Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Diego Velázquez
Baroko  
Realismus  
Díla:
Autoportrét
Calabacillas
Don Luis de Gongora y Argote
Filip IV.
Filip IV. jako lovec
Filip IV. v hnědém a stříbrném
Filip IV. ve fraze
Infant Felipe Prospero
Infanta Margarita
Infantka Margarita Teresa v modrých šatech
Infantka Margarita Teresa v růžových šatech
Innocent X.
Juan de Pareja
Královna Isabela
Kristus na kříži
Kristus v domě Marty a Marie
Las Meninas
Maria Teresa Španělská (se dvěma hodinkami)
Mars
Stará žena smažící vejce
Švadlena
Trpaslík Francisco Lezcano, zvaný El Nino de Vallecas
Večeře v Emauzích I.
Večeře v Emauzích II.
Venuše se zrcadlem (Rokeby Venuše)
Vulkánova kovárna
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1590 - † 1660, Španělsko, 

Španělský malíř Diego Rodríguez de Silva y Velázquez (někdy také Velásquez) se narodil roku 1590 v Seville, kde byl také 6. června onoho roku pokřtěn. Jeho otec João Rodrigues da Silva byl váženým lékařem portugalsko-židovského původu, jeho matka Jerónima Velázquez byla španělskou šlechtičnou. Jeho rodiče ho, stejně jako jeho pět mladších bratrů a sestru, vzdělávali v ideálech humanismu, jako malý chlapec se učil jazykům i filosofii. Ve svých jedenácti letech nastoupil do malířské dílny Francisca de Herrery, kde pobyl jeden rok.

Velázquez dále studoval v malířské dílně mistra Francisca Pacheca, který ho naučil hledat inspiraci v přírodě a jejích přirozených barvách. Pacheco měl rovněž dobré kontakty na královském dvoře, v jeho dílně se scházeli mnozí učenci, básníci i umělci, kteří tam debatovali o umění i filosofii, což mělo bezpochyby vliv i na mladého Velázqueze. Ve svých devatenácti letech se Velázquez oženil s dcerou svého mistra Juanou, která mu později porodila dvě dcery. V tom samém roce se Velázquez stal členem sevillského malířského cechu.

V první polovině dubna 1622 Velázquez odešel do Madridu, kam ho doporučil králův kaplan a rodák ze Sevilly Don Juan de Fonseca. Když pak v prosinci onoho roku zemřel dvorní malíř Rodrigo de Villandrando, Fonseca přesvědčil padesáti dukáty vlivného králova ministra vévodu Olivarese, aby se za Velázqueze přimluvil na dvoře. S pomocí přímluvy a Fonsecova portrétu na ukázku Velázquezova umění pak Velázquez získal svou první zakázku na královský portrét.

Král Filip IV. se nechal Velázquezem portrétovat 16. srpna 1623 a s výsledkem byl natolik spokojen, že Velázquezovi zajistil monopol na jeho portréty a následující rok mu přidělil tři sta dukátů na přestěhování Velázquezovy rodiny do Madridu. Velázquez se následně stal Filipovým dvorním malířem s platem dvaceti dukátů měsíčně se zajištěným ubytováním a dodatečnými platbami za namalované obrazy. V roce 1627 pak král udělil Velázquezovi titul královského dveřníka, spojenou s denním kapesným dvanácti réisů a devadesáti dukáty ročně na oblečení.

V září 1628 přijel do Madridu jako vyslanec Peter Paul Rubens, který se stal Velázquezovým dobrým přítelem. Společně trávili celé dny Rubensovy sedmiměsíční mise v královských sbírkách v Escorialu a Rubens nakonec Velázqueze přesvědčil, aby navštívil Itálii, kde by se seznámil s díly starých italských mistrů. Do Itálie se Velázquez vydal v roce 1629 a jeho cesta byla celá hrazena Filipem IV., což bylo na tu dobu velmi neobvyklé. I když tato cesta byla pro Velázquezovo umění zcela převratná, detaily o jejím průběhu nejsou známy.

V roce 1649 se Filip IV. rozhodl opět vyslat Velázqueze do Itálie. Důvodem k jeho cestě byla Filipova touha založit uměleckou sbírku ve Španělsku a Velázquez měl v Itálii nakoupit díla, která by pomohla v upevnění jejich statutu. Velázquez se na cestu vydal ve společnosti svého sluhy a učedníka Juana de Pareji, navštívili Janov, Milán, Benátky i Modenu. Zakoupili celou řadu děl Titiana, Tintoretta i Veroneseho a Velázquez v Modeně pro tamního vévodu také namaloval celkem tři portréty. Pak Velázquez odešel do Říma, kde získal portrétní zakázku od papeže Inocenta X., za kterou byl následně odměněn medailí a zlatým řetězem. V roce 1651 se Velázquez na žádost krále vrátil do Madridu, kam s sebou přivezl i celou řadu uměleckých děl pro královy sbírky.

Ve službách krále Filipa IV. Velázquez namaloval mnoho významných portrétů krále a jeho rodiny, byl prakticky neustále po králově boku, aby v situacích kolem krále mohl nacházet inspiraci a udržet si jeho přízeň. Králových portrétů namaloval více než čtyřicet, maloval i jeho první manželku Alžbětu Bourbonskou a jejich děti, hlavně pak jejich nejstaršího syna Dona Baltasara Carlose, namaloval i mnoho portrétů Filipovy druhé manželky Marie-Anny Rakouské. V roce 1656 Velázquez namaloval svůj slavný obraz Las Meninas (Dvorní dámy), na kterém zachytil infantku Margaritu, nejstarší dceru Marie-Anny Rakouské. Toto dílo se stalo jedním z Velázquezových pokladů hlavně díky mnoha pohledům a jakémusi tajemství, které vyzařuje. Za své služby králi byl Velázquez v roce 1659 odměněn Řádem Santiaga, který ho povýšil do šlechtického stavu.

Velázquez maloval i různé žánrové obrazy podle italského zvyku na tmavý podklad s výrazným užitím šerosvitu, které pak pod vlivem Rubense zjasnil užitím světlejších barev. Svým pojetím světla Velázquez vytvořil zcela nový náhled na barokní umění a zařadil se tak mezi největší osobnosti realistického malířství. Velázquez je považován za jednoho z největších portrétistů všech dob, svou tvorbou ovlivnil celou řadu nastupujících generací malířů Evropy, především pak Édouarda Maneta, který ho označoval za svou největší inspiraci.

Velázquez měl na rozdíl od dobových zvyklostí malou rodinu – se svou manželkou Juanou (1602 až 1660) měl pouze dvě dcery. Jeho mladší dcera Ignacia de Silva Velázquez y Pacheco zemřela ještě jako nemluvně, jeho starší dcera Francisca de Silva Velázquez y Pacheco (1619 až 1658) se v roce 1633 provdala za malíře Juana Bautistu Martíneze del Maza, který byl hlavně díky svému tchánovi úspěšným dvorním malířem se zakázkami od krále a penzí 500 dukátů v roce 1640 a 700 dukátů v roce 1648. V roce 1647 byl jmenován inspektorem prací v paláci.

V červnu 1660 byl Velázquez vyslán do Baskicka, kde měl dohlížet na dekorace při příležitosti svatby Marie Terezie Španělské a Ludvíka XIV., kterou měl být stvrzen mír mezi Španělskem a Francií. Do Madridu se vrátil 26. června, 31. července onemocněl horečkou. V předtuše blízké smrti sepsal svou poslední vůli, jejímž vykonáním pověřil svou manželku a svého přítele Fuensalidu, který byl královským knihovníkem.

Velázquez zemřel 6. srpna 1660 v Madridu, byl pohřben v hrobce Fuensalidů v kostele San Juan Bautista. O osm dní po něm byla po jeho boku pohřbena i jeho manželka. Kostel San Juan Bautista byl v roce 1811 zničen francouzskými vojsky a místo Velázquezova posledního odpočinku není známo.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate