Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Jan Vermeer van Delft
Baroko  
Díla:
Alegorie víry
Astronom
Dáma píšící dopis se svojí služebnou
Dáma se služebnou držící dopis
Dáma sedící u varhan
Dáma stojící u varhan
Dívka čtoucí dopis u otevřeného okna
Dívka s perlovou náušnicí
Dívka se sklenicí vína
Dojička
Geograf
Hodina hudby
Hráčka na kytaru
Koncert
Krajkářka
Kuplířka
Milostný dopis
Pijící dáma s pánem
Pohled na Delft
Portrét mladé ženy
Spící žena
Ulice v Delftu
Umělcův atelier (Alegorie malířství)
Vermeerovy podpisy
Voják a smějící se dívka
Žena s loutnou u okna
Žena s perlovým náhrdelníkem
Žena v modrém čtoucí dopis
Žena vážící perly
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1632 - † 1675, Holandsko, 

Holandský malíř Jan (také Johannes nebo Joannis) Vermeer van Delft se narodil 31. října 1632 v Delftu jako druhé dítě v rodině obchodníka s obrazy Reijniera Janszoona Vose a jeho manželky Digny Baltens. Jeho otec od roku 1631 provozoval v Delftu hospodu U létající lišky, o deset let později zakoupil zájezdní hostinec Mechelen. Byl také obchodníkem s obrazy, byl dokonce členem cechu Sv. Lukáše. Přátelil se s mnoha umělci, především Balthasarem van der Astem, Pieterem Steenwyckem a Pieterem Groenewegenem, kteří hojně navštěvovali jeho dům a pravděpodobně také ovlivnili nadšení mladého Vermeera pro umění.

Ve stejném roce jako Vermeer se v Delftu narodil i Antonie van Leeuwenhoek (1632 až 1723), který se v průběhu svého života věnoval různým optickým zkoumáním s mikroskopy a učinil i několik zajímavých objevů. Byl velmi blízkým Vermeerovým přítelem a později se stal exekutorem jeho majetku.

Není jisté, v jaké malířské dílně se Vermeer naučil malovat, mohl být pravděpodobně studentem Carla Fabritiuse nebo Leonaerta Bramera, nebo dost dobře mohl studovat u některého ze známých svého otce. Po smrti otce v roce 1652 Vermeer pravděpodobně zdědil jeho hostinec i obchod s uměním.

5. dubna 1653 si Vermeer ve vesničce Schipliuden vzal za manželku Catherinu Bolnes, dceru Marie Thins, která byla od počátku proti jejich sňatku – Vermeerův otec byl totiž v té době v tíživé finanční situaci, zatímco Maria Thins byla finančně velmi dobře zajištěna. Druhým a zřejmě i pravděpodobnějším důvodem jejího nesouhlasu byla jejich rozdílná náboženská vyznání: Vermeer byl protestant a Catherina byla katolička. Při vyřešení těchto sporů hrál významnou roli svědek svatebního obřadu, malíř Leonaert Bramer, který tuto nepříjemnou situaci uklidnil. 29. prosince 1653 se Vermeer stal členem malířského cechu Sv. Lukáše.

Vermeer se svou manželkou žili po svatbě krátce v hostinci Mechelen, který patřil jeho otci. Pak se přestěhovali do rozlehlého domu Marie Thins v Oude Langendijk. Maria Thins žila odděleně od svého manžela Reyniera Bolnse (vlastníka cihelny), avšak měla vysoký příjem z nemovitostí a různých majetkových podílů, po smrti své sestry Cornelie v roce 1661 také zdědila několik zemědělských usedlostí. Vermeer se svou rodinou obýval horní polovinu jejího domu, svou dílnu měl v podkroví, kde měl těžký dubový stůl, který je vidět na několika jeho obrazech, kůží potažená křesla a samozřejmě stojany na obrazy a palety. Vermeer v té době byl relativně spokojený, měl dostatek zakázek a neměl problémy postarat se o svoji rodinu. Jeho manželka Catherina mu postupně porodila čtrnáct dětí – čtyři z nich zemřely ve velmi útlém věku, dospělosti se dožili Maria, Elisabeth, Cornelia, Aleydis, Beatrix, Johannes, Gertruyd, Franciscus, Catharina, a Ignatius.

Protože Vermeer maloval průměrně dvě až tři plátna za rok, je pravděpodobné, že pokračoval v práci svého otce a živil se také prodejem umění. Prodejem děl jiných malířů než vlastní malířskou činností by zřejmě vydělal mnohem více, přesto se vždy při podepisování oficiálních listin označoval za malíře. V letech 1662 až 1663 a pak 1670 až 1671 dokonce získal v malířském cechu funkci hoofdmana, děkana cechu. Svá plátna Vermeer nemaloval pro otevřený trh, ale spíše pro mecenáše, kteří dokázali ocenit jeho práci. Mezi nejznámější patřil Jacob Dissius, malíř z Delftu, který vlastnil celkem devatenáct Vermeerových pláten.

Vermeer byl mistrem harmonických domácích žánrových výjevů z každodenního života. Pracoval velmi pomalu a pečlivě, používal jasné a zářivé barvy, které aplikoval v zajímavých kompozicích světla a stínu. Jeho oblíbenými barvami byla čekankově modrá a okrová. Vermeerovy obrazy vyzařují tajemnou krásu, jíž byl Vermeer mistrem. Je pravděpodobné, že ve své tvorbě používal cameru obscuru, kterou dosahoval precizních kompozic a perspektivy, nicméně žádné jeho nákresy či skici se do dnešní doby nezachovaly.

Vermeerova pozdější léta byla zastíněna jeho tíživou finanční situací, dostal se do dluhů a byl nucen si vypůjčovat velké částky peněz. V roce 1672 propukla válka mezi Nizozemím a Francií a francouzské jednotky Ludvíka XIV. pronikly do severních částí země, což mělo na Vermeera zničující účinek. Jako jedna z posledních možností, jak zabránit francouzským vojskům v dalším postupu, bylo otevření hrází, což ovšem způsobilo zatopení mnoha oblastí včetně zemědělských usedlostí Vermeerovy tchýně a jeho rodina tak ztratila pravidelný zdroj příjmů.

Tragickou situaci Vermeerovy rodiny ještě umocnil fakt, že Vermeerovi se nepodařilo prodat jediný obraz, což jeho manželka později popsala slovy: ‚Protože nemohl prodat jediný obraz a kvůli tomu, že jsme pro naše děti potřebovali moc peněz, které jsme pak nemohli splácet, upadl do tak těžkých chmur a bezmocnosti, že v průběhu dvou dnů pod tíhou okolností zemřel‘.

Vermeer byl pohřben 15. prosince 1675 do rodinného hrobu v Oude Kerk v Delftu. Vermeera přežilo jeho deset dětí, z nichž osm stále žilo s Catherinou. Pro Catherinu bylo nesmírně těžké vypořádat závazky Vermeera k jeho věřitelům a proto požádala soud v Haagu o soudní vyrovnání, ve kterém se zřekla jakéhokoliv dědictví pro své potomky. Poslední obrazy, které Catarina Bolnes po svém muži vlastnila a které byla nucena použít k vyrovnání dluhů u pekaře, byly Umění malířství a Dívka s perlovým náhrdelníkem.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate