Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Adolf Loos
Architektura 20. století  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1870 - † 1933, Česká republika, Rakousko

Český architekt Adolf Loos se narodil 10. prosince 1870 v rodině kameníka v Brně. Jeho otec zemřel, když bylo malému Loosovi pouhých devět let, a tak ho vychovávala pouze jeho matka. K matčině velkému zármutku odmítl pokračovat v rodinné kamenické tradici a v sedmnácti letech odešel studovat na Královskou a císařskou technickou kolej v Liberci. Své studium však musel ukončit po dvou letech, aby si odsloužil povinnou roční vojenskou docházku v rakousko-uherské armádě.

V roce 1890 Loos nastoupil na Vysokou technickou školu v Drážďanech, kde pobyl celé tři roky. Spíše než studiu se věnoval návštěvám nevěstinců, kde se nakazil syfilidou, což vedlo k tomu, že ho jeho matka v roce 1893 vydědila.

V roce 1893 Loos odešel na tři roky do Ameriky, kde si vydělával na živobytí mytím nádobí a také jako zedník a dlaždič. Amerika mladého Loose zaujala hlavně svými industriálními budovami a jednoduchostí životního stylu. Seznámil se tam také s účelovým stylem Louise Sullivana, který byl jeho velkým vzorem.

V roce 1896 se Loos vrátil do Vídně, kde začal pracovat ve stavební firmě Carla Mayredera. Ihned se také zapojil do vídeňského kulturního dění – ne však jako architekt, ale spíše jako lev salonů a oblíbený řečník a glosátor. V roce 1897 začal přispívat do novin Neue Freie Presse, kam psal svá pojednání, která ho později proslavila po celém světě. Ve svých článcích se zabýval vývojem společnosti i motivací za snahou člověka změnit aspekty každodenního života. O rok později pak v novinách Ver Sacrum zveřejnil první z řady článků, ve kterém se stavěl proti zdobnému stylu secese.

Díky svým článkům se Loos stal architektem, který získal větší slávu pro své myšlenky než kvůli svým budovám. Loos věřil, že účel stavby by měl určovat způsob, jakým bude stavba zpracována a postavena, a důrazně oponoval všem dekorativním slohům. Loosovou nejvýznamnější esejí pak byla jeho esej Ornament a zločin (1908), ve které psal o tom, že odstranění secesních ozdob je důležitým procesem ve vytváření moderní architektury. Loos dále věřil, že všechno, co nemá racionální odůvodnění na budově, by mělo být z exteriéru i interiéru budovy odstraněno.

Loos byl obhájcem čistých forem hlavně z ekonomických a užitkových důvodů. Zastával rovněž názor, že kultura lidstva vznikla jako výsledek odmítnutí pudů člověka, a že nepřítomnost ornamentálních prvků vytváří duchovní sílu budovy. Loos byl tak vlastně průkopníkem a vizionářem architektury 20. let 20. století a jeho duchovní boj za osvobození se od dekorativních stylů znamenal velký zlom v architektuře budoucnosti.

V roce 1897 si Loos ve Vídni založil svůj vlastní ateliér. Za své návrhy sice dostával málo peněz, ale často se stávalo, že jeho zákazníci platili za návrhy v naturáliích a různým zbožím, takže Loos rozhodně netrpěl nedostatkem. Loosovou první zásadní zakázkou byla v roce 1910 budova Goldman & Salatsch – Looshaus na Michaelerplatzu. Tato budova byla postavena přímo proti historickému Hofburgu a svou nekompromisní jednoduchostí vzbudila nevoli městských úředníků, kteří její stavbu pozastavili. Loos uspořádal veřejné setkání, kterého se zúčastnily více než dva tisíce pobouřených Vídeňanů, a nakonec musel ustoupit pozměněním původní vizáže budovy – kolem oken dodatečně přidal rámové boxy.

V roce 1922 byl Loos jmenován hlavním architektem Vídně pro obytné projekty. I když si Loos tohoto povolání velmi vážil, brzy ztratil iluze a ještě téhož roku ze své pozice rezignoval a odjel do Francie. Ve Francii byl přijat více než nadšeně a brzy se zapojil do tamní avantgardy. Právě v této době navrhl svoje nejznámější budovy, které odrážely jeho jednoduchý a čistý styl.

Loos se zajímal také o interiérový design a byl nadšeným sběratelem stříbra a luxusních kožených výrobků, které si oblíbil pro jejich nákladnou jednoduchost. Rovněž si velmi potrpěl na módní ručně šité pánské obleky, které také sám navrhoval. Loos měl rád moderní umění a sám finančně podporoval tehdy strádajícího mladého umělce Kokoschku.

Ve své eseji Ornament a zločin se Loos také poněkud útočně rozepisoval o tetování, které uznával pouze u primitivních společností Papuy. Tetování u Evropanů odsuzoval, tetované muže označoval za kriminálníky nebo zvrhlíky – pokud by podle Loose tetovaný muž zemřel někde jinde než ve vězení, stalo by se tak proto, že nežil dost dlouho, aby stihnul spáchat vraždu. Za jeho ostrou kritikou tetování však leží jeho obhajoba jednoduchosti v architektuře, která nedávala prostor jakémukoliv neupřímnému předstírání a neměla potřebu zakrývat svoji skrytou průměrnost zdobnými ornamenty.

Loos byl v roce 1918 diagnostikován s rakovinou zažívacího traktu a musela mu být odoperována část žaludku a střeva. Po zbytek života nemohl jíst nic jiného než šunku a smetanu. Po padesáti letech věku také téměř ohluchl.

Loos zemřel 23. srpna 1933 v Kalksburgu u Vídně.

Loosovy nejznámější projekty:
1908 – American Bar, Vídeň
1909 – krejčovský salon Kníže, Vídeň
1910 – Steiner Haus, Vídeň
1910 – Looshaus (budova Goldman & Salatsch), Michaelerplatz, Vídeň
1922 – Rufer Haus, Vídeň
1922 – Villa Stross, Vídeň
1925 – Maison Tzara (dům pro Tristana Tzaru), Montmartre, Paříž
1926 – Villa Moller, Vídeň
1928 – Müllerova vila, Praha
1929 – Khuner Villa, Kreuzberg, Rakousko



Konečná verze – 15. 11. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate