Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Louise-Elisabeth Vigée-Le Brun
Rokoko  
Ženy v umění  
Klasicismus a empír  
Díla:
Autoportrét
Autoportrét s dcerou Julií
Autoportrét v slaměném klobouku
Hlava ženy
Madam Perregaux
Portrét dcery
Portrét Hyacinthe Gabrielle Rolandové
Portrét madam Grandové
Portrét mladé ženy
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1755 - † 1842, Francie, 

Francouzská malířka a portrétistka Marie Élisabeth-Louise Vigée se narodila 16. dubna 1755 v Paříži v rodině portrétisty Louise Vigéea a kadeřnice Jeanne Maissinové. Malovat se naučila v malířské dílně svého otce, kde začala malovat už jako dvanáctiletá. U otce studovala pouze krátce, neboť 9. května 1768 zemřel poté, co spolkl rybí kost.

Vigéeová dále studovala také pod vedením Jeana-Baptiste Greuze a Josepha Verneta, kteří byli velkými postavami té doby. V roce 1770 se provdala její matka, která si vzala za manžela o mnoho mladšího klenotníka Le Sevra, a tak se mladá Vigéeová rozhodla trávit více a více času mimo domov, v rodině sochaře, jehož manželka Madame Suzanne byla dobrou přítelkyní její matky. Na jedné z procházek s Madame Suzanne se Vigéeová seznámila s budoucí francouzskou královnou Marií Antoinettou.

První portrétní zakázky začala Vigéeová přijímat ještě jako mladá dívka, nicméně k provozování svého ateliéru neměla licenci, a tak bylo její vybavení zabaveno policií. Poté se přihlásila ke studiu na Académii de Saint Luc, kde jí bylo umožněno vystavovat i v oficiálním Salonu. 25. října 1774 byla ustanovena členkou Académie.

11. ledna 1776 se jednadvacetiletá Vigéeová tajně provdala za známého prodejce umění Jeana Baptiste Pierre Le Bruna, její manželství však nebylo příliš šťastné, neboť si ji její manžel vzal hlavně pro její styky ve vysoké společnosti a budoucnost prestižní a bohaté malířky. Toto manželství snad také bylo pro Vigée-Le Brunovou jakýmsi útěkem před neradostnou situací s novým manželem její matky, kdy pouze volila menší zlo. Její manžel byl gamblerem a hrubým člověkem, prohrál všechen svůj majetek a brzy začal utrácet i peníze své úspěšné mladé manželky. Z tohoto manželství se narodila jediná dcera Julie.

Sláva Vigée-Le Brunové však strmě stoupala – v roce 1779 se stala dvorní malířkou královny Marie Antoinetty a 31. května 1783 byla na přímluvu krále a královny přijata, stejně jako její malířská kolegyně Adélaïde Labille-Guiard, za členku Académie Royale de Peinture et de Sculpture. Při přijetí Vigée-Le Brunové se ozývaly hlasy, že svoje členství dostala díky svému manželovi, který byl prodejcem umění, nicméně jakékoliv pochyby svým souhlasem rozptýlil příkaz krále Ludvíka XVI., který nejspíš podlehl naléháním a přímluvám své manželky Marie Antoinetty.

Společně se vzrůstající nelibostí Francie k rozmařilému stylu života Marie Antoinetty se ve víru vášní ocitla i Vigée-Le Brunová, která byla jednou z jejích nejbližších přítelkyň. Kolem Vigée-Le Brunové se začaly množit pomluvy, které jí nařkly z cizoložství a značně poškodily její pověst. V průběhu francouzské revoluce byla zatčena královská rodina a Vigée-Le Brunová byla 5. října 1789 nucena se svou dcerou opustit Paříž a pak i Francii – jako oblíbenkyně královny se totiž nejspíš oprávněně obávala o svůj život.

První kroky Vigée-Le Brunové vedly do Itálie, kde pobývala do roku 1792. Její sláva a pověst ji předcházely, byla nadšeně vítána v každém městě, které navštívila. Pobývala v Bologni, Římě a Turíně, kde se dočkala i mnohých ocenění – ve všech městech jí bylo uděleno členství na tamních akademiích. Navíc se také konečně osvobodila od svého chamtivého a rozhazovačného manžela, který ji opustil.

V roce 1792 odešla Vigée-Le Brunová do Vídně, kde zůstala do roku 1795. Podobně jako v Itálii byla i tam uznávána a obdivována a získala mnoho prestižních zakázek. Mezitím v té době probíhaly ve Francii velké nepokoje, král byl souzen a odsouzen k smrti pod gilotinou 10. ledna 1783, Marie Antoinetta se stejné smrti dočkala 16. října. Manžel Vigée-Le Brunové se bál, že i on bude skrze svou manželku spojován s nešťastnou královskou rodinou, a tak požádal o rozvod, který byl uskutečněn 3. června 1794.

Z Vídně se Vigée-Le Brunová přes Prahu, Drážďany a Berlín vydala do Petrohradu, kde se usadila v červenci 1795. Hned druhý den po jejím příjezdu byla přijata na audienci Kateřinou Velikou a v Petrohradě se také setkala s celou řadou svých přátel z Paříže, kteří tam našli exil. Petrohrad se stal jejím druhým domovem, zůstala tam celkem šest let a vytvořila tam velké množství portrétů carské rodiny i mnoha ruských aristokratů. Samotnou Kateřinu Vigée-Le Brunová nenamalovala – již měly domluvené sezení a přesně určený den i hodinu, nicméně Kateřina náhle zemřela na mrtvici. Velkým triumfem pro Vigée-Le Brunovou bylo také udělení členství v petrohradské Akademii. V Rusku se přes její nesouhlas v roce 1800 provdala i její dcera Julie, což velmi poškodilo jejich vztahy a čímž Vigée-Le Brunová velmi trpěla. Manželství Julie vydrželo pouze čtyři roky, bylo rozvedeno v roce 1804.

V listopadu 1799 ve Francii padla republika a k moci se dostal Napoleon Bonaparte. Vigée-Le Brunová s návratem domů nijak nespěchala, v Petrohradu se jí dařilo velmi dobře a možná se i obávala vrátit se na místo, kde byla popravena její přítelkyně Marie Antoinetta a kde již bezpochyby byla zcela jiná atmosféra, než jakou pamatovala. Vigée-Le Brunová se vrátila do Francie v roce 1800, mezi vítajícími byl její bratr Étienne se svou manželkou, ale i její bývalý manžel Le Brun, který jí na uvítanou daroval korunku ze zlatých hvězd.

I když byla Vigée-Le Brunová doma přivítána nadšeně, nemohla se již setkat s celou řadou svých přátel, kteří přišli o život za revoluce nebo trvale odešli z Francie. Ve Francii ji téměř nic nedrželo, a tak za zakázkami následně odešla na tři roky do Anglie, kde namalovala například také Lorda Byrona. Dvakrát navštívila Švýcarsko, kde malovala pastelové krajiny a kde jí bylo uděleno čestné členství v Société pour l'Avancement des Beaux-Arts v Ženevě. Po návratu do Francie si v roce 1809 zakoupila dům v Louveciennes, kde žila až do roku 1814, kdy byl zabrán pruskou armádou.

Vigée-Le Brunová byla velmi inteligentní, vnímavá, vynalézavá a nezávislá žena a stala se tak vzorem mnoha dalších žen, které se v té době věnovaly malířství. Byla obdivována především proto, že se díky své dovednosti a talentu stala členkou různých akademií a uměleckých spolků a dokázala se slávou vstoupit na půdu, která byla odjakživa ženám nepřístupná. Její malířský styl byl lehký a čistý a její delikátní tahy štětcem vykazovaly velkou pečlivost a pozornost detailu.

Vigée-Le Brunová byla velmi produktivní malířkou a zanechala po sobě 877 obrazů včetně 622 portrétů a kolem dvou stovek krajin. Mezi tyto obrazy patří více než třicet portrétů Marie Antoinetty a jejích dvorních dam, mnoho autoportrétů a portrétů evropské šlechty, u které byla Vigée-Le Brunová velmi oblíbená. Zajímavé a vtipné svědectví o jejím životě a práci poskytují i její memoáry Souvenirs de ma vie (1835 až 1837, Památky z mého života).

Vigée-Le Brunová zemřela ve věku 87 let v pět hodin ráno 30. března 1842 ve svém domě číslo 29 na Rue St. Lazare v Paříži. Podle svého přání byla pohřbena v Louveciennes na hřbitově poblíž jejího domu. Na jejím hrobě je nápis ‚Ici, enfin, je repose‘ – Zde, konečně, odpočívám.


Konečná verze – 17. 4. 2009

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate