Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Georges Roualt
Realismus  
Fauvismus  
Expresionismus  
Symbolismus  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1871 - † 1958, Francie, 

Francouzský malíř a grafik Georges Henri Roualt se narodil 27. května 1871 v chudé rodině v pařížské dělnické čtvrti Belleville poblíž hřbitova Père Lachaise. Jeho otec byl uměleckým truhlářem a lakýrníkem, pracoval v továrně Pleyel, která vyráběla piána. K umění tíhl jeho dědeček, který byl poštovním úředníkem se sběratelskou vášní pro Daumierovy grafiky a reprodukce Rembrandtových maleb.

Roualt měl vždy talent pro malování, a tak ve věku čtrnácti let nastoupil na radu své matky do učení k jistému Tamonimu jako restaurátor a malíř skla. V učení zůstal celkem pět let, pak pracoval u dalšího restaurátora Georgese Hirsche, u kterého opravoval středověká okna. Díky svému talentu Roualt začal v roce 1885 studovat malířství formálně, docházel na večerní lekce na École des Arts Décoratifs a v roce 1891 začal studovat na École des Beaux-Arts. Tam byl jeho učitelem Gustave Moreau, se kterým se mladý Roualt brzy spřátelil.

Na École des Beaux-Arts se Roualt několikrát ucházel o Prix de Rome, nicméně i přes Moreauovu podporu neuspěl. Získal však několik menších cen a také poprvé vystavoval – v poněkud konzervativním Salonu des Artistes Français. Když pak Moreau v roce 1898 zemřel, stal se Roualt kurátorem jeho muzea v Paříži, přesně podle toho, jak si Moreau ve své poslední vůli přál. Unikl tak téměř jistému vyhození z École des Beaux-Arts, které postihlo některé z Moreauových následovníků.

Roualt si ze svého původního řemesla zachoval styl malby na sklo – jeho díla stále připomínala styl kostelních vitrážových oken svými jasnými barvami a silnými černými obrysy. Ve své malířské tvorbě Roualt začínal pod vlivem symbolismu a svého učitele Moreaua.

Po smrti Moreaua se Roualt nacházel v poněkud ponurém období svého života – jeho obrazy se neprodávaly, a tak Roualt podléhal depresím. V roce 1895 pak Roualt začal vystavovat, mezi jeho první významnější výstavy patřil Salon d'Automne, kde vstavil svoje obrazy s náboženskou tématikou. V roce 1901 se uchýlil do benediktinského kláštera v Poitou, kde dekadentní spisovatel Joris-Karl Huysmans shromáždil několik umělců, kteří tam společně žili a věnovali se své tvorbě. Jejich společnost však byla brzy rozpuštěna vydáním zákona proti náboženským shromážděním. Roualt právě o této době prohlásil, že se našel jako umělec, že objevil svůj talent a začal doopravdy malovat.

V roce 1904 se Roualt spřátelil s Henri Matissem, který ho uvedl mezi fauvisty, jejichž byl vedoucí osobností. V roce 1905 se Roualt společně s ostatními fauvisty zúčastnil Salonu d'Automne.

Těsně před vypuknutím první světové války se Roualt oženil s Marthe Le Sidanerovou, sestrou malíře Henriho Le Sidaniera, která mu byla po zbytek života velkou podporou i přes časté těžkosti a chudobu, které provázely jejího manžela. V roce 1910 se přestěhovali do Versailles, kde žili ve starém domku zamořeném krysami. Když Roualt jednoho dne zašel za svým domácím, aby si na krysy stěžoval a pohrozil mu, že ho udá na úřadu pro veřejné zdraví, domácí mu odpověděl, že mu jeho stížnosti budou na nic, protože předsedou onoho úřadu je on sám. Bylo to hlavně ve Versailles, kde Roualt maloval akvarely s temnými městskými tématy, především pak s výjevy ze života prostitutek. Jeho obrazy z této doby se podle jeho slov shodovaly s jeho pocity smutku a beznaděje.

V roce 1916 se Roualt z Versailles odstěhoval a o rok později podepsal smlouvu s prodejcem umění Ambroise Vollardem, ve které mu za stanovený plat odevzdával všechny svoje obrazy. Vollard mu dokonce dal k dispozici půdu svého domu, kde si Roualt mohl zařídit ateliér a nerušeně tam pracovat na svých obrazech. I když ze začátku byla jejich smlouva pro oba výhodná, po deseti letech se Roualt proslavil a Vollardův přístup mu spíše škodil – Vollard se o něj nechtěl s nikým dělit a tak prodával jeho staré obrazy, místo toho, aby na trh uvolnil jeho nové a lepší malby a grafiky.

V roce 1937 se Roualt dostal do povědomí veřejnosti, když Vollard uvolnil pro volný prodej dvaačtyřicet jeho obrazů. Tyto obrazy byly přijaty nadšeně kritikou i veřejností a Roualt sklízel úspěchy i na výstavě Exposition des Artistes Independents. V roce 1939 se Vollard zabil v automobilové nehodě a tak byl Roualt jeho smrtí ze svazující smlouvy uvolněn. Na jeho obrazy si však činili nárok Vollardovi dědicové, a tak se v roce 1947 Roualt musel obrátit na soud, který mu dal za pravdu a přisoudil mu více než osm set jeho pláten. Aby Roualt zdůraznil svoje právo na svoje obrazy, rozhodl se, že 315 z nich obřadně a před svědky spálí, což také následně udělal.

Roualtovým oblíbeným tématem byl život cirkusových umělců a chudých dělníků, žen v domácnosti, prostitutek i postav z bible. Často také maloval Ježíše Krista a jeho celoživotní snahou bylo namalovat obraz tak, aby představoval ‚poselství od Boha‘. Roualt byl ve své tvorbě pravděpodobně také ovlivněn svým zájmem o spiritismus a komunikací se světem zemřelých.

Roualt ve své tvorbě reagoval na různé společenské i politické události, které formovaly Evropu, jeho díla odrážela všechny významné objevy počátku 20. století. Roualt zachytil použití chemických zbraní a bomb v první světové válce, zobrazil politickou nestabilitu zosobněnou ruskou revolucí, rozpadem Německé říše i Rakouska-Uherska, vzestup nacismu v Německu a Itálii a rozšíření komunismu a bolševismu v Rusku. Roualt také procházel přeměnou Evropy z kontinentu věřících na kontinent vyznavačů Darwinovy evoluční teorie a Freudovy psychoanalýzy.

Roualtovo použití barev a svobodný přístup k malbě inspiroval hnutí expresionistů, které Roualt oslovil také svými neobvyklými tématy temných tajemství městského života.

Roualt zemřel 13. února 1958 v Paříži.


Konečná verze – 14. 2. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate