Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Antonin Artaud
Surrealismus  
Expresionismus  
Les artistes maudits  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
Oficiální stránka Antonina Artauda
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1896 - † 1948, Francie, 

Francouzský kreslíř a malíř Antonin Artaud se narodil 4. září 1896 v Marseille. Celým jménem se původně jmenoval Antoine Marie Joseph Artaud a jméno Antonin si zvolil jako zdrobnělinu svého jména Antoine. Jeho rodiče pocházeli z Řecka a měli hodně dětí, nicméně pouze dvě z nich se dožily dospělosti. Ve věku čtyř let onemocněl Artaud meningitidou, jejíž následky ho pronásledovaly celý život. Trpěl neustálými bolestmi nervů, koktal, propadal depresím a už jako dospívající měl velmi vznětlivou a přecitlivělou povahu. Jeho rodiče o něj samozřejmě měli starost, a tak ho poslali na celkem pět let do nervového sanatoria. Jeho pobyt v sanatoriu byl přerušen na pouhé dva měsíce v červnu a červenci 1916, kdy byl Artaud povolán z armády, odkud však byl propuštěn z důvodu náměsíčnosti. V roce 1919 se ředitel sanatoria Dr. Dardel rozhodl Artaudovi v rámci léčby předepsat laudanum, což bezpochyby znamenalo začátek Artaudovy závislosti na drogách, se kterou bojoval celý život.

V roce 1920 se Artaud usadil v Paříži, která se pro něj brzy stala nadějí v jeho životě umělce. Seznámil se zde se surrealisty, kteří jej s nadšením přijali mezi sebe, a také publikoval svoje první eseje. V listopadu roku 1926 však zažil se surrealisty velké zklamání, když byl z jejich hnutí vyloučen kvůli tomu, že odmítal považovat divadlo za buržoazní formu umění a že se nechtěl stát členem komunistické strany Francie, což byl podle nich jeden z požadavků na členství v této skupině.

Velký význam měla na Artauda a jeho tvorbu jeho cesta do Mexika, kam odjel hlavně proto, aby přednášel o západní civilizaci. V Mexiku také studoval tarahumaranské Indiány, kteří ho naučili používat drogu peyote. Artaud svoje zkušenosti s touto drogou popsal ve své knize ‚Cesta do země Tarahumara‘, ve které zaznamenal také svoje utrpení z abstinenčních příznaků potom, co přišel k Indiánům bez zásob heroinu, na kterém byl závislý. I když tehdy mezi Indiány Artaud nad svojí závislostí zvítězil, později v životě se opět k heroinu vrátil.

Do Francie se Artaud vrátil v roce 1937 a tento rok byl také v jeho životě zlomovým, neboť znamenal jeho pomalý konec. Artaud chodil po okolí svého bydliště se skroucenou holí, o které prohlašoval, že patřila Ježíšovi, Luciferovi a Sv. Patrikovi, jemuž ji chtěl jet do Irska vrátit. Odjel tedy do Irska, ale protože prakticky nemluvil anglicky, strávil naprostou většinu svého času v hotelovém pokoji, který však nebyl schopen zaplatit. Když se pak vracel domů, došlo na lodi, na které se plavil, k nepříjemnému incidentu, když Artaud napadl dva námořníky, protože se domníval, že ho chtějí zabít. Následkem této události byl Artaud zadržen a do Francie se vracel ve svěrací kazajce. Od této doby už byl Artaud nucen trávit veškerý svůj čas v různých psychiatrických ústavech a sanatoriích. Pobýval také na psychiatrické klinice v Rodez, kde byl jeho dozírajícím lékařem Dr. Gaston Ferdière, jež ho léčil elektrošoky.

Protože Artaud trpěl celý život zdravotními problémy duševního charakteru a citovou nestabilitou, na své umění pohlížel jako na jakousi formu terapie. V jeho obrazech se znovu a znovu objevují témata lebek, rakví a odtržených údů – odrážejí jeho zkušenosti z návštěvy Mexika, stejně jako následky léčby elektrošoky. Středem jeho díla je smrt a strach z neznámého a tato predispozice ho spojuje se hnutím expresionismu, jež věřil v principy toho, že společnost sama o sobě je pro jedince izolující a šílená. Ve své tvorbě se nebál zobrazovat témata jako incest nebo kanibalismus, nicméně zobrazování samotného sexu se vždy až panicky obával. Ve své tvorbě se zaměřoval na myšlenku návratu k původní kultuře, ve které byly všechny zvrácené věci normální a které zavrhla rozvíjející se západní kultura. V moderní civilizaci viděl nástroj k zotročení ducha člověka, kterého se celý svůj život panicky obával. Jako hlavní princip svého umění pak viděl svoje osobní utrpení.

Artaud byl mimo jiné také významným divadelním inovátorem, hercem, návrhářem a režisérem, a snažil se o to, aby posunul divadlo z intelektuálních mezí do mezí citu. Jeho dramatické produkce odrážejí mnohé společné body s tvorbou Dalího a ostatních surrealistů.

Artaud svou tvorbou ovlivnil mnohé umělce Beat Generation, jako například zpěváka skupiny Doors Jima Morrisona a spisovatele Charlese Bukowskiho.

Artaud byl v lednu 1948 diagnostikován rakovinou tlustého střeva. Zemřel 4. března 1948 v Paříži osamocen na svém pokoji v psychiatrické léčebně. Zemřel na své posteli s botou v ruce, pravděpodobně na předávkování drogami.


Konečná verze – 11. 11. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate