Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Sofonisba Anguissola
Renesanční umění  
Ženy v umění  
Manýrismus  
Díla:
Asdrubale štípnutý rakem
Autoportrét I.
Autoportrét II.
Bernardo Campi malující Sofonisbu Anguissolu
Portrét Minervy Anguissoly
Portrét umělčiných sester hrajících šachy
Profil mladé dámy
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1532 - † 1625, Itálie, 

Italská malířka Sofonisba Anguissola (někdy také Anguisciola) se narodila kolem roku 1532 v Cremoně jako nejstarší ze šesti dcer – Lucii, Europy, Eleny, Minervy a Anny-Marie, které byli rovněž malířkami. Nejmladším dítětem v rodině byl bratr Asdrubale, který však nikdy nenalezl zalíbení v umění a tak se věnoval studii hudby a latiny. Jejich otec Amilcare Anguissola byl janovským šlechticem a milovníkem umění a šlechtičnou byla i jejich matka Bianca Ponzone, která však zemřela, když bylo Sofonisbě čtyři nebo pět let.

Anguissolová byla jednou z nejvýznamnějších portrétních malířek Itálie, což byl v 16. století pro ženu zcela neobvyklý úspěch. Anguissolová se proslavila četnými autoportréty a portréty členů své rodiny, které obsahují zvláštní jemnost a čistotu zpracování. Její umění však nemohlo být všestranné – jako žena například nikdy nemohla studovat a malovat akty, protože v její době bylo nemyslitelné, aby se žena dívala na nahé tělo jiné ženy. Kvůli tomuto handicapu tedy nemohla malovat akty a velké náboženské a mytologické obrazy, které vyžadovaly komplexní studium anatomie. Anguissolová se však stala vzorem pro mnoho dalších žen, kterým tak otevřela cestu k rozvoji jejich malířského talentu.

Prvním malířským mistrem Anguissolové byl v jejích čtrnácti letech portrétista Bernardino Campi. Když se pak odstěhoval, Anguissolová přešla do dílny Bernardina Gattiho (někdy také známého pod jménem Il Sojaro). Anguissolová byla první ženou, která kdy studovala malířství v dílně cizího malíře, v její době se ženy spíše učily pod vedením svých otců či strýců.

V roce 1554, když jí bylo dvacet dva let, odešla Anguissolová do Říma, kde se setkala s Michelangelem, který se stal jejím přítelem a se kterým si často vyměňovala kresby. Anguissolová si jejich přátelství velmi vážila a Michelangelova tvorba a jeho rady byly pro její vlastní tvorbu velkou inspirací. Anguissolová v Římě zůstala celkem dva roky a pod vedením Michelangela se pomalu dostávala po povědomí veřejnosti.

V roce 1558 Anguissolová pobývala v Miláně, kde namalovala portrét vévody z Alby. Vévoda byl s portrétem natolik spokojený, že ji uvedl na dvůr španělského krále Filipa II. Anguissolová se do Španělska přestěhovala v zimě roku 1559 ve svých dvaceti sedmi letech. Brzy si získala významné postavení dvorní dámy a malířky španělské královny Alžběty z Valois, která se právě stala Filipovou třetí manželkou. Jeden z dopisů španělské královny ji popisoval jako "výbornou portrétistku, lepší než kterýkoliv z malířů dnešní doby".

V Madridu Anguissolová namalovala celou řadu oficiálních portrétů královské rodiny včetně krále a královny, královy sestry Juany a jeho syna Dona Carlose a také několik portrétů další Filipovy manželky Anny Rakouské. Její práce portrétistky na španělském dvoře byla obzvlášť obtížná, neboť si jeho členové obzvlášť potrpěli na různé bohatě zdobené róby plné krajek, perel a drahokamů, které bylo velmi složité namalovat. Na španělském dvoře se také seznámila s Filipovým dvorním malířem Alonsem Sanchezem Coellem, který se stal jejím dobrým přítelem.

Anguissolová byla na španělském královském dvoře velmi oblíbená a její osud zajímal i krále Filipa II., který se v roce 1570 rozhodl Anguissolové pomoci i v jejím osobním životě – Anguissolová byla totiž ve svých třiceti osmi letech stále neprovdaná. Filip jí tedy sjednal sňatek s Donem Franciscem de Moncadou, který byl synem vicekrále Sicílie. Anguissolová dostala od krále velké věno a po svatbě odjela se svým manželem do Itálie, kde se natrvalo usadila v roce 1578, kdy dostala od krále povolení opustit jeho dvůr. V roce 1579 však její manžel zemřel a Anguissolová byla opět sama.

Když se Anguissolová vracela zpět ke své rodině do Cremony, seznámila se s o hodně mladším Oraziem Lomellinem, který byl kapitánem lodi, na které se Anguissolová plavila. Oba se do sebe zamilovali a brzy na to, v lednu 1580, se v Pise vzali za manžele. Podle písemných zmínek se měli hodně rádi a navzájem se podporovali. Přestěhovali se k Lomellinově rodině do Janova, kde si Anguissolová zařídila vlastní malířskou dílnu a kam za ní chodili pro inspiraci malíři z celé Itálie. Díky majetku manžela a penzi, kterou jí pravidelně zasílal Filip II., Anguissolová nikdy netrpěla nouzí a mohla se plně věnovat své tvorbě.

Ke konci života se Anguissolová přestěhovala z Janova do Palerma, kde ji v roce 1623 navštívil Anthony van Dyck, který také namaloval její poslední portrét a který si od ní odvezl i její rady k malování. Podle jeho slov v této době Anguissolová ztrácela zrak a malování se již nevěnovala s takovou intenzitou. Neustále však jevila zájem o pokroky v umění a podporovala svou radou i financemi mladé umělce.

Anguissolová zemřela v listopadu roku 1625 v Palermu na Sicílii ve věku 93 let. O sedm let později při příležitosti oslavy jejích nedožitých stých narozenin její manžel umístil na její hrob desku s nápisem „Sofonisbě, mé ženě… která je zapsána mezi slavnými ženami světa, vynikající v portrétování lidí… Orazio Lomellino, ve smutku nad ztrátou své velké lásky roku 1632, věnoval tuto malou poctu tak velké ženě.“


Konečná verze – 24. 10. 2007

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate