Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Vincent van Gogh
Postimpresionismus  
Les artistes maudits  
Díla:
Autoportrait a l’estampe japonaise
Autoportrét jako umělec
Autoportrét se zavázaným uchem
Autoportrét ve slaměném klobouku
Autoportrét věnovaný Paulu Gauguinovi
Básníkova zahrada
Cafe Terrace na Place du Forum
Chodba v ústavu
Čtrnáct slunečnic ve váze
Cypřiše
Hvězdná noc
Hvězdná noc nad Rhônou
Japonaiserie: Strom
Joseph-Etienne Roulin
Kosatce
La Berceuse (Augustine Roulin)
Lidé pojídající brambory
Noční kavárna
Pole pšenice pod hrozícími mračny
Portrét Dr. Gacheta
Portrét otce Tanguyho
Pošťák Joseph Roulin
Pšeničné pole
Slečna Gachetová u piána
Ulice na vsi a schody s postavami
Van Goghův pokoj v Arles
Větvičky s mandlovými květy
Vue de Paris, prise de Montmartre
Zátiší s botami
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1853 - † 1890, Holandsko, 

Holandský malíř Vincent Willem Van Gogh se narodil 30. března 1853 v Groot-Zundertu, v Brabantské provincii Holandska v rodině knězů a prodejců umění. Jeho život, stejně jako jeho umění, jsou opředeny tajemstvím mýtu a šílenství. Van Gogh byl celý život pronásledován nezastavitelnou a neodvratitelnou kletbou osudu. Jeho matkou byla Anna Cornelia Carbentus a jeho otcem Theodorus van Gogh, který byl knězem holandské reformované církve. Byl pojmenován po svém dědečkovi a také po bratrovi, který se narodil přesně rok před ním mrtvý. Čtyři roky po van Goghovi se narodil jeho bratr Theo a van Gogh měl ještě bratra Cora a sestry Elizabeth, Annu a Wil.

Van Goghovo dětství a dospívání probíhaly zcela obyčejně. S uměním starých mistrů se mladý van Gogh poprvé setkal v šestnácti letech, kdy byl v Haagu zaměstnán v kanceláři obchodníka s obrazy Goupil & Cie. Obchodní záležitosti ho později zavedly do Londýna, kde byl ubytován v domě č. 87 na Hackford Road v Brixtonu. Zde se také o pět let později zamiloval do Eugénie Loyerové, dcery své domácí. S ní také zažil své první milostné zklamání, když Eugénie odmítla jeho nabídku k sňatku. Van Gogh byl následkem tohoto odmítnutí rozmrzelý a svoje pocity ventiloval i před svými zákazníky, až byl 1. dubna 1876 propuštěn.

Toto milostné zklamání pomyslně předznamenalo další fázi van Goghova života – hledání smyslu vlastní existence, jehož výsledkem se později stal jeho příklon k náboženství. Vrátil se do Anglie, aby tam bez nároku na odměnu učil na malé škole u zálivu Ramsgate a poté v Isleworthu. Snažil se malovat, ale také se obrátil k duchovnímu životu a později studoval teologii. V této snaze byl však stíhán smůlou, nesložil přijímací zkoušky na fakultu teologie na universitě v Amsterdamu a stejný výsledek ho čekal i při přijímacím řízení na Školu praktického náboženství v Bruselu v roce 1878.

Neúspěch však van Gogha neodradil. V letech 1880 až 1885 bydlel v hornickém městečku Borinage, kde se stal kazatelem. Tvrdohlavě zamítal vlastnictví jakéhokoliv majetku, byl pokorný a trpící a odmítal jakékoliv úlevy. Právě zimní pobyt v tomto prostředí plném chudoby a citového strádání hluboce ovlivnil jeho umělecké cítění a van Gogh zde našel své pravé poslání v umění. Domácí však několikrát v noci slyšel van Gogha, jak vzlyká, jeho chování nahlásil církevním autoritám a van Goghovi bylo následně zakázáno dále provozovat jeho povolání kněze, protože ukázáním své slabosti prý podrýval autoritu církve.

V Borinage se také van Gogh věnoval intenzivnímu studiu starého umění. Jeho vlastní obrazy pak měly přímý odkaz na tvorbu vlámských mistrů sedmnáctého století, byly stejně tmavé a plné barev země. Zachycovaly jeho hledání pravdy a společenské podmínky nejchudších dělníků v nejjemnějších dotycích s osobními pocity, jako prostředek pro přímé sdílení reality. Van Gogh věnoval pozornost detailům, neobyčejným rysům tváře, rukám a lidským výrazům, hluboce si uvědomoval problémy světa a společnosti.

Van Goghovy rodiče velmi znepokojovalo chování jejich syna a jeho otec dokonce jednu dobu zvažoval, že by ho nechal zavřít do ústavu pro choromyslné. V dubnu 1881 se tedy van Gogh rozhodl, že půjde žít k rodičům na venkov do Ettenu, kde pokračoval v malování – maloval hlavně portréty chudých vesničanů. V létě se také často a rád procházel se svou sestřenicí Kee Vos-Strickerovou, která byla o sedm let starší než on, měla osmiletého syna a nedávno ovdověla. Van Gogh ji požádal o ruku, nicméně byl zase nesmlouvavě odmítnut. Van Gogh se o Kee ještě několikrát pokusil, ale jeho rodiče i rodina jeho lásky jeho snahy odsuzovali a považovali za pošetilé, což se opět podepsalo na van Goghově nepříznivém duševním stavu.

Svoje poslední pouta k realismu zlomil van Gogh svými návštěvami Paříže. Rebelská Paříž ho naplnila nadšením, van Gogh objevil rozdílné techniky francouzských impresionistů a také inspirativní japonské grafické listy. V japonském umění našel cestu k přiblížení symbolu a barev s novou perspektivou, se svou jemnou přirozeností úplným protikladem klasických pravidel západního světa. Jeho plátna se stala jasnější, atmosféra lehčí a nánosy barvy nebyly v jeho dílech z tohoto období tak výrazné. Van Gogh v této době vytvořil nepřeberné množství obrazů se studiemi květin, japonského umění a scén Paříže. Jako výsledek svého nadšení také přivedl do svého domu starou prostitutku Clasinu Marii Hoornickovou zvanou Sien a jejích pět dětí s úmyslem zachránit je od jejich nešťastného osudu, což se mu však nepodařilo a tak opět upadl do hluboké deprese. Když se o tomto jeho vztahu dozvěděl jeho otec, okamžitě van Gogha přesvědčoval, aby vztah ukončil. Van Gogh se se Sien nakonec asi po roce rozešel a Sien se vrátila k prostituci, aby se nakonec v roce 1904 utopila v řece Scheldt.

Za svého pobytu v Nuen v roce 1884 se van Gogh věnoval malování venkovanů. Na podzim se seznámil se Margot Begemannovou, která byla dcerou jeho souseda a která byla o deset let starší než van Gogh. Velmi se sblížili, chodili spolu malovat a nakonec se do sebe zamilovali. Obě jejich rodiny však byly proti jejich manželství a tak se Margot pokusila o sebevraždu otravou strychninem.

V listopadu 1885 se van Gogh usadil v Antverpách, kde si pronajal malý byt na Rue des Images, kde také maloval. V této době měl velmi málo peněz a téměř nejedl. Protože neměl žádné vitamíny, trpěl velkými problémy se zuby, které se mu uvolňovaly z dásní. V této době také začal pít absint a léčil se na syfilidu.

V březnu 1886 se van Gogh přestěhoval do Paříže, kde nejdřív bydlel společně se svým bratrem na Rue Laval na Montmartru a později na 54 Rue Lepic jen o kousek dál. V Paříži se seznámil s Émile Bernardem, Paulem Signacem a Henri de Toulouse-Lautrecem, se kterými ho pojil zájem o barvy a myšlenky impresionismu. V listopadu 1887 se van Gogh seznámil s Paulem Gauguinem, který v té době právě přišel do Paříže.

21. února 1888 se van Gogh uchýlil do ústraní v Arles. Smířil se se svým nezastavitelným osudem a zároveň si tak vytříbil svůj vlastní výrazový svět. Jeho život byl plný napětí, stejně jako jeho obrazy hýřil jedinečným rytmem světa, s přírodou jako základní jednotkou hmoty, pulsujícím pohybem povrchu třpytivých symfonií orchestru barev a linií v silných symbolických dynamických tazích štětce.

23. října 1888 za van Goghem přijel do Arles Gauguin. Po jedné z jejich prudkých hádek 23. prosince, téměř jako gesto proti sobě, jako trest za svoji opozici proti příteli, který utekl před jeho slabou osobností, si van Gogh odřezal břitvou ucho, umyl ho a zabalil do kapesníku. Následně ho pak předal vrátnému nevěstince jako dar pro jednu z prostitutek.

Jedinou podporu a útěchu v jeho temném životě naplněném utrpením dával van Goghovi jeho bratr Theo. Van Gogh mu napsal nespočetně osobních dopisů, naplněných silnými city, nehasnoucím nadšením a neobyčejnou láskou hraničící s mytickou oslavou života a umění. Dopisy Theovi se staly van Goghovým deníkem a jeho přímým oslovením světa.

Od května 1889 do května 1890 van Gogh přebýval v útulku pro choromyslné v Saint-Remy a v Auvers. Podlehl tam neúprosnému napětí, potřeba překonat vlastní osobnost se pro něj stala tou nejvyšší posedlostí – to vše však bylo nezbytně nutné k tomu, aby se stal symbolem a legendou sebevyjádření na plátně. Zmatek, nepokoj a jeho zlomená osobnost hluboce poznamenaly jeho obrazy – každý kámen, každý lísteček a klas připomínaly jeho utrpení a zoufalost lidské existence. Mystický symbolismus jeho myšlenek obsahoval impulsy k vymámení se z okovu starých konvencí. Jeho plátna byla naplněna chaosem planet a těžkého ducha, chvěním listů topolu v dynamických pohybech štětce, jako tajemný náznak tragického konce v životě plném bolesti a smutku. Smutnou ironií osudu bylo, že za van Goghova života bylo prodáno pouze jediné plátno – Červené víno, a to pouhý rok před jeho smrtí. Celkem van Gogh namaloval více než 900 pláten a nakreslil více než 1.100 kreseb.

V květnu 1890 odešel van Gogh do Auvers, kde našel vítězství sebevyjádření, jehož cenou byl jeho vlastní život. I když svůj zdravotní stav konzultoval se doktorem Paulem Gachetem, stále více a více propadal svým depresím. Nikdy však sám sebe nelitoval ani nešetřil svoje zdraví, nekompromisní touha zničila jeho lidskou osobnost a vedla ho do jeho posledního pečlivě naplánovaného gesta násilného zničení.

Van Gogh se po dlouhém uvažování 27. července 1890 zastřelil revolverem ranou do prsou v osamělých polích u Auvers. Zemřel o dva dny později, byl pohřben na hřbitově v Auvers. Jeho bratr Theo zemřel 25. ledna 1891, po bratrově boku byl pohřben v roce 1914.


Konečná verze – 17. 7. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate