Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Paolo Veronese
Renesanční umění  
Manýrismus  
Díla:
Alegorie Moudrosti a Síly
Autoportrét
Daniele Barbaro
Isabella Guerrieri Gonzaga Canossa
Iseppo a Adriano da Portovi
Judita s hlavou Holofernese
Kázání Sv. Jana Křtitele
Křest Krista
Livia da Porto Thiene se svou dcerou Porziou
Lukrécie
Mars a Venuše sjednoceni láskou
Mars svlékající Venuši
Mrtvý Kristus podpírán dvěma anděli
Mystický sňatek Sv. Kateřiny
Nalezení Mojžíše
Pietà
Pokušení Sv. Antonína
Portrét Alessandra Vittorii
Portrét Benáťanky (La Belle Nani)
Portrét hraběte Giuseppe da Porta s jeho synem Adrianem
Ukládání Krista do hrobu
Venuše a Adonis
Vidění Sv. Heleny
Vzkříšení Krista
Zuzana při koupeli
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1528 - † 1588, Itálie, 

Italský malíř Veronese se narodil jako Paolo Caliari nebo Cagliari roku 1528 ve Veroně, podle které získal i svoji přezdívku. Byl synem kameníka Gabriela Cagliariho a jeho manželky Catheriny. Jako čtrnáctiletý nastoupil ke studiu malířství pod vedením místního mistra Antonia Badileho, kterému pomáhal na mnoha jeho zakázkách pro oltářní cykly. Z Badileho dílny Veronese odešel někdy kolem roku 1544, někdy kolem roku 1548 krátce pobýval v Mantui a roku 1553 se usadil v Benátkách.

Na počátku svého působení v Benátkách Veronese spolupracoval s architektem Sanmichelim, pro kterého maloval v jeho církevních budovách vysoce úspěšné fresky. První jeho významnější zakázkou byla rozsáhlá olejomalba (454 x 874 cm) Slavnost v domě Šimonově. Na této zakázce pracoval s přestávkami až do roku 1570 a možná vyrušení či nesoustředěnost se podepsaly také na jejím celkovém zpracování, které bylo spíše roztěkané. V době, kdy pracoval na tomto obraze, pracoval také na výzdobě pro villu Barbaro, kterou právě dokončil známý architekt Andrea Palladio pro váženou benátskou rodinu Barbarů. Jeho fresky vycházely z ideálů humanismu a byly na nich zachyceny i portréty členů rodiny. Tento Veroneseho počin byl ukázkou dokonalé spolupráce mezi architektem a malířem a pomohl Veronesemu k jeho pozici jednoho z nejvyhledávanějších malířů Benátek. Slávou ho předčili pouze Titian a Tintoretto, od kterých se Veronese lišil hlavně svým nevšedním užitím barev.

Další významnou Veroneseho zakázkou byla Svatba v Káni, kterou namaloval v letech 1562 až 1563 opět ve spolupráci s architektem Palladiem pro refektář kostela San Giorgio Maggiore. Jeho výjev zobrazoval biblické téma zasazené do soudobých benátských reálií, zachycoval více než stovku postav, mezi kterými Veronese namaloval svůj portrét a zachytil i svoje kolegy Titiana a Tintoretta.

Veronese dokázal výtečně využívat barvy, hlavně pak kombinace světlých tónu a bohatých odstínů jasných barev. Veronese byl mistrem vyprávění příběhu, ať již na alegorická, historická nebo náboženská témata. Z jeho zpracování tématu byl znát vliv antického ideálu krásy, Veronese si zakládal hlavně na detailním vypracování bohatých kostýmů, kožešin a klenotů.

Vedle elegantně oděných hlavních postav obrazů se na Veronesových plátnech setkávaly společnosti dvořanů, hudebníků, vojáků, koní, psů nebo opic, většinou v prostředí magické monumentální architektury nebo malebné krajiny poblíž Benátek. Jeho obraz Poslední večeře (více než 5 x 12 m), který namaloval pro zadní stěnu refektáře basiliky di San Zanipolo, kde měla nahradit původní shořelé plátno od Titiana, ho však v červenci 1573 přivedl před inkvizici – když byl požádán, aby obhájil přítomnost ‚psů, opilých německých vojáků, žertovných trpaslíků a jiných podobných hloupostí‘ na svém obraze, Veronese odpověděl, že k tomu použil ‚stejného oprávnění, které přeje básníkům a bláznům‘. Jen o vlásek tehdy unikl označení za kacíře.

V roce 1565 se Veronese oženil s dcerou svého starého mistra Badileho Elenou, se kterou měl později čtyři syny a jednu dceru. Vedl velkou rodinnou dílnu, kde kromě něj pracoval ještě jeho bratr Benedetto a jeho synové Carlo a Gabriele. Veronese neměl žádné přímé následovníky, nicméně z jeho tvorby a použití barev bezpochyby vycházeli například Peter Paul Rubens nebo Giovanni Battista Tiepolo.

Veronese zemřel 19. dubna 1588 v Benátkách.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate