Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Alfred Stieglitz
Fotografie  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1864 - † 1946, USA, 

Mistr fotoaparátů Alfred Stieglitz se narodil 1. ledna 1864 v Hobokenu v New Jersey v rodině Edwarda Stieglitze a Hedwig Ann, rozené Wernerové, bohatých německých židovských emigrantů. Stieglitz byl nejstarším z šesti dětí. Jeho rodina nejprve žila v Highland Falls ve státě New York, a když bylo malému Stieglitzovi sedm let, přesídlili na Upper East Side na Manhattanu v New York City. Stieglitze odmalička fascinovalo fotografování, vždy když byl fotografován, žádal fotografa, aby s ním mohl jít do temné komory a sledovat proces vývoje fotografií. Rád také poslouchal svého strýce Adolpha Wernera, který byl profesorem literatury na City College of New York.

V roce 1879 začal Stieglitz studovat na City College of New York, jeho studia však byla v roce 1881 přerušena rozhodnutím jeho otce vrátit se zpět s celou rodinou do Německa, kde by jeho dětem bylo umožněno nejlepší možné vzdělání. Stieglitz byl tedy zapsán na reálné gymnázium v Karlsruhe a po ukončení studií navštěvoval berlínskou Technische Hochschule. Tam studoval nejdřív mechanické inženýrství, brzy se však zaměřil na studium techniky a kompozice fotografie. Od svého otce také dostával závratně vysoké kapesné 1.200 dolarů měsíčně, které mu umožnilo žít velmi pohodlný život. Koupil si svůj první fotoaparát a školní prázdniny trávil cestováním po celé Evropě a experimentováním se svým fotoaparátem.

V dobách studia na univerzitě Stieglitz také začal psát do různých fotografických časopisů a účastnil se fotografických soutěží. Prázdniny roku 1887 strávil ve Spojených státech na pronajaté farmě Oaklawn poblíž Lake George ve státě New York, kterou později koupil, aby tam strávil mnohá léta a vyfotografoval tam většinu nejvýznamnějších prací. Po návratu do Německa začal Stieglitz vystavovat a psát pojednání o kompozici fotografie. Získal také mnohá ocenění a medaile, kterých za celý svůj život nakonec posbíral přes sto padesát.

V roce 1890 v New Yorku zemřela při porodu Stieglitzova sestra Flora. Jeho rodiče si přáli, aby se vrátil do New Yorku, aby byl s rodinou. Stieglitz se zpočátku do Spojených států vrátit nechtěl, považoval je totiž za kulturně zaostalé, nicméně když mu otec pohrozil odebráním kapesného, do New Yorku nakonec odjel. S pomocí svého otce si pak založil vlastní fotografický ateliér Photochrome Engraving Company, který se však neustále nacházel před krachem. Stieglitz se také stal členem společnosti Society of Amateur Photographers of New York a v roce 1893 byl přijat na místo šéfredaktora časopisu American Amateur Photographer, kde působil následující tři roky. Jeho poněkud nesmiřitelný autoritativní styl se však nelíbil jeho kolegům, a tak byl Stieglitz nakonec nucen rezignovat.

16. listopadu 1893 se Stieglitz na naléhání rodičů oženil s Emmeline Obermayerovou, zvanou Emmy, která byla sestrou rodinného přítele a obchodního partnera Joe Obermayera. Stieglitz později napsal, že svou manželku nikdy nemiloval a že spolu po svatbě nespali nejméně rok. Dále se zmínil o tom, že jeho sňatek pro něj byl finančně velmi výhodný, protože jeho otec v té době ztratil hodně peněz obchodováním na burze a Emmy měla dědictví po svém otci, který byl majetným majitelem pivovaru. Svého rozhodnutí oženit se Stieglitz brzy litoval, neboť se Emmy takřka nezajímala o umění a kulturu a tudíž mu jako zcela praktická žena nemohla porozumět. Díky kapesnému, které Stieglitz dostával od Emmy, si mohl dovolit nepracovat a věnovat se pouze fotografii.

V roce 1894 v New Yorku existovaly dva fotografické kluby, které si získaly Stieglitzovu pozornost – Society of Amateur Photographers a New York Camera Club. Oba tyto kluby zastávaly spíše tradiční přístup k fotografii a oba měly značné finanční potíže. V květnu 1896 se Stieglitzovi podařilo oba kluby spojit v jeden – Camera Club of New York. V následujícím roce mu byla nabídnuta pozice presidenta klubu, které se však Stieglitz vzdal, musel by totiž pracovat spíše administrativně. Místo toho však přijal funkci vicepresidenta, ve které se podílel na vytváření uměleckého programu klubu. V červenci 1897 také začal vydávat prestižní časopis klubu Camera Notes, kde publikoval svoje myšlenky a náměty k inovaci na poli fotografie. Tento časopis se brzy stal nejznámějším a nejprestižnějším časopisem, který se zabýval fotografií coby uměleckou formou a její estetikou, a který publikoval díla nejlepších fotografů světa.

27. září 1898 se narodila Stieglitzova dcera Katherine, známá jako Kitty. Ani její narození Stieglitze s jeho manželkou Emmy nesblížilo, oba žili oddělenými životy, i když stále pod jednou střechou.

Několik následujících roků bylo pro Stieglitze velmi obtížných, členové Camera Clubu totiž neustále protestovali proti jeho inovativním opatřením a nesouhlasili s tím, jak vede časopis Camera Notes. Tyto velmi stresující epizody se také podepsaly na jeho zdraví, v roce 1900 se nervově zhroutil a strávil celé léto rekonvalescencí u Lake George. Po svém návratu ze své pozice šéfredaktora Camera Notes rezignoval, ne kvůli zdravotním problémům, ale kvůli tmářství členů Camera Clubu.

V prosinci 1901 Stieglitz začal organizovat první výhradně fotografickou soutěžní výstavu – dosud totiž byli fotografové na soutěžích posuzováni hlavně porotou složenou z malířů, kteří měli sice umělecké vidění, ale nedokázali ocenit také techniku fotografie. Tato výstava byla otevřena v březnu 1902 a Stieglitz ji nazval Photo-Secession. Stieglitz se touto výstavou otevřeně distancoval od Camera Clubu i jeho zpátečnických principů. Výstava byla velkým úspěchem a zadostiučiněním a motivovala ho k pořádání dalších výstav a nakonec i k otevření vlastních galerií, ale také k vydávání nezávislého časopisu Camera Work, který víceméně nahradil Camera Notes.

Stieglitz v této době horečnatě pracoval na svém časopise, dokonce prý podle svých slov osobně zabalil a poslal více než třicet pět tisíc výtisků, psal bezpočet článků, pořádal výstavy ve Spojených státech i v zahraničí, osobně schvaloval grafickou podobu časopisu včetně těch nejmenších detailů. V roce 1904 se opět nacházel na prahu duševního i fyzického vyčerpání, a tak se rozhodl odjet na rekonvalescenci do Evropy. Jako pravý workoholik si však na cestě naplánoval celou řadu různých setkání a výstav a po svém příjezdu do Berlína se opět zhroutil. Zbytek cesty strávil návštěvami příbuzných a fotografováním.

Po příjezdu do New Yorku Stieglitz opět začal neúnavně pracovat – 25. listopadu 1905 otevřel svou výstavní síň Little Galleries of the Photo-Secession na 291 Fifth Avenue v New Yorku, kde vystavoval sto fotografií od třiceti devíti fotografů. Výstava byla obrovským úspěchem, navštívilo ji téměř patnáct tisíc návštěvníků.

V lednu 1907 se Stieglitz stal také propagátorem moderního umění, to když vystavil kresby a akvarely mladé malířky Pamely Coleman Smithové. Její inovativní kresby do Stieglitzovy galerie přilákaly tolik návštěvníků, že se Stieglitz rozhodl podporovat také mladé umělce, ke kterým cítil silné sympatie, neboť stejně jako on museli bojovat proti tmářství tradicionalistů. I přes úspěchy na poli umění však Stieglitz nevydělával žádné peníze, náklady za něj vždy platila jeho manželka Emmy. Na čas dokonce musela být uzavřena jeho síň Little Galleries, aby byla v únoru 1908 znovuotevřena pod názvem 291. Dalším Stieglitzovým výstavním místem byla The Intimate Gallery v místnosti číslo 303 na 489 Park Avenue, otevřená od prosince 1925 do května 1929, a galerie An American Place v místnosti číslo 1710 na 509 Madison Avenue, která fungovala od prosince 1929 do června 1946, obě v New Yorku. V roce 1913 byl Stieglitz zvolen čestným předsedou přelomové výstavy Armory Show, která do Spojených států přinesla abstraktní umění.

V lednu 1916 Stieglitz poprvé uviděl práce o dvacet čtyři let mladší malířky Georgie O'Keeffové, které ho natolik zaujaly, že se rozhodl vystavovat je, a připadalo mu zdlouhavé shánět její povolení. O'Keeffová se o své vlastní výstavě doslechla od své přítelkyně, a tak se rozhodla odjet do New Yorku a Stieglitze konfrontovat, Stieglitz ji však přemluvil a ona nakonec s jejich vystavením souhlasila. Poskytl jí také podporu a přesvědčil ji, že by měla ve svém jemně abstraktním umění pokračovat, což O'Keeffovou velmi potěšilo. Následující jaro ji také pozval do New Yorku, v dubnu onoho roku vystavil deset z jejích kreseb uhlem ve své slavné avantgardní Galerii 291 a o rok později uspořádal O'Keeffové její první samostatnou výstavu. Od roku 1917 také Stieglitz O'Keeffovou fotografoval v různých pózách i jako akt, a v únoru 1921 vystavil celkem pětačtyřicet jejích fotografií v Anderson Galleries, což vzbudilo velké pozdvižení.

Na jaře 1918 Stieglitz O'Keeffové nabídl finanční podporu, pokud zůstane malovat v New Yorku, což O'Keeffová nadšeně přijala, a navíc jí poskytl bydlení v neobývaném bytu své neteře. Jeho manželství se ocitlo v troskách, už kvůli tomu, že se Stieglitz často vychloubal, že se miloval s O'Keeffovou pokaždé, když ji vyfotografoval. Za první dva roky jejich známosti nafotografoval více než dvě stovky snímků různých částí jejího těla, za celou dobu jejich soužití takových snímků vyfotografoval více než pět set. Ke krachu Stieglitzova manželství přispělo také to, že ho jeho manželka Emmy překvapila v jejich domově, kde právě fotografoval nahou O'Keeffovou. Stieglitz se poté k O'Keeffové odstěhoval a žil s ní.

V roce 1924 Emmy konečně podepsala rozvodové papíry a Stieglitz začal nutit O'Keeffovou k sňatku. O'Keeffová zpočátku prohlašovala, že když spolu stejně žijí od roku 1918, je úřední sňatek zbytečný, ale nakonec 11. prosince 1924 svolila. Bylo jí sedmatřicet let, Stieglitzovi šedesát. Po svatbě O'Keeffová začala malovat svoje obrovské květiny a společně se Stieglitzem se přestěhovala do jejich nádherného bytu ve třicátém patře hotelu Shelton na Manhattanu.

Vztah Stieglitze a O'Keeffové byl dynamický a plný vášní, i když Stieglitz trpěl srdeční chorobou a musel se šetřit. Byl také velkým hypochondrem, což bylo pro jeho okolí často velmi nesnesitelné. Poté, co O'Keeffová v roce 1929 navštívila Santa Fé, rozhodla se stále více času trávit v Novém Mexiku. Velká krize v jejich vztahu nastala po tom, co měl Stieglitz poměr s bohatou dědičkou Dorothy Normanovou. Stieglitz tehdy uspořádal výstavu, na které ukázal fotografie mladé Dorothy vedle stárnoucí O'Keeffové. O'Keeffová se cítila podvedena tím, že Stieglitz ukázal veřejnosti jejich soukromí, upadla do deprese a poté se nervově zhroutila. Zotavovala se v Newyorské nemocnici, aby vyšla jako silná osobnost a umělkyně, Stieglitze nakonec přežila o celých čtyřicet let.

Stieglitz se nevšedním způsobem zasloužil o popularizace fotografie jakožto uměleckého prostředku. Fotografii povýšil na úroveň jiných uměleckých forem, jako bylo malířství či sochařství, svou tvorbou ovlivnil nastupující generaci nejen fotografů, ale i umělců zabývajících se jinými obory. Byl neúnavným bojovníkem za fotografii a rozsahem svého díla se staví mezi nejvýznamnější umělce 20. století.

V roce 1937 se Stieglitz kvůli svému zhoršujícímu zdraví rozhodl přestat fotografovat. Následujících deset let trávil střídavě v létě na Lake George a v zimě ve svém bytě na Manhattanu, s O'Keeffovou po svém boku. V roce 1938 utrpěl infarkt a v následujících letech měl ještě šest dalších srdečních záchvatů.

Stieglitz zemřel na mrtvici 13. července 1946 v New Yorku. O'Keeffová pohřbila jeho popel u vysoké borovice na břehu jeho milovaného Lake George.


Konečná verze – 26. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate