Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Josef Váchal
Expresionismus  
Symbolismus  
Secese  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
České stránky Josefa Váchala
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1884 - † 1969, Česká republika, 

Český malíř, grafik a spisovatel Josef Váchal se narodil 23. září 1884 v Milavči u Domažlic jako nemanželské dítě podučitele Josefa Šimona Aleše – Lyžce (bratrance Mikoláše Alše) a Anny Váchalové. Brzy po jeho narození byl statek rodiny Váchalových prodán v exekuci a jeho matka odešla do Prahy, kde byla zaměstnána jako služebná. Malý Váchal v té době dva roky pobýval u své babičky a strýce ve Velvarech. Jeho matka se v Praze provdala za obuvníka Karla Hlaváčka, který neměl malého Váchala nijak zvlášť rád a byl příčinou napětí mezi Váchalem a jeho matkou. Pak malý Váchal žil u svých prarodičů Alšových v Písku. Tam také chodil do měšťanské školy, gymnázium však nedokončil.

V roce 1898 se Váchal přestěhoval do Prahy, kde za přímluvy svého otce nastoupil do učení ke známému knihaři Waitzmannovi do jeho dílny v Náprstkově ulici. Docházel na průmyslovou školu, kde si doplňoval formální vzdělání. Začal také navštěvovat svého strýce Mikoláše Alše, který ho začal seznamovat se světem umění. Zajímal se o spiritismus a mystiku, které ovlivnily nejen jeho smýšlení, ale také jeho celoživotní tvorbu. Poznal i anarchismus, se kterým sympatizoval hlavně skrze své karikatury a parodické kresby, což vyvolalo různé neshody s jeho mistrem.

V roce 1902 se Váchal stal ve Waitzmannově dílně knihařským dělníkem, nicméně daleko více ho zajímalo jeho vlastní umění a debaty s umělci v různých pražských hostincích. Stal se členem Theosofické společnosti v Praze, která se scházela k různým spiritistickým seancím například v ateliéru Ladislava Šalouna. V roce 1904 odešel z Prahy do Bělé pod Bezdězem, kde prošel jakýmsi duchovním uvědoměním a konečně se rozhodl věnovat se plně umění. V září onoho roku pak na doporučení svého strýce Mikoláše Alše nastoupil na soukromou uměleckou školu Aloise Kalvody, kde studoval celkem sedm měsíců. Pak přešel do soukromé malířské figurální školy Rudolfa Béma, kde studoval do jara 1906. Navštívil i rozsáhlou výstavu Edvarda Muncha, který ho svou tvorbou rovněž zásadně ovlivnil.

V roce 1906 si Váchal v Nerudově ulici na Vinohradech pronajal vlastní ateliér, kde začal vytvářet svoje první olejomalby a kde i nadále pracoval na svých kresbách tuší, řezbách, prvních knižně vydaných ilustracích i erotických námětech. Ze svého dědictví po babičce si pak zakoupil lis na tisk leptů, barvy a rámy. Ve svém novém ateliéru v Kladské ulici si pak sestavil vlastní lis na dřevoryty.

30. července 1910 Váchal se společně s Emilem Pacovským, Františkem Koblihou a Janem Konůpkem dohodl na založení umělecké Skupiny SURSUM, která byla oficiálně založena 1. listopadu a která byla inspirována duchovním symbolismem v umění. V této době se Váchal seznámil se studenty patologie, kteří mu umožnili navštěvovat patologický ústav, kam pak docházel za inspirací. V roce 1911 si zakoupil tiskařský stroj, na kterém tiskl svoje knihy i dřevoryty.

31. března 1913 se Váchal oženil s Mášou Pešulovou. V tomto období se zajímal o staré knihy, studoval také barokní literaturu v Strahovské knihovně a knihovně Národního musea. 28. ledna 1915 se Váchal přestěhoval do nového ateliéru v Tyršově (dnešní Žitomirské) ulici ve Vršovicích, kde pracoval až do roku 1940. Začal také experimentovat s různými psychedeliky a drogami, které ovlivnily jeho vnímání reality a potažmo i jeho tvorbu. 1. června 1915 byl odveden do armády, narukoval 17. srpna do Plzně, nicméně byl po čtyřech dnech pro celkovou slabost propuštěn. 16. listopadu znovu narukoval do Plzně a následujícího roku v lednu byl přidělen do muniční kolony ve Vídni, poté byl nosičem munice na frontě u Rombonu.

V bojích první světové války zažil Váchal mnoho silných zážitků, které rovněž ovlivnily jeho tvorbu, byl hospitalizován pro celkovou nervovou slabost. Při ofensivě rakouské armády pobýval na severu Itálie, kde se setkal s dalšími poměrně traumatickými skutečnostmi. Byl hlídačem válečných zajatců, ze kterých mu dva utekli, a tak byl za trest přeložen na frontu k sapérům a poté do týlu do skladu potravin. Dobu svého působení v armádě popsal ve své knize Malíř na frontě.

Někdy kolem roku 1918 se Váchal seznámil s Annou Mackovou, která se po smrti jeho manželky Máši v roce 1922 stala jeho celoživotní družkou. Po návratu z války také začal docházet na schůzky Voselrunku (Volné sdružení neodvislých českých výtvarníků), Společnosti pro psychická studia, v červnu 1919 vstoupil na krátkou dobu do sociálně demokratické strany, byl členem Společnosti pro pěstování všeobecných vědomostí Život, Volné myšlenky a Ohnivý keř.

Zajímavým Váchalovým projektem byla ve 20. letech 20. století výzdoba domu jeho přítele a úředníka na odpočinku Josefa Portmana, který byl velkým obdivovatelem jeho umění. Tento dům se nachází v Litomyšli a je jako Portmoneum zrekonstruovaný a přístupný veřejnosti.

24. prosince 1922 zemřela na tuberkulózu Váchalova manželka Marie, se kterou se Váchal ještě dlouho chtěl spojit prostřednictvím spiritistických seancí. V roce 1924 dokončil a vydal Krvavý román, svoje nejvýznamnější dílo, které vzniklo původně jako Váchalova obhajoba kouzla neskutečných příběhů pokleslého lidového čtení. V roce 1931 Váchal dokončil v jedenácti výtiscích další svoje rozsáhlé a významné dílo Šumava umírající a romantická, ve které použil úžasné půlmetrové dřevoryty, tištěné v 544 barvách. Obrazy byly doprovázeny jeho básnickou oslavou mizejících krás Šumavy.

V prosinci 1934 se konala Výstava dřevorytce Josefa Váchala, na které Váchal vystavil svých 253 prací, které vytvořil od roku 1909. Tato výstava měla bohužel jen malý ohlas a byla pro Váchala velkým osobním zklamáním. Na konci roku pak Váchal odjel do Hradce Králové, kde odvolal plánované pokračování této výstavy. V mnoha následujících letech byla jeho tvorba plná zklamání nad poměry v české kultuře a nad nepřijetím jeho díla. Po roce 1936 se začal zabydlovat ve Studeňanech, kam se trvale přestěhoval v květnu 1940.

Ve Studeňanech Váchal pobýval jako v jakémsi vyhnanství, téměř se uzavřel před světem a věnoval se pouze své tvorbě. Po únoru 1948 byl natolik nespokojen s vývojem politické situace, že už nikdy nenavštívil Prahu. Trpěl nedostatkem potravin, musel si dokonce i odlévat svíčky, protože mu byla neustále vypínána elektřina. Jedinou jeho společnicí byla Anna Macková, která mu pomáhala s jeho těžkou životní i finanční situací. Například v roce 1961 byla v jeho domě zamořeném myšmi taková zima, že musel spát v kabátě, v roce 1962 neměl ani peníze na vodu, kterou pak získával z tajícího sněhu. V roce 1963 ho srazil motocykl, naštěstí nebyl zraněn nijak vážně. Zima 1964 byla pro Váchala natolik krutá, že mu v domě zamrzl vodovod.

Váchal se soustředil především na grafickou tvorbu, v níž se zařadil mezi nejvýznamnější české symbolisty. Jeho expresivně pojaté práce byly částečně podmíněné secesí, patřily do oblasti fantaskního a démonického umění, které bylo bezpochyby ovlivněno Váchalovým zájmem o spiritismus a věci mezi nebem a zemí. Jeho tvorba byla zosobněním dekadence počátku 20. století, zabývala se různými temnými a bizardními tématy pekla, utrpení i nemocí. Řezáním originálních tiskových desek Váchal vytvářel vlastní knihy jako rukodělné umělecké dílo s dřevorytovými ilustracemi a vyřezávaným písmem.

Na počátku roku 1969 Váchal ulehl na lůžko, kde ležel téměř bez péče a v nepořádku. Začátkem května získal titul zasloužilého umělce, což bylo vzhledem k tomu, jak byl režimem a českou kulturní scénou odmítán, poněkud ironické. 4. května zemřela v novopacké nemocnici Anna Macková.

Váchal zemřel 10. května 1969 ve Studeňanech, byl pohřben 15. května v Radimi u Jičína do prostého hrobu ozdobeného dřevěným křížem.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate