Martiny Glennové A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž  
ARTMUSEUM.CZ
Domovská stránka Umělecké směry Muzea a galerie
VYHLEDÁVÁNÍ
 
  Umělecké směry:  Nicolas Poussin
Klasicismus a empír  
Baroko  
Díla:
Autoportrét I.
Autoportrét II.
Básníkova inspirace
Echo a Narcis
Klanění králů
Krajina s Diogenem
Krajina se Sv. Matoušem a andělem
Midas a Bacchus
Mučednictví Sv. Erasma
Nanebevzetí Panny
Pan a Syrinx
Rinaldo a Armida
Sv. Cecílie
Svátost oltářní
Triumf Davida
Triumf Pana
Únos Sabinek
Související odkazy:
žádné odkazy nezadány
Použitá literatura:
Seznam použité literatury  
* 1594 - † 1665, Francie, 

Francouzský malíř Nicolas Poussin je považován za jednoho z největších malířů 17. století. Bývá často označován za zakladatele evropského klasicismu, který byl vybudován na základech antiky a renesance. Nicolas Poussin se narodil v červnu roku 1594 ve městě Les-Andelys v Normandii ve velmi chudé rodině, jeho otec byl možná vojenským vysloužilcem. Malovat se pravděpodobně naučil doma. V roce 1612 se rozhodl odejít do Paříže, kde se přihlásil ke studiu v malířské dílně manýristického malíře Lallemanta a vedle práce v dílně také často navštěvoval královské sbírky, kde ho zaujalo především italské renesanční malířství. Díky své píli a zájmu se Poussin během několika málo let vypracoval na dovedného malíře a stal se uznávanou autoritou. Díky svému talentu byl také požádán, aby se podílel na výzdobě Lucemburského paláce v Paříži.

V roce 1623 odešel Poussin do Itálie. Nejdříve nějakou dobu pobýval v Benátkách, kde obohatil svou dovednost francouzského malíře o tradice italských mistrů. O rok později odešel do Říma, kde strávil také zbytek svého života kromě neslavného dvouletého pobytu v Paříži v letech 1640 až 1642. V Itálii si Poussin díky své společenské povaze a širokému okruhu znalostí našel mnoho různých přátel – vzdělanců, kteří také hluboce ovlivnili Poussinovo chápání okolního světa, a díky nimž se začal zajímat o filosofii. V této době také Poussin vytvářel hluboké obrazy, ze kterých přímo vyzařovala nová kreativita. Možná také proto byla Poussinovi udělena zakázka na vytvoření oltáře kaple v katedrále Sv. Petra, kterou Poussin nazval ‚Utrpení Sv. Erasma‘.

V té době se Poussin orientoval především na barokní styl malby. V tomto stylu také vytvořil oltář Panna zjevující se Sv. Jakubu, který si od něj nechali vytvořit představení kostela v Valenciennes ve španělské části Holandska. Tento oltář však nikdy nedošel do místa určení, neboť se zalíbil kardinálovi Richelieu, který zatoužil mít ho ve svých sbírkách. Ani zde však neskončil, protože zaujal krále Ludvíka XIII., který ho nechal umístit v Louvru. Ač toto znamenal pro Poussina velký úspěch, Poussin si byl vědom svých nedostatků na poli barokního oltářního malířství a v té době přestal malovat oltáře úplně.

Po této krátké tvůrčí krizi začal Poussin systematicky pracovat na zlepšení svého stylu, což mu brzy přineslo ovoce – jeho obrazy vyhledávali především Italové, kteří byli vždy známi svou sofistikovaností. V Itálii Poussin zpočátku trpěl chudobou a nedostatkem až do doby, kdy se v Římě setkal se svým krajanem kuchařem Dughetem, který se nad ním slitoval a za malý peníz také ubytoval. Pak se postupně Poussin stával i v Římě vyhledávaným malířem a potažmo si získal přátelství svého domácího Dugheta a v roce 1629 se oženil s jeho dcerou. Toto období v jeho tvorbě charakterizuje výběr mytologických témat, lásky a poezie a štěstí v harmonii s přírodou.

V následujícím desetiletí se však Poussin zaměřil na historická témata, která ho fascinovala především tím, že v nich mohl nacházet a zobrazovat lidské kvality svých hrdinů. Dále zde mohl aplikovat principy klasické tragédie, která byla tehdy oblíbeným divadelním žánrem. Aby jeho postavy byly na plátně umístěny přirozeně a zároveň podle principů tragédie, používal Poussin dřevěnou krabici, kterou si vyzdobil podle svých představ a do které umístil voskové figurky svých postav. S těmito postavami potom různě hýbal tak, až dokonale vyhovovaly jeho potřebám – teprve potom kreslil skici, na základě kterých potom maloval vlastní obraz.

Kolem roku 1635 se o Poussinovu tvorbu začal zajímat kardinál Richelieu, na jehož zakázku Poussin namaloval řadu bakchanálií, které měly viset v jeho paláci. Tam si těchto obrazů brzy povšiml král Ludvík XIII., který ihned požadoval, aby se Poussin vrátil z Říma a začal pracovat na jeho dvoře. Poussin zpočátku asi pět let královy žádosti ignoroval a do Paříže se vrátil v roce 1640 pouze potom, co mu král vážně pohrozil smrtí. Po svém návratu do Paříže byl ihned ustanoven správcem všech uměleckých prací a předmětů ve všech králových palácích, což hluboce pobouřilo a urazilo všechny malíře již působící na královském dvoře. Poussin působil v královských službách téměř dva roky a mimo jinými vedl zařizování velké galerie v Louvru, nicméně dusná a nenávistná atmosféra intrik v Paříži ho nakonec znechutila úplně a Poussin uprchl do Říma. Tento útěk samozřejmě rozzlobil krále, který nebyl schopen či ochoten rozumět Poussinovým myšlenkám a záměrům.

Poussin vždy maloval pouze to, co sám chtěl, což mu sice nepřineslo velké výdělky, nicméně získal uznání díky své technice a výjimečnosti. Maloval ve svém ateliéru sám, neboť nikdy neměl peníze na to, aby si mohl dovolit provozovat velkou malířskou dílnu s mnoha studenty. Skrze svou dovednost se však proslavil tak, že ač neměl žádné studenty, jeho styl a technika brzy našla celou řadu různých následovníků a nakonec se stala vodítkem pro nauky a ideje nastupujícího klasicismu.

Někdy kolem roku 1643 však Poussin začal pociťovat slabost a třes v rukou, což bylo nejspíš způsobeno jeho onemocněním syfilidou, a od té doby také jeho obrazy postrádaly svou dřívější jemnost a detaily.

Poussin se už do konce života nevrátil do Paříže – zemřel 19. listopadu 1665 v Římě.


Konečná verze – 26. 5. 2008

Všechny texty na webové stránce ArtMuseum.cz jsou chráněny autorskými právy. Pro povolení ke kopírování kontaktujte Martinu Glenn.

 visits since Dec 19, 2003

AMI
Facebook
Donate