Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Peter Paul Rubens
Baroko  
Realismus  
Díla:
Albert a Nicolaes Rubensovi
Andromeda
Autopotrét
Bacchus
Bathsheba u fontány
Cupid zhotovující svůj luk
Hlava Medúzy
Judita s hlavou Holofernésovou
Kleopatra
Kožešina (Het Pelsken)
Kupid jedoucí na delfínu
Madona v květinovém věnci
Mučednictví Sv. Šebestiána
Mučednictví Sv. Štěpána
Nicolaes Rubens
Opilý Herkules
Panna obdivující dítě Ježíše
Panna s dítětem
Panna s dítětem v girlandě květin
Parisova volba
Perseus osvobozující Andromedu
Portrét Anny Rakouské
Portrét markýzy Brigidy Spinoly Dorii
Portrét mladého učence
Poslední přijímání Sv. Františka
Rubens, jeho manželka Helena Fourment a jejich syn Peter Paul
Slaměný klobouk
Sv. Augustin
Svatá rodina se Sv. Annou
Tři Grácie I.
Tři Grácie II.
Tři kříže
Triumf Pravdy
Ukládání do hrobu I.
Ukládání do hrobu II.
Ukřižovaný Kristus
Umělec a jeho první manželka Isabella Brantová v altánku ze zimolezu
Venuše a Adonis
Venuše u zrcadla
Vincenzo II. Gonzaga, princ na Mantui
Zuzana a starší
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1577 - † 1640, Holandsko, 

Rubensovým otcem byl významný protestant a soudce Jan Rubens, který v roce 1568 uprchl i se svou manželkou Mariou, rozenou Pypelincksovou, z Antverp do Kolína nad Rýnem před pronásledováním vojsky španělského vévody z Alby za války o nezávislost. Jan Rubens se v Kolíně nad Rýnem stal rádcem a milencem protestantky Anny Saské, druhé manželky Viléma I. Oranžského, a v roce 1570 se usadil na jejím dvoře v Siegenu. Poté, co se na jeho poměr skrze její těhotenství přišlo, byl Jan Rubens uvězněn, i když mu později byla udělena milost. Několik měsíců po jeho uvěznění, se 28. června 1577 v Siegenu narodil také jeho syn Peter Paul.

V roce 1578 se rodina Rubensových vrátila zpět do Kolína nad Rýnem, kde v roce 1586 zemřel Jan Rubens. O dva roky později se malý Rubens se svou matkou a třemi sourozenci vrátili zpět do Antverp, kde byli vychováváni v katolické víře. Z malého Rubense tak vyrostl oddaný katolík, který měl později vytvořit celou řadu hluboce náboženských obrazů.

V Antverpách se desetiletému Rubensovi dostalo klasického vzdělání, společně se svým bratrem Philipem byl zapsán na jezuitskou školu, kde studoval latinu a antickou literaturu. V roce 1590 se však vdávala jeho sestra Blandina, a tak byla jeho matka nucena jeho školní docházku ukončit, aby si mohla dovolit sestře vystrojit věno. Mladý Rubens pak byl vyslán na dvůr hraběnky z Lalaingu, vdovy po bývalém guvernéru Antverp, kde se stal pážetem.

Když bylo Rubensovi čtrnáct let, vstoupil do malířské dílny místního nepříliš známého malíře a svého vzdáleného příbuzného Tobiase Verhaeghta. Následně studoval v dílnách mistra Adama van Noorta a Otta van Veena, ale studoval také dřevoryty Hanse Holbeina mladšího a dalších. V roce 1598 byl přijat do místního cechu malířů. Jeho osobní styl však měl možnost vyvíjet se až o dva roky později, když odešel do Itálie, kam ho doprovázel jeho společník a první student Deodatus del Monte.

Za dobu strávenou v Itálii Rubens studoval antické sochy a mistrovská díla vrcholné renesance. Nejdříve pobýval v Benátkách, pak na dvoře v Mantui, kde se těšil přízni vévody Vincenza I. Gonzagy, po papežovi druhého největšího vlastníka uměleckých sbírek v Itálii. S jeho finanční podporou pak cestoval do Říma a pak také do Florencie, kde studoval hlavně klasické řecké a římské sochařství. Svému mecenáši Gonzagovi také doporučil umění Caravaggia a pro dominikánský řád ve svých rodných Antverpách rovněž nakoupil několik nádherných obrazů s náboženskou tématikou. Za svého pobytu v Římě Rubens dokončil svou první zakázku na oltář pro kostel Santa Croce di Gerusalemme.

V roce 1603 byl Rubens Vincenzem I. Gonzagem vyslán na dvůr španělského krále Filipa III., kterému měl doručit vzácné dary. Při pobytu u krále měl také možnost prohlédnout si jeho rozsáhlou sbírku děl Titiana a Rafaela, kteří měli na jeho vlastní umění rovněž velký vliv. Tato diplomatická mise byla pro Rubense úspěšná nejen jako pro vyslance, ale také jako pro malíře neustále hledajícího inspiraci.

Do Itálie se Rubens vrátil v roce 1604, dále pokračoval ve službách Gonzagů v Mantui, ale pobýval také v Janově (ve službách bohatého bankéře papeže, Monsignora Jacopa Serry) a Římě, kde pracoval hlavně na portrétních zakázkách. Začal se také zajímat o italskou architekturu, pracoval na skicách italských paláců a dalších významných staveb. V Římě Rubens pracoval hlavně na náboženských zakázkách, mezi které patřil například vysoký oltář pro nový kostel Santa Maria in Vallicella, na kterém zachytil kromě Panny Marie s dítětem také Sv. Řehoře a celou řadu významných místních svatých. V Římě měl také možnost bydlet společně se svým bratrem Philipem, který pracoval jako knihovník kardinála Ascania Colonny, člena jedné z nejvýznamnějších a nejbohatších římských rodin.

V Itálii se Rubens nejen inspiroval pracemi tamních malířských mistrů, ale také navázal celou řadu významných kontaktů s předními osobnostmi Itálie, se kterými do konce svého života také udržoval korespondenci. Rovněž doufal, že bude mít možnost se znovu do Itálie vrátit, nicméně další cesta se mu už nepoštěstila.

Domů do Antverp Rubense přivedla v říjnu 1608 až těžká nemoc jeho matky, která však bohužel zemřela ještě před jeho příjezdem. Dalším závazkem, který ho držel mimo Itálii, bylo zvláštní pověření stát se v září 1609 dvorním malířem a vyslancem španělského regenta arcivévody Alberta a jeho manželky infantky Isabelly, dcery španělského krále Filipa II. Toto postavení mu umožnilo zřídit si v Antverpách dílnu a vyhnout se placení daní a cechovních poplatků. Jeho diplomatické výhody mu umožnily přístup do světa vládnoucí třídy, Rubens se dokonce stal důvěrníkem arcivévodkyně Isabelly, kterým zůstal až do její smrti v roce 1633.

Rubens byl ve své době jednou z předních osobností katolické Evropy – mluvil plynně francouzsky, německy, italsky, latinsky a španělsky. Svým vytříbeným chováním a vzděláním se dokonale hodil na pozici vyslance i všeobecně oblíbeného malíře.

3. října 1609 se Rubens oženil s Isabellou Brantovou, dcerou významného antverpského měšťana a humanisty Jana Branta. O rok později se pak přestěhoval do domu, který si sám navrhl a kde si také zařídil vlastní malířskou dílnu. Ve svém domě měl svoje sbírky uměleckých předmětů ze svých cest, sbírku mincí i svou rozsáhlou knihovnu vzácných svazků. V jeho ateliéru ho často navštěvovali jeho žáci a přátelé, mezi které patřil i známý portrétista Anthony van Dyck, a spolupracovníci Frans Snyders, který pro Rubense maloval zvířata, a Jan Brueghel starší (Sametový Brueghel), u kterého se Rubens inspiroval jeho květinami a flórou.

Na šíření Rubensovy slávy se podílel i jeho přítel Balthasar Moretus, který vlastnil jakési malé vydavatelství, ve kterém vydával Rubensovy grafiky a ilustrace. Rubens sám byl autorem jen několika málo rytin, jinak je pro něj vytvářeli různí specializovaní umělci.

Od roku 1621 se Rubens více věnoval svým diplomatickým posláním, kdy pracoval hlavně pro španělské Habsburky. Cestoval po celém Holandsku, byl vyslán na královské dvory do Španělska a Anglie. Svých cest opět využil i jako umělec, byl uznáván a zaměstnáván mnoha šlechtickými rody. Byl dvakrát pasován rytířem, poprvé v roce 1624 španělským králem Filipem IV. a pak v roce 1630 anglickým králem Karlem I. V roce 1629 získal čestný titul mistra umění na univerzitě v Cambridgi.

Na počátku roku 1622 byl Rubens povolán Marií Medičejskou, manželkou zesnulého francouzského krále Jindřicha IV. a matkou vládnoucího krále Ludvíka XIII., aby namaloval dva rozsáhlé alegorické cykly, které by oslavovaly ji a jejího zesnulého manžela. Tyto obrazy měly být zavěšeny v Lucemburském paláci v Paříži, nicméně Rubens dokončil pouze polovinu zakázky – jednadvacet rozměrných pláten. Marie Medičejská byla z Francie vyhnána svým synem Ludvíkem XIII. a nakonec zemřela v Kolíně nad Rýnem, ve stejném domě, ve kterém kdysi jako dítě žil Rubens.

V roce 1628 Rubens odešel na osm měsíců do Madridu, opět na diplomatickou misi, spojenou s několika zakázkami pro Filipa IV. a několik dalších španělských šlechticů. Spřátelil se také s Filipovým dvorním malířem Diegem Velázquezem, se kterým chtěl následující rok odjet na společnou studijní cestu do Itálie. Rubens byl však později zaneprázdněn a tak Velázquez nakonec do Itálie odjel sám.

Kolem roku 1630 přišel do Rubensova umění nový prvek – jeho paleta se jakoby rozjasnila a i tematicky u něj došlo ke změně. Mnozí kritikové se domnívají, že k tomu došlo po studiu Titianových děl, existuje však i další možnost. V roce 1630 se třiapadesátiletý Rubens po smrti své první ženy oženil, a to se šestnáctiletou dívkou Hélène Fourment, dcerou sestry své zesnulé manželky. Rubensova díla pak přímo zářila lyrickou jemností a vytříbeností křivek a tvarů. Aby Rubens dosáhl těchto efektů, užíval bohaté barvy inspirované barvami benátských mistrů Titiana a Veroneseho.

Rubens byl jedním z největších mistrů barokního realismu a světového umění vůbec. Jeho delikátní práce se štětcem a barvou a jeho hluboce emocionální kompozice mu získaly pověst největšího barokního malíře na sever od Alp. Vytvářel oltáře, portréty, krajiny, obrazy s historickou, mytologickou i alegorickou tématikou, ve kterých dovedně spojil umělecké tradice Itálie a svého rodného Nizozemí, kterými nevídaně oživil středověké umění. Rubensovy plnoštíhlé ženy sice nejsou ideálem dnešní doby, nicméně jejich dynamické formy byly ideálem krásy a ženství baroka, které Rubens svým uměním zosobňoval.

V roce 1635 Rubens zakoupil usedlost u Antverp zvanou Château de Steen (Het Steen), kam se následně odstěhoval a kde strávil zbytek svého života.

Rubens zemřel na dnu ve věku šedesáti tří let 30. května 1640 v Antverpách. Byl pohřben v tamním kostele Sv. Jakuba. Zanechal po sobě osm dětí – tři z jeho manželství s Isabellou a pět z manželství s Hélène, poslední z dětí se narodilo osm měsíců po jeho smrti.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate