Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Frida Kahlo
Surrealismus  
Ženy v umění  
Les artistes maudits  
Díla:
žádná díla nezadána
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1907 - † 1954, Mexiko, 

Mexická malířka Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón se narodila 6. července 1907 v půl deváté ráno v ‚Modrém domě‘ v ulici Loundres v Coyacánu v Mexiku. Její otec Guillermo (Wilhelm) Kahlo byl synem maďarských Židů, pocházejících z Baden-Badenu v Německu. Do Mexika emigroval v roce 1891 ve svých devatenácti letech a brzy se stal vyhlášeným fotografem. Po smrti své první ženy se oženil s Matildou Calderón, Mexičankou s indiánskými a španělskými předky.

Fridino dětství a dospívání bylo plné bolesti a osamění. Když jí bylo sedm, onemocněla obrnou a musela pro svoje kulhání na pravou nohu trpět posměch ostatních dětí. V roce 1922 Frida nastoupila do Národní přípravné školy, která v té době nabízela nejlepší vzdělání v Mexiku, byla centrem ideologických a politických událostí, učila mexické identitě a národním zvykům. Studenti byli smetánkou a nadějí mládeže Mexika. Škola se dokonce těšila takové pozornosti, že ministr školství José Vasconcelos najal světoznámé malíře Diega Riveru a Josého Clementa Orozca, aby vyzdobili zdi chodeb školy oslavnými výjevy z mexických dějin. Ve škole bylo více než dva tisíce chlapců a pouhých pětatřicet dívek.

Frida vždy vystupovala z řady. Do školy chodila způsobně oblečena jako německá školačka, nebyla hezká, ale na první pohled poutala pozornost. Byla dobrou studentkou a chtěla se stát lékařkou. Vynikala v psaní a několik jejích básní bylo dokonce vytištěno v místních novinách. Frida kolem sebe brzy vytvořila skupinu rebelů Cachucas, kteří si za oblíbený terč posměchu vybrali malíře Diega Riveru. Diegu Riverovi bylo 36 let a právě se po 14 letech práce v Evropě vrátil do Mexika. Pracoval na chodbách školy ve svém klobouku a pytlovité kombinéze a nosil opasek s pistolí. Frida však v té době měla jiného přítele – spolužáka Alejandra Gomeze Ariase, respektovaného řečníka.

Jednoho zářijového odpoledne jela Frida s Alejandrem a ostatními spolužáky domů ze školy, když se jejich autobus srazil s tramvají. Alejandro se vyprostil z trosek autobusu, aby našel křičící Fridu v kaluži krve, s železnou tyčí trčící z jejího podbřišku. S pomocí jednoho dělníka Fridu odnesl do blízkého lokálu, kde ji nechal ležet přikrytou svým kabátem na kulečníkovém stole. Po chvíli přijely sanitky. Lékaři se však věnovali ostatním zraněným, neboť se domnívali, že svoje četná zranění a ztrátu krve Frida nepřežije. Alejandro je nakonec uprosil, a tak byla Frida převezena do nemocnice, kde podstoupila bezpočet operací a procedur. Toto první přímé setkání se smrtí ovlivnilo Fridinu tvorbu po celý život, ve svých obrazech si zahrávala se smrtí, které tenkrát unikla jen o vlásek. Nehoda a bolestivé zotavování udělaly z Fridy opravdovou umělkyni.

O několik let později se Frida na chodbách ministerstva školství opět setkala s Diegem Riverou. Přinesla mu svoje plátna, které Diega zaujaly originalitou, nevšedností a obrovskou výrazovou energií. Diego obdivoval Fridu i její obrazy, začal trávit nedělní odpoledne u Kahlových v Coyacánu a následně požádal Fridina otce o její ruku. Frida a Diego byli oddáni za velkých okázalostí 21. srpna 1929 na coyacánské radnici. Vztah Fridy a Diega byl velmi zvláštní a plný protikladů. Milovali se a nenáviděli zároveň, záviseli na sobě, dávali si svobodu ke všemu, nedali se ničím spoutat a omezit. Jedním z jejich nejsilnějších pout bylo to, že navzájem obdivovali své umění. Frida si vždy přála mít s Diegem dítě, ale žádné z jejích těhotenství nedopadlo dobře. Frida tím nesmírně trpěla a její bolest se často promítala na její plátna.

V roce 1933 byl Diego povolán do Detroitu, aby tam pracoval na nástěnných malbách v Průmyslovém institutu. Fridě se studená Amerika nelíbila, a tak se hned po ukončení Diegovy práce společně vrátili do Mexika. Diego chtěl v Americe zůstat a dál malovat, a tak neustále vinil Fridu z toho, že mu byla zátěží v jeho kariéře. Poslední troškou však bylo pro Fridu to, že Diego měl poměr s její sestrou Cristinou, což přímo vedlo k jejich rozchodu na počátku roku 1935. Frida bydlela nejprve v centru Mexika a pak v červenci odešla do New Yorku, kde nad celou záležitostí přemýšlela, Diegovi odpustila a nakonec se vrátila zpět do Mexika.

V roce 1938 navštívil Mexiko André Breton, který byl vedoucí osobností surrealismu. Seznámil se s Fridou a její tvorbou a přijal ji s velkým nadšením do kruhu surrealistů. Frida však odmítla jeho pocty, neboť na rozdíl od surrealistů podle svých slov ‚...nemalovala sny, malovala vlastní realitu. Malovala jsem tolik obrazů sebe, protože jsem byla často osamělá a protože sebe ze všech lidí znám nejlépe‘. Svými obrazy se Frida snažila překlenout vzdálenost mezi svým vnitřním a vnějším světem. Vytvářené podoby byly sebeobjevné a zároveň prosily o pozornost diváka, Frida byla mistryní dvojitého dialogu. Bretonova přízeň Fridě pomohla získat uznání kritiky v zahraničí. Obrovským úspěchem pro ni byla její první oficiální výstava v Julien Levy Gallery v New Yorku. Breton sliboval Fridě výstavu v Paříži, kterou nakonec v roce 1939 pořádal Duchamp s podporou Miróa, Picassa, Tanguyiho i Kandinského.

Po Fridině návratu z Paříže se však její manželství s Diegem ocitlo v troskách. V říjnu Frida a Diego zažádali o rozvod, údajně proto, aby oba měli prostor pro svoje malování. Po rozvodu se Fridino zdraví zhoršovalo, trpěla bolestí z operací páteře i kvůli odloučení od Diega. Aby zahnala svou bolest, pila každý den láhev brandy a malovala s ještě větší intenzitou než kdy předtím. Odloučení Fridy a Diega však netrvalo dlouho, byli znovu oddáni 8. prosince 1940 v San Franciscu. Frida trpěla neustálými problémy se zdravím a v roce 1947 v New Yorku podstoupila další z řady neúspěšných operací páteře, které jí však přinesly pouze nekončící bolest. Frida strávila na lůžku osm měsíců, nosila ocelový korzet a proti bolesti dostávala injekce morfia, na kterém se brzy stala závislá. Její bolest ji poháněla k malování a v roce 1953 byla konečně uspořádána její první výstava v Mexiku v Galerii Arte Contemporaneo, jejíž vernisáže se Frida zúčastnila i přes výslovný zákaz lékařů. Následně jí musela být amputována pravá noha, čímž se Frida ocitla v hluboké depresi. Ztratila svou vůli k životu a několikrát se dokonce pokusila o sebevraždu.

Frida Kahlo zemřela v bolesti ve svých 47 letech 13. července 1954 v ‚Modrém domě‘ v Coyacánu.


Konečná verze – 18. 10. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate