Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Théodore Rousseau
Barbizonští  
Realismus  
Díla:
Duby v roklině u Apremontu
Krajina s oráčem
Les u Fontainebleau I.
Les u Fontainebleau II.
Les u Fontainebleau, ráno
Torrent end Auvergne et reteune
Vesnice Becquigny
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1812 - † 1867, Francie, 

Francouzský malíř Pierre Étienne Théodore Rousseau se narodil 15. dubna 1812 v Paříži v rodině krejčího. Jako malý chlapec byl Rousseau poslán na dobrou internátní školu do Auteuil, na venkovské předměstí Paříže. Také rád trávil čas se svým strýcem malířem Pierre-Alexandrem Pau de Saint-Martinem, se kterým často maloval podle přírody v lesíku Compiègne.

Rousseau se měl původně na přání svých rodičů stát účetním a také byl poslán na pilu v La Barre, malém městečku ve východní Francii, kde se měl zaučovat. Místo, aby se probíral čísly, daleko více upřednostňoval pochůzky po lese, kde hledal inspiraci pro obrazy, které pak maloval v čase volna. Po roce se vrátil do Paříže, kde mu jeho rodiče doporučili, aby se věnoval studiu k přijímacím zkouškám na École Polytechnique, chtěli totiž, aby se věnoval spíše kariéře inženýra než chudého umělce. Rousseau našel více pochopení u svého strýce, který ho doporučil ke studiu u svého kolegy Jeana-Charlese-Josepha Rémonda, kterého však mladý Rousseau pro jeho tradicionalistické nauky příliš neuznával. Místo toho se sám vracel skicovat do přírody a obzvláště si oblíbil Fontainebleau. Následovně Rousseau pracoval v ateliéru portrétisty Guillaume Guillon-Lethièrea, který ho však také nijak zásadně neovlivnil.

I když byl Rousseauův otec zpočátku proti jeho rozhodnutí stát se malířem, brzy si uvědomil potenciál svého syna a ve všem jeho snažení ho podporoval, což bylo v té době mezi umělci a jejich otci spíše neobvyklé. V roce 1830 Rousseau opět odešel na venkov, kde sbíral různé inspirace a nové zkušenosti. Po svém návratu ve svém maličkém ateliéru na půdě v šestém patře domu číslo osm na Rue Taitbout v Paříži namaloval svůj obraz Paysage, site d'Auvergne (Krajina u Auvergne), který byl v roce 1831 také přijat v Salonu, nicméně žádné významné uznání nenásledovalo.

V roce 1834 byl Rousseau znovu přijat do Salonu, ale se stejným výsledkem jako před dvěma roky. V roce 1836 pak vystavil další svůj obraz L’Allée des Châtaigniers (Kaštanová alej), tentokrát rozměrnější a dynamičtější, nicméně byl opět nemilosrdně odmítnut. Byl následně systematicky odmítán až do roku 1848, kdy se mu podařilo opět uspět. V těchto těžkých dobách ho podporoval nejen jeho otec, ale oblíbil si ho i novinář známý pod přezdívkou Thoré, který ho popisoval jako jakéhosi všemi odmítaného hrdinu, Le Grand Refusé. Je jakýmsi paradoxem, že právě v době zamítnutí Rousseau namaloval svá největší a nejznámější díla, která pak vystavoval po reorganizaci Salonu v roce 1848.

Na Salonu 1848 byl Rousseau odměněn první cenou a peněžitou odměnou 1.500 franků, zatímco jeho nejlepší přítel a souputník Jules Dupré byl jmenován rytířem Čestné legie. Zklamaný Rousseau za tímto oceněním viděl nečestné politikaření, a tak se s Duprém i přes jejich dlouholeté přátelství rozkmotřil. Svůj titul rytíře Čestné legie dostal Rousseau 16. července 1852.

V roce 1848 se Rousseau také trvale usadil v Barbizonu, kam předtím dojížděl pouze na krátké pobyty. Tam pak s delikátností a opravdovostí začal malovat své krajiny, které se poté začaly také prodávat. Rousseau se pomalu začínal dostávat do povědomí kritiky, veřejnosti i svých malířských kolegů. Kolem sebe pak vytvořil tzv. Barbizonskou školu malířů, jejích posláním bylo malovat krajiny a scenérie nepřikrášlené a podle skutečnosti.

Rousseau byl ve své tvorbě inspirován obrazy Jacoba van Ruisdalea a dalších holandských krajinářů i díly Johna Constabla. Rousseau usiloval o osobnější a neakademizující styl krajinářství ve francouzském malířství, jeho zájem o proměny barev ve světle se stal inspirací pro pozdější tvorbu impresionistů. Jeho obrazy byly jaksi melancholické, snad odrážely jeho časté pocity neuznání. Často na svých obrazech pracoval velmi dlouho, jeho přítel Millet se zmiňoval o tom, že mnohdy nerozpoznal, že jeho obraz je už dokončený a nepotřebuje další práci.

V roce 1853 se Rousseau zúčastnil Všeobecné výstavy (Exposition Universelle) v Paříži, kde vystavil všechny svoje odmítnuté obrazy z posledních dvaceti let. Tato výstava se stala senzací a vynesla mu uznání, i když bohužel ne dlouhodobé. Když totiž Rousseau v roce 1861 uspořádal v pařížském Hôtelu Drouot velkou aukci svých obrazů, prodal se z nich pouhý zlomek. Rousseau byl natolik zklamán, že nějakou dobu dokonce uvažoval o trvalém odchodu do Amsterdamu, Londýna nebo New Yorku. Jinak si Rousseau na svůj osud nestěžoval, mezi svými přáteli byl pro svůj stoický klid dokonce znám jako Père Tranquille, tichý otec.

Ani v osobním životě Rousseau moc štěstí neměl – jeho manželka Elisa, rozená Grosová, která měla dlouhá léta duševní problémy, zešílela, jeho stárnoucí otec potřeboval jeho pomoc a sám Rousseau byl pronásledován neustálou chudobou. Když pak v roce 1863 navštívil Alpy, onemocněl zápalem plic, a když se vrátil do Barbizonu, neměl žádné peníze a trpěl nespavostí, která mu ubírala mnoho sil. V srpnu roku 1867 také utrpěl mrtvici, která znehybněla jeho pravou ruku. Když pak o několik dní později Rousseaua navštívil Puvis de Chavannes, aby mu předal jmenování důstojníkem Čestné legie, našel jen nemocného a umírajícího malíře. Na podzim Rousseau utrpěl ještě několik mrtvic.

Rousseau zemřel v přítomnosti svého dlouholetého přítele Jeana-Françoise Milleta ve věku padesáti pěti let 22. prosince 1867 v Barbizonu.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate