Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Rembrandt van Rijn
Baroko  
Realismus  
Díla:
Agatha Basová
Apoštol Pavel
Autoportrét I.
Autoportrét II.
Autoportrét v sametovém baretu a kožešinovém kabátě
Autoportrét, strnule hledící
Čtoucí umělcův syn Titus van Rijn
Danae
David přináší Goliášovu hlavu králi Saulovi
Faust
Hodina anatomie profesora Tulpa
Johannes Lutma
Koupající se Bathsheba
Koupající se žena (portrét Hendrickje)
Muž ořezávající brko
Noční hlídka
Portrét Nicolaese Rutse
Portrét Saskie s květinou
Portrét umělce u malířského stojanu
Saskia jako Flóra
Saskia van Uylenburgh
Sedící ženský akt
Stažený vůl
Sv. Pavel u svého psacího stolu
Svatá rodina
Umělcova matka jako věštkyně Hannah
Umělcův syn Titus
Velký autoportrét
Židovská nevěsta
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1606 - † 1669, Holandsko, 

Holandský malíř a rytec Rembrandt Harmenszoon van Rijn se narodil 15. července 1606 v Leidenu jako deváté dítě zámožného měšťana a mlynáře Harmena Gerritszoona van Rijna a jeho manželky Neeltge Willemsdochter van Zuitbroeck, dcery pekaře.

Mladý Rembrandt už jako dítě jevil nevšední nadání pro studium, a tak byl ve svých sedmi letech zapsán na latinskou školu a v roce 1620 dokonce docházel na katedru literatury univerzity v Leidenu. Literaturu však po roce zavrhl, aby se plně věnoval studiu malířství s leidenským malířem Jacobem van Swanenburghem, u kterého zůstal celkem tři roky.

V roce 1624 se Rembrandt přestěhoval do Amsterdamu, kde se šest měsíců učil malovat ve studiu Pietera Lastmana, velkého obdivovatele Caravaggia a nejlepšího holandského malíře své doby. V Lastmanově dílně si Rembrandt zamiloval biblická témata a historické náměty. Postavy v jeho dílech byly tehdy netradičně zachyceny v tajemných stínech, s novými nevídanými pocity a živými výrazy tváří.

Rok poté se Rembrandt opět vrátil do Leidenu, aby tam se svým o rok mladším přítelem Janem Livensem založil vlastní malířskou dílnu. Oba malíři se těšili nevšednímu obdivu všech měšťanů pro svůj vytříbený talent, techniku malby a hlavně pro své mládí – Rembrandtovi bylo v té době pouhých devatenáct let. V roce 1627 už Rembrandt ve své dílně začal zaměstnávat první učedníky, mezi kterými byl také Gerrit Dou.

Rembrandtův věhlas se začal šířit téměř nezastavitelnou rychlostí, a tak v roce 1632 přestěhoval svou dílnu do Amsterdamu, kde brzy získal velikou popularitu a nespočetné množství zakázek na nová díla. V Amsterdamu Rembrandt zpočátku bydlel v domě obchodníka s uměním Hendricka van Uylenburgha, kde se seznámil se Saskií van Uylenburgh, Hendrickovou sestřenicí. Saskia byla sirotkem, její otec jí však jako purkmistr v Leeuwardenu zanechal veliké jmění. Rembrandt se do Saskie hluboce zamiloval, a tak jejich zásnuby proběhly 5. června 1633 a 22. července rok poté byli spolu oddáni v místním kostele St. Annaparochie. Následujícího roku se Rembrandt stal občanem Amsterdamu a členem tamního malířského cechu.

Tato doba byla pro Rembrandta naplněna hlubokým osobním štěstím a profesionálním úspěchem, jeho rodina žila v blahobytu a jeho díla se prodávala za vysoké ceny. Jeho štěstí však netrvalo dlouho, z jeho dětí přežil pouze jeho poslední syn, Titus. Jeho první syn, Rumbartus, zemřel dva měsíce po narození v roce 1635, stejně jako jeho dcery, obě pojmenované Cornelie, v roce 1638 ve věku tří týdnů a 1640 ve věku jednoho měsíce. Navzdory těmto krutým ranám osudu však Rembrandt dál maloval svá nádherná plátna.

V lednu 1639 Rembrandt koupil výstavný měšťanský dům na ulici St. Antoniesbreestraat, později přejmenované na Jodenbreestraat (nyní tento dům slouží jako Rembrandthuis Museum). Dům zakoupil na hypotéku, měl cenu téměř třinácti tisíc guilderů a nakonec byl jedním z hlavních příčin pozdějších Rembrandtových finančních potíží. Rembrandt byl zcela ponořen do své práce a nedopřával si téměř žádný čas pro odpočinek a nejmenší potěšení, u stolu mu stačil krajíček chleba s kouskem sýra, zatímco se jeho díla prodávaly za nesmírné ceny a list čekatelů na nové obrazy byl takřka nekonečný.

Rembrandt však nevnímal nátlak okolí, pracoval svým vlastním tempem, vznešeně a osaměle, odcizen okolnímu světu a zcela oddán své vizi objevování světla a stínu. Bez ostychu vyjadřoval myšlenky do krajnosti a svoje představy svobodně přenášel na svá plátna. Objevil tak zcela nové umění Holandska, rozuměl jeho duchu. Umění portrétu nevyužíval jako statického obrazu tváře, nýbrž jako proniknutí do celé osobnosti modelu skrze neopakovatelné citové rysy a životnost. Hluboká vznešenost obrazu kontrastovala s jeho ošklivou napuchlou tváří a neupraveným oblečením zašpiněným barvami od neustálého otírání štětců.

14. července 1642 zemřela devět měsíců po narození Tituse pravděpodobně na tuberkulózu Rembrandtova milovaná manželka Saskia. Snad už v době Saskiiny nemoci se Rembrandt sblížil s Geertge Dircx, vdovou po trumpetáři a Titusovou chůvou, která ho však později vydírala. Rembrandtovi se nakonec podařilo dostat ji na dvanáct let do chudobince v Goudě, poté, co se dozvěděl, že pokoutně prodávala šperky, které kdysi náležely Saskii.

V roce 1649 se Rembrandt setkal s Hendrickje Stoffels, třiadvacetiletou služkou, která mu byla silnou oporou až do konce svého života. Rembrandt se však s Hendrickje nemohl oženit, neboť podle jednoho malého odstavce v Saskiině poslední vůli by svým sňatkem ztratil nárok na polovinu dědictví, a to si Rembrandt nemohl v té době finančně dovolit. I tak s Hendrickje měl v roce 1654 dceru Cornelii, což však znamenalo pro Hendrickje předvolání před soud reformované církve, kde se měla zodpovídat z toho, že ‚spáchala činy děvky s malířem Rembrandtem‘. K činu se přiznala a následně jí bylo zakázáno přijímat svátost. Rembrandt nijak potrestán nebyl, nebyl totiž členem reformované církve.

Rembrandt žil vysoce nad svoje poměry, rozhazoval peníze plnými hrstmi bez toho, aby se zajistil na doby nouze. Nakupoval umění a grafiky, sbíral různé cennosti, starožitnosti a kostýmy, které používal pro své obrazy. Do svých obrazů prý také drtil drahokamy, aby se více třpytily. Když se pak v roce 1656 ocitl na mizině, vyhnul se bankrotu právě prodejem svých cenností. Cena jeho pokladů však byla o mnoho vyšší než kolik za ně dostal, a tak peníze z dražby pomohly pouze dočasně.

Měšťácká veřejnost nesouhlasila s Rembrandtovým vztahem k Hendrickje a jejich spojení odsuzovala. Jeho obchodní úspěch proto klesal a Rembrandt se brzy dostal do značných finančních potíží. Musel vyhlásit bankrot, jeho dům na St. Antoniesbreestraat byl prodán a všechen jeho majetek byl vydražen a rozkoupen. Rembrandt musel dokonce na krátký čas se svou malou rodinou bydlet v hospodě Keyserskroona a později zakoupit domek v ulici Rozengracht.

Avšak jakkoliv nesnadná byla Rembrandtova finanční situace, jakkoliv byl zarmoucen ztrátou svých blízkých a krutostí lidí, Rembrandt nikdy nedovolil, aby protivenství přerušilo jeho práci. Nacházel inspiraci v nevyčerpatelném světě představ, kterým dával formu na plátně, žil vytvářením podvědomé touhy dosáhnout jemného sblížení s obrazem nikoliv v metafyzické nostalgii nebo mysticismu, nýbrž jako hluboce procítěné zkušenosti v lidské a pozemské citovosti s věčnou hodnotou.

Po vyhlášení bankrotu se Rembrandt ocitl v zoufalé situaci – nesmyslný zákon radních mu zakazoval prodávat jeho díla. Hendrickje a Titus se mu všemožně snažili pomoci, v roce 1660 dokonce založili vlastní společnost pro prodej umění a zaměstnávali Rembrandta jako jejich hlavního dodavatele. Tato společnost byla velkou Rembrandtovou podporou až do smrti Hendrickje v červenci 1663. Rembrandtův syn Titus zemřel v roce 1668 a zanechal po sobě malou dcerku.

I přes svoje finanční potíže byl Rembrandt stále vyhledávaný mnohými slavnými a urozenými osobnostmi té doby, v roce 1667 například navštívil jeho dům toskánský velkovévoda Cosimo III. Medičejský.

Zcela osamocený a zchudlý Rembrandt ve své zašlé slávě zemřel v úterý 4. října 1669 v Amsterdamu ve věku 63 let. Byl pohřben v neoznačeném hrobě ve Westerkerk.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate