantovi, který by v té místnosti kdy jedl. Dokonalým úspěchem by bylo, kdyby restaurant odmítl pověsit moje plátna. Ale neodmítne. Lidi dnes vydrží všechno.‘ Když se pak Rothko vrátil z Itálie, rozhodl se od projektu kvůli domýšlivé atmosféře restaurantu ustoupit, vrátil zálohu a svoje obrazy si vzal zpátky.

V roce 1964 se Rothko přestěhoval do nového ateliéru na 159 East 69th Street na Manhattanu. Tam také začal pracovat na návrzích na výzdobu tzv. Rothkovy kaple, kterou vybudoval v Houstonu v Texasu. Svým přátelům se svěřil s tím, že chtěl, aby jeho kaple byla jeho nejdůležitějším uměleckým prohlášením, aby zosobňovala celou jeho tvorbu a umění, byla jeho posledním uměleckým vypětím. Rothko nikdy kapli neviděl dokončenou – byla otevřena až 28. února 1971.

I když byl Rothko převážně malířem samoukem, k abstrakci se stejně jako k filosofiím Dálného Východu dostal po roce 1945. Poté začal ze své tvorby eliminovat jakýkoliv intelektualismus – oprošťoval své obrazy od symbolů a tvarů, nechával působit intimní barvy a vytvářel tak ve svých dílech vysoce spirituální atmosféru. Rothko byl jednou z nejvýznamnějších postav své doby, jeho umění bylo hlasem jeho generace, která představovala nové vyjádření v poválečném americkém umění. Jeho nová forma abstrakce byla definována nevšedním uvědoměním si působení barev, tvarů, rovnováhy a kompozice, které měly v jeho pojetí umění společně s předmětem hlavní vliv na konečný dojem z obrazu. Rothkovy jednoduché barevné kompozice působily dojmem, že obsahovaly zvláštní hlubokou pravdu, jako by byly výsledkem dlouhé a namáhavé meditace. Rothkova plátna bez určitých forem představovaly pravé učení abstraktního expresionismu – přímou odpověď na nerozluštitelné tajemství lidské duše.

Rothko byl dlouhou dobu pronásledován různými zdravotními problémy včetně vysokého krevního tlaku, které kulminovaly na jaře 1968, kdy utrpěl aneurysma aorty. I přes doporučení lékařů však stále pil, kouřil a celkově žil značně nezdravě. Kvůli jeho impotenci ho na Nový rok 1969 opustila jeho manželka a Rothko se následně přestěhoval do svého ateliéru.

25. února 1970 našel Rothka ležet mrtvého na podlaze v kuchyni jeho asistent Oliver Steindecker, Rothko si rozřezal žiletkou zápěstí a vykrvácel, při pitvě bylo objeveno, že se také předávkoval antidepresivy.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate