Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Henri Rousseau
Naivní umění  
Díla:
Černoch napadený jaguárem
Dítě s loutkou
Exotická krajina
Fotbalisti
Já, Portrét v krajině
Karnevalový večer
Kočár starého Juniera
Kůň napadený jaguárem
Kytice květin
Kytice květin s větvičkou břečťanu
Loď v bouři
Múza inspirující básníka
Plameňáci
Pohled na Sevreský most
Portrét Pierra Lotiho
Portrét ženy
Překvapení!
Sen
Souboj mezi tygrem a buvolem
Spící cikánka
Zaklínačka hadů
Žena jdoucí v exotickém pralese
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1844 - † 1910, Francie, 

Henri Julien Felix Rousseau se narodil 21. května 1844 v Lavalu v severozápadní Francii v rodině plechaře a obchodníka s řemeslnickým nářadím. Jeho rodina žila v jedné ze dvou věží Beucheresseské brány, postavené v patnáctém století. Henri byl průměrným studentem, získal však mnohá ocenění v hodinách hudby a malování. Když mu bylo téměř deset let, jeho otec chtěl koupit celou bránu, kde rodina žila, nešťastnými převody ale ztratil všechny peníze a musel vyhlásit bankrot. Rodina Rousseauových se poté stěhovala z místa na místo, aby se nakonec v roce 1861 usadili v Angers.

V roce 1863 Henri začal pracovat v úřadu advokáta, jeho pracovní poměr ale neměl dlouhého trvání – byl totiž obviněn z krádeže 25 franků a balíčků známek. Aby se vyhnul dlouhému uvěznění, zapsal se na sedm let k 51. střeleckému pluku. Ve vojenských barácích v Angers také nejspíš poprvé slyšel vyprávění o osudech vojáků, kteří se účastnili zabití císaře Maxmiliána v Mexiku. Rousseau později těchto příhod využil k vytvoření dojmu, že byl celé události přímým svědkem a že příroda střední Ameriky byla inspirací pro jeho obrazy. Za celou dobu svého působení v armádě však Rousseau Francii nikdy neopustil a jeho veliké objevné cesty do exotických krajin se odehrávaly pouze v jeho fantazii a představivosti.

V roce 1868 zemřel jeho otec a vojín Rousseau byl z armády uvolněn, aby se mohl starat o ovdovělou matku. Přestěhoval se však do Paříže, kde poznal Clemence Boitardovou, se kterou se také o rok později oženil. Rousseau byl v té době zaměstnancem úřadu výběru daní Octroi, odkud pochází jeho přezdívka Douanier – celník. Rokem 1877 se datují jeho rané práce. Rousseau se stal nedělním malířem a brzy si osvojil osobitý styl, který přitahoval pozornost veřejnosti. V roce 1885 dokonce Rousseau vystavoval dvě ze svých maleb v oficiálním Salonu, kritika se mu však jen vysmívala a nepovažovala jeho díla za seriozní.

Rok po výstavě v Salonu zemřela jeho žena Clemence, a tak se Rousseau přestěhoval do svého ateliéru, kde žil ve velmi skromných poměrech. Jeho zaměstnavatelé přáli jeho umění, záměrně mu zadávali úkoly, které mu nechávaly dostatek času na malování. V roce 1893 však Rousseau z firmy odešel na odpočinek se čtvrtletní penzí 1.019 franků. Spřátelil se také s o mnoho let mladším spisovatelem Alfredem Jarrym, který ho seznámil s významnými postavami pařížské umělecké a literární scény. Pod vlivem Jarryho Rousseau napsal divadelní hry ‚Návštěva světového veletrhu‘ a ‚Pomsta ruského sirotka‘, ani jedna z jeho her však nakonec nebyla přijata žádným divadlem.

Rousseau se podruhé oženil s Josephine Noury, vdovou po fiakristovi, která byla jeho milenkou po více než deset let před sňatkem. Oba byli velmi chudí a tak byli nuceni hledat zdroje výdělku kde se dalo. Rousseau hrál v amatérském orchestru, vyučoval v jejich bytě hudbu a malování a dokonce hrál na housle na rozích ulic. Josephine otevřela papírnictví, kde se snažila prodávat jeho obrazy. Později Rousseau dostal práci na Filotechnické universitě, kde učil hudbu, kreslení a malování porcelánu. Josephine ale v roce 1903 zemřela, a tak se Rousseau přestěhoval do jednopokojového bytu, který používal zároveň jako ateliér.

V roce 1905 byl Rousseau poprvé pozván na oficiální výstavu, a to v Salone d'Automne s fauvisty. Jeho vlastní první výstavě však předcházela nešťastná událost a následné uvěznění pro podvod. Jeden z jeho přátel z amatérského orchestru a zaměstnanec banky Louis Sauvaget zpronevěřil celkem 36.000 franků a žádal Rousseaua, aby pod falešným jménem otevřel účet a peníze pro něj vybral. Rousseau vše pro svého přítele udělal, ale na celou záležitost se brzy přišlo. Sauvaget přiznal svou vinu, ale to nic neměnilo na tom, že se ve vězení ocitl i nic netušící Rousseau. Jeho nevina byla naštěstí brzy prokázána a tak Rousseau strávil z původně dvouletého trestu ve vězení jen několik týdnů. Hned po propuštění z vězení uspořádal s pomocí německého milovníka umění Wilhelma Uhdeho výstavu v nábytkářském obchodě. Nešťastnou náhodou však zapomněl na pozvánkách uvést adresu, nikdo se nedostavil a celá výstava skončila neslavně.

I přes fiasko s výstavou byl však Rousseau jako malíř světem umělců uznáván a kritikové o něm nakonec dokonce psali oslavné články. Seznámil se s Guillaume Apollinairem, který pro něj vytvořil legendy z jeho imaginárního pobytu ve střední Americe i auru exotického malíře a cestovatele. Pomáhal mu také pořádat domácí večírky – Soirees familiales et artistiques, kterými si Rousseau brzy získal oblibu mladých pařížských umělců. Do jeho skromného bytu docházel Apollinaire, Delaunay, Picasso, Braque, Vlaminck, Guerin a mnozí další. Všichni jeho návštěvníci byli téměř o třicet let mladší, v Rousseauově přítomnosti však pociťovali zvláštní touhu žít naplno a poznat pravého ducha doby. Rousseau pro ně představoval čistého člověka nezkaženého penězi a korupcí moderního světa. Americký malíř Max Weber o Rousseauovi napsal: „Setkání s Rousseauem nezapomenu do konce života, cítil jsem se v přízni bohů, protože jsem mohl poznat nejvíce inspirující a nejdražší osobnost Paříže... Poznal jsem člověka, umělce a básníka, jehož přátelství a rad si nesmírně vážím a cením. Zvláštním posvátným dojmem soukromí byl ochráněn od snobství a předstírání, které zaplavilo svět umění doby...“

V září roku 1910 se Rousseau nešťastně pořezal do nohy, svému zranění ale nevěnoval žádnou pozornost. Rána se mu brzy zanítila a Rousseau dostal otravu krve. Téměř v komatu byl následně převezen do pařížské neckerské nemocnice, kde zemřel sám 4. září 1910. Jeho pohřbu se zúčastnilo sedm lidí.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate