Italský malíř Veronese se narodil jako Paolo Caliari nebo Cagliari roku 1528 ve Veroně, podle které získal i svoji přezdívku. Byl synem kameníka Gabriela Cagliariho a jeho manželky Catheriny. Jako čtrnáctiletý nastoupil ke studiu malířství pod vedením místního mistra Antonia Badileho, kterému pomáhal na mnoha jeho zakázkách pro oltářní cykly. Z Badileho dílny Veronese odešel někdy kolem roku 1544, někdy kolem roku 1548 krátce pobýval v Mantui a roku 1553 se usadil v Benátkách.

Na počátku svého působení v Benátkách Veronese spolupracoval s architektem Sanmichelim, pro kterého maloval v jeho církevních budovách vysoce úspěšné fresky. První jeho významnější zakázkou byla rozsáhlá olejomalba (454 x 874 cm) Slavnost v domě Šimonově. Na této zakázce pracoval s přestávkami až do roku 1570 a možná vyrušení či nesoustředěnost se podepsaly také na jejím celkovém zpracování, které bylo spíše roztěkané. V době, kdy pracoval na tomto obraze, pracoval také na výzdobě pro villu Barbaro, kterou právě dokončil známý architekt Andrea Palladio pro váženou benátskou rodinu Barbarů. Jeho fresky vycházely z ideálů humanismu a byly na nich zachyceny i portréty členů rodiny. Tento Veroneseho počin byl ukázkou dokonalé spolupráce mezi architektem a malířem a pomohl Veronesemu k jeho pozici jednoho z nejvyhledávanějších malířů Benátek. Slávou ho předčili pouze Titian a Tintoretto, od kterých se Veronese lišil hlavně svým nevšedním užitím barev.

Další významnou Veroneseho zakázkou byla Svatba v Káni, kterou namaloval v letech 1562 až 1563 opět ve spolupráci s architektem Palladiem pro refektář kostela San Giorgio Maggiore. Jeho výjev zobrazoval biblické téma zasazené do soudobých benátských reálií, zachycoval více než stovku postav, mezi kterými Veronese namaloval svůj portrét a zachytil i svoje kolegy Titiana a Tintoretta.

Veronese dokázal výtečně využívat barvy, hlavně pak kombinace světlých tónu a bohatých odstínů jasných barev. Veronese byl mistrem vyprávění příběhu, ať již na alegorická, historická nebo náboženská témata. Z jeho zpracování tématu byl znát vliv antického ideálu krásy, Veronese si zakládal hlavně na detailním vypracování bohatých kostýmů, kožešin a klenotů.

Vedle elegantně oděných hlavních postav obrazů se na Veronesových plátnech setkávaly společnosti dvořanů, hudebníků, vojáků, koní, psů nebo opic, většinou v prostředí magické monumentální architektury nebo malebné krajiny poblíž Benátek. Jeho obraz Poslední večeře (více než 5 x 12 m), který namaloval pro zadní stěnu refektáře basiliky di San Zanipolo, kde měla nahradit původní shořelé plátno od Titiana, ho však v červenci 1573 přivedl před inkvizici – když byl požádán, aby obhájil přítomnost ‚psů, opilých německých vojáků, žertovných trpaslíků a jiných podobných hloupostí‘ na svém obraze, Veronese odpověděl, že k tomu použil ‚stejného oprávnění, které přeje básníkům a bláznům‘. Jen o vlásek tehdy unikl označení za kacíře.

V roce 1565 se Veronese oženil s dcerou svého starého mistra Badileho Elenou, se kterou měl později čtyři syny a jednu dceru. Vedl velkou rodinnou dílnu, kde kromě něj pracoval ještě jeho bratr Benedetto a jeho synové Carlo a Gabriele. Veronese neměl žádné přímé následovníky, nicméně z jeho tvorby a použití barev bezpochyby vycházeli například Peter Paul Rubens nebo Giovanni Battista Tiepolo.

Veronese zemřel 19. dubna 1588 v Benátkách.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.