Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  José Guadalupe Posada
Expresionismus  
Díla:
Kalavera Dona Quijota
Kalavera parádivé ženy
Kalavera Revolucionaria
Kalavera Zapatista
Kalavera zobrazující soudobé noviny jako kostry na bicyklech
Šťastný tanec a divoký večírek všech kostlivců
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1852 - † 1913, Mexiko, 

José Guadalupe Posada je považován za nejznámějšího mexického grafického umělce. Svou proslulost získal především díky široké popularitě jeho ilustrací knih, románů a letáků, které byly šířeny po celém Mexiku. Posada se narodil 2. února 1851 v deset hodin večer v domě č. 47/49 v ulici Los Angeles Barrio ve čtvrti San Marcos ve městě Aguascalientes. Aguascalientes je slavné svou výroční poutí svátku Sv. Marka (San Marcos), která je jednou z nejstarších poutí v Mexiku a která se koná poslední dva týdny v dubnu a první týden v květnu. Jsou zde k vidění tradiční indiánské tance, hudební představení, zápasy kohoutů, rodea a obrovské ohňostroje. Je více než jisté, že právě zážitky z této pouti ovlivnily celou Posadovu tvorbu. Posadovým otcem byl pekař indiánského původu Germán Posada, jeho matkou byla hospodyně Petra Aguilarová a Posada byl jedním z devíti dětí (sedmi chlapců a dvou dívek). Už v raném mládí byl společně se svými dvěma bratry Ciriacoem a Cirilem zaměstnán v hrnčířské dílně svého strýce Manuela, který si nejspíš jako první všiml jeho výtvarného talentu. Posadův starší bratr Cirilo pracoval později jako venkovský učitel a byl to právě on, kdo poskytl Posadovi základní vzdělání.

Matriky se o patnáctiletém Posadovi již zmiňují jako o malíři. V té době také Posada krátce navštěvoval Academii Municipal de Dibujo de Aguascalientes, kde si osvojil základní malířské techniky a styly starých evropských mistrů. O rok později v roce 1872 se Posada stal učněm vydavatele, tiskaře a grafika Josého Trinidada Pedrozy, v jehož dílně vytvářel nálepky na krabice od doutníků, diplomy a hlavičkový papír, ale také své první ilustrace. Pedroza také naučil Posadu používat různé tiskařské techniky a litografii a často s ním také hovořil o politice a společnosti, o kterou se hluboce zajímal. Pedroza byl také jedním z hlavních představitelů radikální kampaně proti zvolení bývalého guvernéra Mexika Jesuse Gomeze Portugala. Posada s instrukcemi svého mistra také vytvořil několik politických karikatur Portugala pro časopis El Jicote (Sršeň), které vyvolaly velký skandál při volbách 20. srpna 1871. Posada a Pedrozo museli ihned uprchnout hněvu vlády do města Leon de las Aldamas v provincii Guanajuato.

Ve městě Leon de las Aldamas se Posada věnoval hlavně karikaturám a satiře, díky níž se také brzy proslavil u široké veřejnosti. 20. září 1875 se oženil s Marií de Jesus Vela a od svého mistra Pedrozy, který se mezitím vrátil do Aguascalientes, koupil malou dílničku, kde pracoval. Vytvářel hlavně různé ilustrace a grafiky pro noviny, časopisy, knihy a komerční tiskoviny. Vytvořil také několik grafik pro církevní informační letáky El Pueblo Catolico a La Educacion, městskou mapu, obaly na krabičky od sirek a různá oznámení. V roce 1884 pak začal učit litografii na místní škole, kde působil až do roku 1888. V tomto roce bylo město Leon de las Aldamas postiženo ničivou povodní a Posada se vrátil do Aguascalientes, kde však pobyl jen několik měsíců, a pak se přestěhoval do Mexico City.

V Mexiku neměl Posada prakticky žádné potíže s hledáním práce, protože už předtím vydával své ilustrace a karikatury u mnoha novinových redakcí. Jen rok po svém návratu začal pracovat pro vydavatele Antonia Vanegase Arroya, jehož kancelář se nacházela přímo u Akademie San Carlos, která byla nejznámější uměleckou školou v Mexiku. Posada se brzy s Arroyou blízce spřátelil a jejich spolupráce trvala až do Posadovy smrti v roce 1913. Nejvýznamnějším počinem, na kterém Posada v té době s Arroyou pracoval, byly tehdy velmi populární hojas volantes (letící listy), jakési poučné kramářské listy, které měly bavit lidi skrze příklady, příběhy a podobenství. Hojas volantes byly tištěny na levném barevném papíře a prodávaly se na rozích ulic za několik málo centavů. Kupovali si je hlavně lidé, kteří neuměli číst ani psát. V této době také Posada začal vytvářet své calavery, které vypovídaly o době Porfiriátu, vlády Porfiria Díaze (1876 – 1911), kdy bylo Mexiko na vrcholu své kultury a kdy zažívalo období velkého bohatství a zároveň velké chudoby. Posada tehdy vytvořil tisíce ilustrací, které ukázaly pravou tvář Mexika skrze fascinující příběhy krvavých vražd z vášně, děsivého násilí, zázraků, přírodních katastrof a úsměvných klepů té doby.

Posada nikdy nebyl uznáván uměleckými kritiky ani akademiky, kteří všeobecně považovali jeho obrázky a ilustrace za plebejské a neumělecké. Posada však jejich uznání nehledal a vždy se těšil skutečností, že na rozdíl od mrtvých prací akademických umělců bylo jeho dílo živé, mělo hlubokou odezvu u veřejnosti a vlastně formovalo povědomí Mexičanů o umění. Posada si byl vědom toho, že svému lidu přibližuje a vrací původní prehispánské umění, kterého si velmi vážil a cenil po celý svůj život.

Posada byl velmi pečlivým, jemným a zdvořilým člověkem. Byl spíše podsaditější, měl kulatou hlavu a na rysech jeho obličeje byl vidět jeho indiánský původ. Pracoval každý den a odpočinek si dopřával pouze jednou za rok v prosinci, kdy navštěvoval města Guadalajaru a Aguascalientes, kde měl mnoho dobrých přátel, mezi kterými byl znám jako Don Lupe. Měl velmi dobrý vztah k dětem ze sousedství, které ho často vyhledávaly a hrály si před jeho dílnou.

Posada se proslavil zejména svými calaverami – kostrami, které maloval v různých humorných situacích, jak dovádějí, hodují, jezdí na kolech i na koních. Tyto kostry maloval jako pouliční prodavače, revolucionáře i obyčejné lidi. Toto téma calaveras bylo typické pro oslavu mexických Dušiček – dia de los Muertos. Mexické Dušičky představují den, kdy ožívají mrtví, a tento den je jedním z nejvýznamnějších oslav celého roku – představuje a zosobňuje vztah Mexičanů ke smrti a zemřelým a hluboce ovlivňuje jejich každodenní život a chápání. Smrt je v Mexiku považována za živou bytost a v prehispánské kultuře byla považována za další krok v životě – dobu, kdy se člověk přemístí z utrpení a obav života do klidu a bezpečí smrti. Posadovy calavery jsou nejznámějším a nejpopulárnějším odkazem jeho tvorby, nicméně jeho tvorba nespočívá pouze v calaverách, ale v tom, že prakticky založil tradici nového mexického umění a grafiky, která se stala známou celému světu.

I přes svůj talent a neustávající celoživotní práci sestávající z více než dvaceti tisíc rytin, ze kterých se však zachovalo něco kolem dvou tisíc, Posada zemřel v ranních hodinách dne 20. ledna 1913 sám a v chudobě v pronajatém bytě v domě č. 6 na Avenida de la Paz, nyní Avenida de Jesús Carranza v Mexico City. Jak stojí na jeho úmrtním listě, jeho smrt autoritám oznámili tři z jeho přátel, z nichž pouze jeden uměl číst. Tito přátelé také odnesli v chudé rakvi Posadovo tělo na hřbitov Dolores, kde byl Posada pohřben v ‚hrobě šesté kategorie‘. O sedm let později byly jeho ostatky exhumovány a uloženy do společného hrobu. V té době se stále tiskly Posadovy ilustrace a grafiky, nicméně jeho jméno už bylo téměř zapomenuto.

V roce 1926 se však o Posadovo dílo začal zajímat historik umění Jean Charlot, který se také zasloužil o to, že o dvacet let později byla uspořádána výstava sbírky Posadových děl v Mexico City a později také v Chicagu. Skrze tuto výstavu Posada svou hlubokou představivostí ovlivnil a inspiroval také tři nejznámější mexické malíře: Diega Riveru, José Clementa Orozca a Fridu Kahlovou.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate