Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Leonardo da Vinci
Renesanční umění  
Díla:
Automobil
Autoportrét
Dáma s hranostajem (Cecilia Gallerani)
Hlava dívky
Hlava válečníka (Rudá hlava)
Hlava ženy
Isabella d'Este
Kresba torza a paží
Kresba ženského torza
Létající stroj
Madona s dítětem se Sv. Annou a malým Sv. Janem
Madona s karafiátem
Madona ve skalách
Madonna Litta
Mona Lisa (La Gioconda)
Pět karikatur hlav
Portrét dámy zvané La Belle Ferronniere
Portrét Gianevry Benci
Portrét hudebníka
Poslední večeře Páně
Proporce lidské postavy
Směšná hlava
Studie embryí
Studie hlav
Studie koně I.
Studie koně II.
Studie koní pro Bitvu u Anghiari
Studie pěti směšných hlav
Studie pohlavního aktu a mužského pohlavního orgánu
Studie pro Madonu s přadenem
Studie pro Poslední večeři
Studie proporcí hlavy a očí
Studie působení světla na profil hlavy
Studie rukou
Studie s kočkami, drakem a ostatními zvířaty
Sv. Jan Křtitel
Ženská hlava (La Scapigliata)
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1452 - † 1519, Itálie, 

Narození Leonarda da Vinci zastírají tajemné okolnosti – narodil se 15. dubna roku 1452 ve Vinci v Itálii jako nemanželský syn notáře Sera Piera a Cateriny, manželky Acattabriga di Piera del Vacca da Vinci. Nedochovaly se žádné zápisy o jeho dětství, a tak jsou jeho raná léta pouhou legendou. Můžeme se jen domnívat, že vyrůstal v rodině své matky. O mladém Leonardovi se ví, že byl příjemného vzhledu a byl tak silný, že mohl ohýbat železné pruty.

První úřední zápis o Leonardovi pochází z roku 1467, kdy vstoupil do umělecké dílny italského sochaře Verrochia, které bylo centrem aktivního uměleckého života Florencie. Další úřední dokument o Leonardovi je z roku 1476, a to z důvodu uvěznění pro homosexuální přestupky na veřejném místě.

Leonardo byl člověk všestranných zájmů, není však příliš snadné zrekonstruovat jeho tvorbu a inspiraci. Mladý malíř strávil nějaký čas ve Verrochiově dílně, kde s ním pracoval také mladý Botticelli a Perugino. Není však jisté, zda Leonardo byl přímo Verrochiovým žákem, neboť i když byl Verrochio velký sochař a reformátor, nebyl malíř. Matoucí okolnosti jsou také desítky obrazů podepsané Verrochiem. Jako jedno z vysvětlení se udává, že mistr jako vlastník celého studia často podepisoval díla svých žáků. Verrochio byl mužem širokého rozhledu, se znalostí matematiky a hudby – intelektuálních kvalit, které se později staly typickými pro Leonarda. Verrochiovy sochy byly neodmyslitelným základem pro Leonardovu stylistickou a teoretickou experimentaci a jemnou hru světla a stínu.

První práce, o které lze s jistotou prohlásit, že je Leonardova, je ‚Kresba krajiny‘, datovaná rokem 1473. Nikdy v historii umění nebyla žádná první práce umělce naplněna tak silnou osobností génia, tak originální a komplexní jako v této kresbě, která v sobě nese základy zásadní změny v historii umění.

V roce 1478 Leonardo opustil Florencii a přestěhoval se do Milána. Zároveň se tak zbavil pravidel Akademie, která ho považovala za nevzdělance a neuznávala jeho umělecký styl. V těchto letech kolem sebe shromáždil skupinku žáků a přátel, kteří mu zůstali věrni až do konce jeho života. Ve Florencii by nikdy takový obdiv nenašel, neboť jeho styl byl v té době nesmírně novátorský a konzervativní skepticismus Florenťanů mu nikdy nemohl poskytnout uznání, které si plně zasloužil.

Leonardův styl byl plný nesrovnatelné rovnováhy mezi vůlí umělce a silnými poetickými city, naplněný jedinečným mysticismem gest. Leonardo odmítal geometrickou formu perspektivy. Aby vytvořil hluboký pohled do krajiny v obraze, využíval volně kompozice nekonečných vztahů všech živých organismů zobrazených na plátně. Ve svých obrazech vyjadřoval vnitřní dynamiku postav v esovitém tvaru těla, který se tak stal jedním ze základních modelů pro všechny klasické postavy šestnáctého století. Jeho postavy také budily dojem strážců a svědků tajemství esence lidstva a vesmíru. Leonardo tak vytvořil jedinečný jazyk génia své doby.

V Miláně kolem roku 1483 Leonardo započal svoje studium aerodynamiky a fyziky, anatomie, meteorologie, astronomie a kosmografie. Zajímal se o matematické teorie Pythagora, které si brzy osvojil a učinil je základem svých vlastních vědeckých bádání a vytváření harmonických vztahů mezi svým obrazem a divákem. Znalost získaná skrze vědecké bádání byla využita ke zvýšení životnosti předmětu a dramatickému efektu celé kompozice. Umění a věda se pro Leonarda staly nerozlučnými hodnotami.

V roce 1495 Leonardo započal práci na Poslední večeři Páně. Užíval nové techniky s temperou a olejem. Tato volba se však ukázala jako nešťastná, neboť dílo brzy chátralo – už v polovině šestnáctého století bylo popsáno jako úplně zničené a tak Poslední večeře Páně prošla nesčetnými opravami.

Leonardova kompozice obrazu vyzařuje tajemné, téměř esoterické rozměry, divák byl pozván do světa citu a nekonečné dynamiky světla. Volba barev se stala prostředkem popsání atmosféry, jemná kombinace světla a stínu vytvářela novou formu a podporovala představivost diváka. Postavy na plátně byly zobrazeny typicky renesančním stylem a ve svých kombinacích s pozadím získávaly na konečném dojmu monumentality a rovnováhy.

Leonardo se zabýval také sochařstvím, zachovalo se však málo soch na to, aby se dal posoudit jeho komplexní styl. Téměř všechny jeho sochy jsou nedokončené a většinou vlastně sloužily jako modely k malbám. Z Leonardových osobních záznamů však víme, že sám sebe považoval za stejně nadaného v malířství jako v sochařství, a to obzvlášť v obtížné technice odlévání z bronzu.

Nedochovala se žádná Leonardova architektonická díla, ze zlomku nespočetných analytických kreseb se ale dá usuzovat, že se Leonardo zaníceně zabýval teoretickým bádáním, jehož výsledkem byl architektonický ideál, který však pro svou naprostou praktickou nepoužitelnost nikdy nemohl být dokončen.

Všechny Leonardovy výtvarné práce se vyznačují jeho citem pro tvary lidského těla. Jakožto úspěšnému umělci mu byl udělen souhlas pitvat lidská těla v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii a později také v nemocnicích v Miláně a Římě. V letech 1510 až 1511 spolupracoval s doktorem Marcantoniem della Torre, se kterým pak připravil teoretické studie anatomie, pro které Leonardo vytvořil více než dvě stovky kreseb. Tato kniha byla vydána až v roce 1680, tedy celých 161 let po Leonardově smrti. Leonardo maloval jak celé lidské tělo, tak kostru, obnažené svaly, vnitřnosti a byl jedním z prvních malířů, kteří namalovali plod v děloze. Rovněž ho velmi zajímal vliv, který má na člověka hněv a další silné emoce, maloval také různé deformity a projevy nemocí ve tvářích lidí. Leonardo studoval také anatomii zvířat: dobytka, ptáků, opic, medvědů i žab, ovšem nejznámější jsou jeho kresby koní.

V roce 1500 se Leonardo vrátil do Florencie, kde pobýval s mnichy z řádu Santissima Annunziata. Poté se opět vrátil na několik let do Milána, pak do Říma a Francie, aby se nakonec usadil roku 1517 v Cloux poblíž Amboise ve Francii. Starý a paralyzovaný na pravou ruku, Leonardo pracoval hlavně na filosofických a vědeckých projektech. Cítil, že se jeho život schyluje ke konci, avšak jako protiklad vytvářel nádherné dynamické studie sil přírody, které budují a ničí vesmír. Jediným potěšením v jeho stáří mu byl jeho oblíbený žák Francesco de'Melzi, kterému Leonardo v poslední vůli odkázal většinu svých poznámek a sešitů. Zachovalo se jich pouze devatenáct, obsahujících však více než 3.500 stran popsaných a pokreslených po obou stranách.

Leonardova tvorba ve všech oblastech života se stala obrazem dokonalosti lidského ducha a mysli, jeho osobnost byla souhrnem kultury patnáctého století a heroldem nové doby. Leonardo byl jedním z největších malířů, které kdy svět poznal. Vystupuje z řady svou všestranností jako osamělý génius oslavený touhou po tvoření. Leonardo svou tvorbou přidal do myšlenkového, tvořivého a citového života lidstva nezapomenutelný nový rozměr.

Leonardo zemřel 2. května 1519 v Clos Lucé ve Francii. Byl pohřben v kapli Sv. Huberta na zámku v Amboise.


Konečná verze – 4. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate